"Jestli si budu měnit s někým dres? To nevím. Zatím ke mně nikdo nepřišel. Venku je to běžné, v Česku se tenhle zvyk ale moc nenosí," usmíval se po zápase, který jeho tým vyhrál na penalty 5:4.
Poprvé téměř po roce nastoupil v základní sestavě. Za sebou měl po zranění kolene jen pár minut v pondělním derby.
"Chtěl jsem hrát, co nejvíc to půjde. Nakonec z toho byl celý zápas. Jsem spokojený, že jsem to odehrál. Cítím se dobře."
V zápisu před utkáním to přitom vypadalo, že Šmicer bude dál vysedávat na lavici náhradníků. "To byla chyba zápisu. Už dlouho dopředu bylo jasné, že nastoupím. Byl jsem na to připravený už cestou z Prahy."
Co na tom, že se poprvé na celý zápas postavil proti třetiligovému mužstvu. "Mně to bohatě stačilo," smál se.
Nevadil mu ani tvrdý podklad tuhnického stadionu. Na třetí ligu se totiž v Karlových Varech chodí do Dvorů. "Na hřiště si musí člověk zvyknout, v tom problém nebyl."
Co už Šmicrovi vadilo víc, to byla střelecká mizérie jeho týmu. "Nedaří se nám dávat góly. Postoupili jsme až na penalty. Soupeř byl houževnatý, na to se ale nemůžeme vymlouvat. Musíme dávat víc gólů," posteskl si.
Karlovy Vary hrály proti Slavii bez respektu. A vytáhnout se protihráči chtěli i proti němu. Vždyť, kdy se to poštěstí, zarát si proti Šmicerovi. "Kluci mě nešetřili. A tak to má být. Hrát se má proti každému soupeři stejně."
Jestli pomůže pohárový zápas Šmicerovi také na soupisku pro první ligu, to se teprve uvidí. "Do zápasu s Kladnem máme více než týden," počítal Šmicer. "Když budu trénovat bez problémů a budu se cítit dobře, chci určitě hrát."
