Šmicer prožívá divnou sezonu a bojí se dalšího zranění

L i v e r p o o l, P r a h a - Vladimíra Šmicra stíhá jedno zranění za druhým. Občas jej přepadne obava: jakmile se mi stane ještě něco, tak je Euro v háji. Tři měsíce před mistrovstvím Evropy si jeden z nejlepších českých fotbalistů doléčuje už šesté zranění v sezoně. Spoluhráč Song mu nedávno při tréninku ošklivě poranil levý kotník a na měsíc Šmicra vyřadil ze hry. "Div mi nezlomil nohu. Po jeho kolících mi zbyl těžký výron a tři krvavé šrámy," vypráví šestadvacetiletý Šmicer.

Za slavný Liverpool hrává teprve první rok. Když jej trenér Houllier v létě kupoval z francouzského Lens, prohlásil před novináři: "Pánové, ten Šmicer je světová třída." Jenže lehkonohý útočník prožívá rok plný smůly. Nedává góly a je často zraněný. "Dost se tím trápí," všímá si Patrik Berger, spoluhráč z Liverpoolu.

"Ještě ani jednou v sezoně jsem si nemohl říct: Tak dneska jsi zahrál skvěle. Nedostal jsem se do formy, na kterou jsem zvyklý," přiznává Šmicer. Trápení začalo v polovině června. Šel si zahrát fotbal pro pobavení. Po výskoku dopadl na drn a poranil si vazy v pravém kotníku. S tím má problémy už od šestnácti. "Rozběháš to a budeš v pořádku," řekli mu tehdy v dorostu Slavie, když ho kotník pobolíval i po třech týdnech, co sundal sádru.

Snad proto ho teď pravý kotník škádlí čím dál víc. Při letní přípravě v Liverpoolu cítil, že vazy nejsou pevné. Nemohl běhat s míčem, obtížně zvládal změny pohybu. Musel  odpočívat. Jen stěží stihl začátek ligy.

Ve druhém kole znovu špatně šlápl a musel střídat. Zase ten kotník. Šmicer odjel na dva týdny na kliniku do německého Řezna a léčil se. "Člověk se najednou ocitne úplně jinde, než chce být. Je bez fotbalu, daleko od rodiny." Do Liverpoolu se vrátil zdravý a začal dohánět fyzičku. Při tréninku si však natáhl levý stehenní sval. Zase pauza. Koho by pak překvapilo, že si za pár týdnů natrhl sval v pravém stehně. Následovala další cesta na kliniku.

"Byla to bída. Šili do mě novináři, že když už nejsem zraněný, tak hraju špatně. A já nastupoval nedoléčený a chtěl jim dokázat, jak moc se mýlí. Spíš to ale bylo horší, než že bych si polepšil.

Měl jsem hodně špatnou náladu." Pár dní po Vánocích si Šmicer ještě jednou zvrtnul pravý kotník, ale od té doby se chytil. V lednu vstřelil první gól v anglické lize, v záloze nebo útoku hrál sedm zápasů v řadě, nejvíc za sebou, co je v Anglii. "Konečně jsem cítil, že mi fotbal zase jde, i když to nebylo stoprocentní. A pak do mě zajede vlastní  spoluhráč. To nechápu. Už zase jsem promarodil pět zápasů." Měsíc zakoušel jiný režim než ostatní. Třeba tréninky míval o tři hodiny delší a zdravé hráče téměř nepotkával. "Jako bych vůbec nepatřil do mužstva," popisuje.

Nástup měl ve čtvrt na deset, rehabilitace, posilovna, pak oběd, odpočinek, vyklusání, ultrazvuk. Domů odjel před třetí. A to pořád dokola. "Už mi to lezlo na mozek." V neděli s Tottenhamem už bude připravený hrát.

Přes všechny trable Šmicrovi nepřipadá, že sezonu ztratil. "Pravda, je zatím taková divná. Ale věřím, že Euro to napraví. Vím, nejsem v bůhvíjaké formě, ale dostanu se do toho. Určitě. Jen se bojím, aby nepřišlo další zranění."