Daří se mu. Stejně jako aktuálně celému týmu. Fotbalisté Táborska po trudném podzimu rozehráli povedené jaro. Bodují, vyhrávají. Z úvodních pěti zápasů jen jednou prohráli v Třinci a vedle remízy se Sokolovem třikrát vyhráli. Včetně zápasu nad silnou Olomoucí.
A šestadvacetiletý ofenzivní záložník Adnan Džafič je důkazem tohoto vzepětí. Na podzim dal čtyři góly. V úvodu jara už přidal další čtyři. Atakuje svou nejlepší sezonu, kterou dosud v Táborsku měl.
Adnan Džafič26letý záložník přišel do Česka v sezoně 2009/10. Po třech letech v Čáslavi zamířil do Táborska, kde hraje dosud. Ve druhé lize nastřílel v kariéře dohromady 31 branek. Je ženatý. |
„Nejvíc jsem dal ve druhé lize devět gólů. A v té sezoně jsem byl snad i nejlepším nahrávačem soutěže,“ vzpomíná Džafič na ročník 2014/15. „Teď už mám gólů osm a zbývá nějakých devět zápasů. Tak uvidíme, jestli to dokážu vyrovnat,“ pousmál se před pátečním večerním zápasem ve Znojmě.
Jeho jarní střelecké vystoupení začalo už v zápase proti Vítkovicím, kde se trefil z trestného kopu a pak z penalty, čímž pomohl k výhře 3:2.
Mluvilo se o Zlínu i Liberci
Prosadil se i proti silné Olomouci, kde skóroval hlavou po nedorozumění gólmana s obranou zhruba z 25 metrů. A navíc v přímém přenosu České televize. „Takový gól jsem snad nikdy nedal,“ dodává.
A ve Frýdku-Místku se zase trefil po standardní situaci svého celku.
„Úvod jara se nám určitě povedl. Dostali jsme nový impulz v podobě příchodu trenéra Nádvorníka. Vlil do nás sebevědomí. Projevuje se to na každém tréninku a přelévá se i do zápasů,“ vysvětluje rodák z Bosny a Hercegoviny, který hraje v Česku už od roku 2010. Do Táborska přišel v červnu 2012.
„Občas je potřeba nějaká změna. Takhle máte podobné tréninky. Myslíte si, že do toho dáváte sto procent, ale ve skutečnosti to třeba tak není. Na trénink chodíte bez šťávy a pak se to sejde jedno s druhým,“ vysvětluje tím třeba fakt, že v loňském roce se trefil ve druhé lize jen dvakrát a celkově se mu moc nedařilo.
Ale loňský rok je zapomenut. A pokud Adnan Džafič v nastoleném trendu vydrží, může v létě po pěti letech Táborsku zamávat na rozloučenou.
„Ambice má člověk vždycky. To bychom nebyli fotbalisti, kdybychom se nechtěli posouvat výš. Teď, jak se mi daří, tak snad by se i v létě mohlo něco naskytnout. Nějaké oťukávání ze strany jiných klubů tady je. Ale dokud se to nedotáhne do konce, nic není jisté. Ovšem je mi 26 let a asi je nejvyšší čas zkusit něco vyššího,“ říká Džafič, který podle svých slov další vysněný klub nemá, ale chtěl by se podívat do první ligy.
A že je to reálná představa, to potvrzuje i výkonný ředitel Táborska Tomáš Samec. „Aktuálně je o Adnana z našeho klubu největší zájem,“ vysvětluje. Už v zimě se mluvilo o Teplicích, Liberci nebo Zlínu. V létě by pak mohlo sondování získat reálné obrysy. „Dá se říct, že už v minulých letech se na něj některé kluby ptaly. Nicméně konkrétní nabídka nakonec nikdy nedorazila,“ dodává šéf táborského klubu.
„Něco se v minulosti vždycky rýsovalo. Ale buď mě v Táborsku potřebovali, nebo nevím, co se stalo, ale nedotáhlo se to. Říkal jsem si, že život jde dál a že třeba přijde něco lepšího. Že to tak prostě mělo být,“ míní rodák z bosenského Visoka.
Místo konce s fotbalem Česko
Zkusit si prvoligové angažmá by bylo pro Džafiče logickým krokem. V Česku už hraje osmou sezonu. S lepšími nebo horšími výsledky.
Cizinci, kteří prošli TáborskemVukadin Vukadinovič Miljan Vukadinovič Muharem Civič Ibrahim Benjamin Traore |
„Já jsem měl v roce 2010 přestoupit z druholigového bosenského klubu Bosna Visoko do Dinama Záhřeb,“ popisuje Džafič svou fotbalovou cestu z Balkánu. „Nicméně z toho pak sešlo. Chtěl jsem skončit s fotbalem, ale táta mě tenkrát přemluvil, že by to byla škoda. Ať to ještě zkusím,“ vzpomíná.
A jediná nabídka tenkrát přišla z druholigového českého týmu. V Čáslavi Džafič vydržel tři sezony. Zvykl si na české prostředí a naučil se česky. „Pak ale přišli majitelé z Řecka. Přivedli si s sebou hodně nových hráčů a mně už se tam pak ani moc nelíbilo. V kabině se mluvilo snad šesti jazyky,“ dodává hráč, kterému v klubu nikdo neřekne jinak než Džáfa.
Následoval přesun do Táborska, kde se postupně vypracoval v jednoho z důležitých členů základní sestavy.
A navíc Tábor se mu do života zapsal i jinak. U Jordánu si našel manželku a teď společně čekají rodinu.
Táborsko je v posledních letech známé právě tím, že sází na mladé a talentované hráče z Balkánu. Aktuálně má v sestavě čtyři. Vedle Džafiče i Slovince Elvista Ciku, Krstu Dordeviče a nejnovějším hráčem je Matej Mrsič, který přišel do klubu v zimě a třeba v zápase ve Frýdku-Místku už se poprvé prosadil i gólově.
Vůbec prvním hráčem z bývalé Jugoslávie byl v Táborsku Vukadin Vukadinovič. „Tenkrát se nám ta cesta osvědčila, tak jsme se rozhodli, že tímhle směrem můžeme jít. Nechceme mít sestavu celou z cizinců, ale jsou to hráči, kteří mohou přinést vlastnosti, které u českých hráčů nemáte,“ říká výkonný ředitel klubu Tomáš Samec.
Adnan Džafić
Pro Vukadinoviče i jeho mladšího bratra Miljana bylo Táborsko vstupní branou do Česka. Oba se pak prosadili do první ligy. Vukadin táhne Zlín a jeho mladší bratr hraje v Mladé Boleslavi.
„Třeba teď v zimě jsme tu měli několik hráčů z Balkánu, ale tím sítem prošel jen Matej Mrsič,“ vysvětluje Samec. „Pak se jim musí dát nějaký čas, aby se dokázali aklimatizovat na zdejší prostředí.“
Ne vždy se ale všechno povede na jedničku. I o tom se v Táborsku přesvědčili třeba v případě Muharema Civiče. „Byl u nás v klubu nějaký čas, ale nevykazoval nějaký výkonnostní růst, který jsme u něj předpokládali, tak jsme se rozloučili. Mimochodem jeho mladší bratr teď hraje ligu za Slovácko,“ dodává Samec.
I díky předchozím zkušenostem je tak pro fotbalové manažery Táborsko častou volbou s nabídkou hráčů. „Je to o tom, že se ví, že tu ti hráči působili a že se o ně umíme postarat. Vyřídit pracovní povolení a podobně. Není to jen o tom, že ten kluk se rozhodne, že tady bude hrát fotbal,“ pousměje se Samec.
Adnan Džafič byl trochu jiným případem, protože nešel do Tábora přímo z rodné země. „V té době už jsem uměl jazyk. Bylo mi asi jedno, jestli tu někdo takový hraje, nebo ne,“ říká.
Ale stejně jako jeho předchůdci, i on by se mohl vydat podobnou cestou do první ligy. I když říká, že v Táboře našel svůj druhý domov, přece jen fotbalová ambice ho žene ještě o stupínek výš.
