„Je potřeba, aby tým dál odváděl výkony na hranici svých možností, ať je soupeř jakýkoliv. S maximální bojovností,“ zdůrazňuje kouč Svatopluk Habanec.
Fotbalovou kvalitu zatím jeho tým postrádá i vinou velké marodky, jakou Slovácko dlouho nezažilo. Habanec přišel na půl roku o záložníka Kaloudu, v obraně mu zase dlouhodobě scházejí Kuncl se Šimkem a do útoku vinou zranění stále ještě nemohl nasadit letní posilu Koného. Další hráči se teprve rozehrávají. „Kádr už je hodně úzký,“ uvědomuje si Habanec.
Přesto má stále kde brát, Slovácku totiž zachraňují zápasy hráči z lavičky. O cennou remízu v Plzni se před týdnem zasloužil gólem dvě minuty po příchodu na hřiště záložník Vlastimil Daníček, který se v neděli proti Příbrami díky dalšímu zranění Šumulikoského probojoval do základu. Obrat skóre načal první brankou, o tu vítěznou se pak postaral střídající Marián Kovář.
„Věřím, že se mi vrací má práce. Dřu na maximum, chci dokázat trenérovi, že si zasloužím hrát,“ říká 24letý Daníček, který většinu loňského ročníku strávil na hostování v druholigové Karviné.
Kovář coby odchovanec Slovácka sešel místním fanouškům z očí na ještě delší dobu. Před dvěma roky přestoupil do Jablonce, kde se ale neprosadil – stejně jako při hostování v Jihlavě – a byl rád za možnost návratu domů.
„V lize jsem teď měl delší pauzu, tak jsem možná pro soupeře neznámý,“ uvažuje čerstvě dvaadvacetiletý hráč, který po zimním příchodu Slovácku kvůli zdravotním potížím většinu jara chyběl.
Když proti Příbrami za nepříznivého stavu na poslední půlhodinu nastoupil, bylo jej rázem plné hřiště. „Chci se ukázat trenérovi, ale na základní sestavu to ještě rozhodně není. Měl jsem zraněný sval a pořád doháním fyzičku. Zatím jsem spokojený s rolí žolíka,“ uvědomuje si.
Trenér Habanec sice dál věří v posílení týmu, protože tuší, že s úzkým kádrem by později na podzim mohl narazit, ale hráče na střídačce chválí: „Těší mě, jak se kluci rvou, aby hráli ligu.“
