A Zajíc zazářil i v lize. Ve druhé minutě natáhl krok a rovněž z první akce poslal Slovácko do vedení.
„Od Honzy Navrátila jsem dostal nádherný balón za stopera Pernicu, který nestíhal. Nastavil jsem nohu a napálil jsem míč přímo pod břevno,“ povídal Zajíc o gólu, který nakonec znamenal remízu 1:1. „Mám problém s břišním svalem, je asi prasklý, bolí to při všem. Ale nedá se s tím nic dělat.“
Klid si však dopřát nedokázal, tým jej totiž potřeboval. Po letních odchodech Afričanů Koneho a Tetteha má Slovácko, pokud ještě neposílí, na sezonu připravené už jen zcela nezkušené Kubalu a Korejce Ju.
„Tomu říkám hráčský charakter. I když má bolest, chce ji překousnout a pomoct mužstvu. Práh bolesti má oproti jiným posunutý,“ chválil trenér Levý svého brzy jednadvacetiletého svěřence.
„Nejdřív jsem myslel, že tak ve dvacáté minutě půjdu ze hřiště. Ze zdravotního hlediska to sice nebylo optimální, ale docela to šlo,“ tvrdil Zajíc, který nakonec trávník opustil až při taktickém střídání v nastaveném čase. „Paradoxně to mám tak, že čím déle jsem na hřišti, tím víc mám sil.“
Konečný nerozhodný výsledek mu úplnou radost nedělal. „Po té rychlé brance jsem si myslel, že Jablonec u nás dostane trojku, a ono nic. Škoda, že jsme pak zalezli,“ štvalo Zajíce. „Hlavně v prvním poločase jsme hráli špatně, vůbec nám nevyšel. Po pauze jsme se sice zvedli, ale také to nebyla žádná sláva. Určitě dokážeme hrát daleko líp.“
Věrně to popisují jeho pocity: „V první půli jsem stál sám na půlce, ale neměli jsme odražené balony, neměli jsme nic. Každý poločas byl jiný, nakonec byla ta remíza asi spravedlivá.“
V uplynulé ligové sezoně, své nováčkovské, převzal místo nevýrazného Francise Koneho rychle pozici slováckého útočníka číslo jedna a nakonec byl s pěti brankami nejlepším střelcem týmu. „Určitou metu jsem si pro letošek stanovil, je rozhodně vyšší než loňská, ale nechám si ji pro sebe. Momentálně musím dohnat kondici,“ zdůrazňuje rodák z osady Suchovské Mlýny na Hodonínsku.