"Prohrát finále, to byla šílená chvíle. Hůř mi při fotbale nikdy nebylo," vzpomíná bývalý slavný útočník, který v únoru oslavil 38. narozeniny.
Dnes už fotbal hraje jen pro zábavu a pracuje jako sportovní ředitel NK Maribor, v nejlepším klubu Slovinska. Taky se nesmírně těší se na sobotu, kdy se posadí na "své" místo na tribuně a bude fandit Slovincům proti Česku.
Důležitá kvalifikační bitva se blíží a v zítřejší MF DNES si můžete přečíst celý rozhovor právě se Zahovičem.
Čtěte ve čtvrteční MF DNES
Plnou verzi rozhovoru se slovinskou fotbalovou legendou čtěte ve čtvrtečním vydání deníku MF DNES.
O čem v něm Zahovič mluví?
O atmosféře ve Slovinsku
Silně si věříme, že postoupíme na mistrovství světa. Nervozita? Ne, spíš jsme všichni naladění na pozitivní vlnu. V sobotu můžeme udělat klíčový krok. A my ho uděláme, porazíme vás.
O českém týmu
Třeba na Euru v Portugalsku jste hráli parádní fotbal. Když jsem si měl vybrat zemi, které budu fandit, bylo to Česko. Loni na Euru jste měli nehoráznou smůlu. A teď procházíte změnami. Skončili Nedvěd, Poborský nebo Koller, což se někde musí projevit. Taky Rosický vám dlouho marodí. Když ztratíte tak velké hráče, je to vždycky potíž.
O kariéře
Všude, kde jsem hrál, jsem si život vychutnával. Ať to bylo Řecko, Španělsko nebo Portugalsko. Ale nejvíc úspěchů jsem měl v Portugalsku, tam mi zbylo i nejvíc přátel.
Zlatko Zahovič očima Lubomíra Kubicibývalého hráče Ostravy, Drnovic nebo kazašského Pavlodaru, jenž ještě před pár měsíci hrával za NK Maribor. "Zlatko je pro Slovince sportovní ikona. Hrál ve velkých klubech, má zkušenosti z finále Ligy mistrů, a to si budou fanoušci pamatovat do smrti. Když něco řekne Zahovič, má to obrovskou váhu. A platí to i v Mariboru, kde jsem ještě před pár měsíci hrál a kde on dělá sportovního ředitele. Když nešlo o byznys, bývala s ním legrace, scházeli jsme se na kafíčko. Po tréninku za námi chodil na hřiště a sázel se o nejlepší trefu. Šlo o drobné, ale Zlatko nás drtil. Ačkoli trochu přibral, techniku měl pořád dokonalou techniku. Druhá jeho tvář byla v kanceláři. Když šlo o peníze, o výsledky, tak byl nekompromisní. Já na něj narazil, když jsem chtěl loni na podzim o něco vylepšit smlouvu. Končila mi a já cítil, že mám právo na vyšší gáži. Vždyť jsem byl asistentem kapitána a fanoušci mě zvolili nejoblíbenějším hráčem klubu. Zlatko mi nabízel tříletou smluvní jistotu, ale bez navýšení. Nedomluvili jsme se a já v lednu odešel do Izraele. Škoda." |
