"Všude je o co hrát, někde to je titul, poháry, jinde záchrana, ale když má člověk fotbal rád, je to všude podobné. Když je chuť do hry a dobrá parta, dají se uhrát slušné výsledky," odpovídá Šmarda plný optimismu na otázku, proč vyměnil klid a jisté místo v žižkovské sestavě za nejistotu předposledního týmu ligy.
Je Hradečák, ve východočeské metropoli žije jeho rodina a on ji na svých cestách za fotbalovou živností pořád opouštěl. "Měl jsem v Praze byt, ale skoro pořád jsem jezdil do Hradce. Odtrénoval jsem, a hned po rehabilitaci jsem denně vyrážel na stokilometrovou cestu domů. A už toho na mě bylo moc," tvrdí Šmarda.
Přestup se začal rodit o Vánocích, začalo to nezávaznou otázkou klubových činovníků: "Tak kdy se k nám vrátíš?" Nejdřív je odbyl neurčitým: "Až bude čas," ale když slyšel stejný dotaz později podruhé, začal o něm více přemýšlet: "Napadlo mě, že ten čas už asi přichází."
Pryč byl šest a půl roku, oslavil jeden titul se Spartou, se Žižkovem vyhrál Pohár ČMFS a okusil i evropské poháry, Hradec mezitím prožil rok ve druhé lize. Pár bývalých hráčů, které potkal, se stejně jako on vrátili po toulkách světem: "Hrával jsem s Davidem Bredou, Karlem Podhajským a s Bohoušem Pilným, který se má vrátit z Liberce," říká levonohý fotbalista, který v posledním půlroce na Žižkově přešel ze zálohy do obrany.
Na levém kraji obranné čtveřice by mělo být jeho místo i v Hradci Králové, ale pro zachraňující se tým bude prospěšný i svými zkušenostmi. "Dobrých fotbalistů je v mužstvu dost, jen je potřeba jim občas poradit, usměrnit je, aby makali na sebe, na klub i na město. Jeden člověk nic nezvládne, musíme táhnout jako tým."
Po prvním utkání v hradeckých barvách slavil Šmarda vítězství, ale šlo jen o 5. místo v zimním turnaji. Důležité budou až ligové výsledky. "Trenér nás vede správným směrem, když budeme jeho pokyny plnit, půjdeme herně nahoru a určitě se zachráníme. V dalším roce bychom se od toho mohli odrazit někam výše."
A když to nevyjde a Hradec sestoupí? "Život půjde dál, budeme bojovat o rychlý návrat," řekne Michal Šmarda. Pak svá slova ještě doplní: "Já ale nechci slyšet o tom, že bychom se nezachránili, o sestupu vůbec nepřemýšlím."
