"Příjemné to samozřejmě není. Hlavně proto, že si i přes výsledky 0:3 myslím, že nechybělo zase tolik, abychom na úspěch dosáhli. Jenže vždycky někdo selže, nezachová se tak, jak má naučeno. A to mě mrzí," říká smutně kouč týmu, který společně s Brnem jako jediný dosud nebodoval venku.
A dodává: "Zatím se mi nedaří odhalit příčiny, proč hráči dělají hrubé chyby. A podstatné. Vždyť třeba v Jablonci při druhém gólu úplně chyběl levý obránce Kubáň. To je individuální selhání hráče, který si nesplnil svou povinnost."
Trápí vás teď víc inkasované góly nebo nevstřelené?
To spolu souvisí. I soupeř by proti nám musel hrát jinak, kdybychom srovnali na 1:1. Protivník by nebyl tak suverénní a my bychom měli taky vyšší sebevědomí. Jenže místo toho ve fázi, kdy přijdou naše obrovské šance, dostaneme druhý gól. To platí o zápasech v Plzni i v Jablonci. Bohužel naše střelecká impotence je teď obrovská. Nestorovski, Ondřejka i Hlúpik se dostali do ohromných příležitostí, ale gól nedal nikdo z nich.
Jak to, že například Nestorovski před týdnem vstřelil dva góly za béčko a v lize pak selhal? Situaci, kdy jde sám na brankáře, musí přece řešit stejně ve třetí i v první lize, ne?
To sice máte pravdu, jenže hráč by nesměl mít v tu chvíli v hlavě, jak důležitý okamžik právě nastal. Když ve třetiligovém domácím zápase šanci nepromění, ví, že se dostane do dalších. Ale když se dostane do příležitosti v Jablonci, uvažuje o tom jinak. A umění nejlepších hráčů je, že se právě od těchto myšlenek dokážou oprostit a šanci řeší stejně na tréninku, proti Břeclavi nebo v první lize.
Jak ale zbavit hráče myšlenek na důležitost okamžiku? Co říkají trenérské poučky?
Autoři v čele s Marianem Jelínkem píší, že tyto situace jsou ovlivňované hlavou. A každému pomůže něco jiného. Je potřeba hráče povzbuzovat. A když pak jednou šanci promění, uklidní ho to, zvýší se jeho sebevědomí. Třeba Lukáš Fujerik se v každém zápase dostává každý týden do několika šancí. Kdyby z nich proměnil třetinu, je dnes mezi nejlepšími střelci ligy amy bychom taky měli menší problémy. I celý tým by si víc věřil.
Tím, že góly nedáváme, je celá obrana pod tlakem toho, že nesmí udělat chybu. A když pak v Plzni a ještě mnohem dřív v Jablonci dostaneme laciný první gól, je tlak ještě větší.
Je kvůli tomu, jak se vám venku nedaří, těžší přesvědčovat hráče, že útočná taktika je správná?
Samozřejmě. Poté, co jsme porazili Teplice a Hradec, tak o tom nikdo nepochyboval. Všechny ohlasy na náš způsob hry byly kladné. V těch zápasech jsme ale šance proměnili a neudělali jsme takové chyby, abychom sami inkasovali. Ale při cestách ven, na hřiště velmi silných soupeřů, se nám naopak ty klady otočí do minusů.
V posledních čtyřech zápasech jste jediný gól vstřelili z penalty. Uvažujete proto i nad posílením kádru, nebo věříte současnému kádru, že situaci zlomí?
Hodnotím to pragmaticky. Pokud bychom se do šancí vůbec nedostávali, byl by zřejmě problém ještě zásadnější. Nám se je ale nedaří proměnit. A najděte mi v lize tým, který je spokojený s útočníky. Když nepočítám Plzeň a Olomouc, kteří hrají dobře celkově. Ani ostravský trenér Koubek poté, co jeho tým ve druhém poločase zápasu s Teplicemi střílel jen do tyčí a do brankáře, nedokázal pojmenovat příčinu.
Takže jde jen o to, aby se útočníci dostali do pohody?
Ano. Všechno si musí sednout. Na naši obranu musím doplnit, že už jsme hráli na hřištích Sparty, Plzně a Jablonce, což jsou všechno účastníci pohárů a troufnu si říct, že celá jejich lavička by u nás hrála. Ale zkrátka musíme pracovat s kvalitou, jakou máme. U těchto, s odpuštěním, facek, nám může pomoct, že jsme si je vybrali s top-týmy.
Jen vás to nesmí zlomit.
Přesně tak. Musíme se z toho poučit, neopakovat chyby a kladnou zkušenost z těchto zápasů si přenést do soubojů se soupeři, se kterými se rovnat chceme a musíme. Jako je naše nejbližší domácí utkání s Českými Budějovicemi, které nás čeká po reprezentační přestávce.
