Na svůj poslední střelecký zápis v české lize si 34letý Šmicer už nepamatoval. "Nevzpomínám si, už se mě ptali i do televize," krčil rameny.
Až s malou nápovědou od novinářů si na zápas s Chebem vzpomněl. Psal se šestnáctý březen roku 1996 a Šmicer překonal v chebském dresu hostujícího slávistického brankáře Radka Černého. "Už si vzpomínám, to bylo ještě na starém stadionu v Edenu," řekl spokojeně.
Na druhý okamžik z mistrovské sezony 1995/96 si vzpomněl sám, a to už na trávníku. "Při svém posledním zápase za Slavii jsem v Liberci nedal penaltu. Hned jsem si dnes říkal, že jsem konečně zlomil to prokletí," žertoval.
Žádné penaltové prokletí překonávat nemusel, vždyť proměnil před dvěma lety vítěznou penaltu ve finále Ligy mistrů! "Jistou nervozitu cítím před penaltou pokaždé, ale s rozstřelem v Istanbulu se to však nedá srovnat," vrátil se k liverpoolskému triumfu v Lize mistrů.
Když se Šmicer za Slavii trefil naposledy, tak se jeho dnešní spoluhráč Marek Suchý chystal slavit osmé narozeniny. Přes dlouhou pauzu však už nové zápisné za první gól do hráčské kasy skládat nemusí. "Kluci ze mě mají respekt, nic po mě chtít nebudou. Pár gólů jsem už za Slavii nastřílel," poznamenal fotbalista, který v devadesátých letech nastupoval v mateřském klubu v útoku a soupeřům nasázel 27 branek.
Po nařízení pokutového kopu se střetly zraky dvou slávistických posil. Kromě Šmicera chtěl střílet i Ladislav Volešák. "Jeden gól už dal, jistě by se mu líbilo při svém prvním utkání v základní sestavě dát double," řekl Šmicer. "Koukli jsme na sebe, ale pak jsem to Vláďovi nechal. Přece jen jsem proti Žilině nedal," svěřil se Volešák.
"Nebyl jsem na penaltu určen, ale chtěl jsem dát gól, abych se uklidnil a zvedl si sebevědomí," říkal Šmicer novinářům krátce poté, co stejnému auditoriu kouč Karel Jarolím tvrdil, že 81násobný reprezentant byl pro případ penalty jedničkou.
"Opravdu? Tak o tom mi neřekl," divil se Šmicer. "Možná to bylo napsané na tabuli, ale tu jsem nečetl."
Slávista Vladimír Šmicer právě proměnil penaltu proti Kladnu. |