Tyto otázky jsme položili třem trenérům, kteří se slovenským fotbalem mají zkušenosti.
Bývalý reprezentant Přemysl Bičovský působil před časem v Ružomberoku, František Komňacký získal s Ružomberokem před třemi lety dokonce double, když vyhrál titul i Slovenský pohár, trénoval také v Púchově.
A do třetice internacionál Stanislav Griga.
Tento Slovák žijící už delší čas v Praze, získal před deseti lety mistrovský titul s bratislavským Slovanem, předtím do slovenské nejvyšší soutěže přivedl Žilinu, trénoval také Dubnici a za soutěžní ročník 2002/03 byl vyhlášen nejlepším slovenským trenérem.
Právě Griga soudí, že fotbalová nátura Čechů a Slováků se moc neliší.
"Každý chce vyhrávat, ať už je odkudkoli. Takže podle mě v sobotu nebudou rozhodovat povahy a charaktery jednotlivých hráčů, ale hlavně to, co na hřišti předvedou. Tedy výkony," říká Griga, který naposled trénoval loni na podzim na Žižkově.
"Možná, že před třemi lety, kdy Česko v Bratislavě vyhrálo tři nula, byli Slováci až přemotivovaní. Tentokrát si ale dají pozor, navíc v dubnu si dokonce na české půdě vyzkoušeli, že Češi porazitelní jsou."
Griga je zkrátka přesvědčen, že vymýšlet na Slováky něco speciálního, co by souviselo s jejich naturelem, nemá smysl. "Jak říkám, fotbalisti obou zemí mají mnohem víc společného než naopak."
Bičovský má podobný názor jako Griga.
"Zápas to bude výjimečný proto, že zatímco v minulosti Češi a Slováci vždycky táhli za jeden provaz, teď se pořád ještě učí stát proti sobě . Takže ve hře bude kromě jiného hlavně prestiž," míní Bičovský, současný kouč druholigové Časlavi.
"Ale tenhle zápas bude prestižní pro oba soupeře. Jinak si nemyslím, že by Slováci přistupovali k reprezentačním povinnostem výrazně odlišněji než Češi."
Ani Bičovský si nemyslí, že čeští reprezentační trenéři by se v taktické přípravě na sobotní zápas v Bratislavě měli nějak významně zabývat slovenskou povahou. "Tudy by cesta k případnému vítězství rozhodně nevedla," tvrdí Bičovský.
Pouze trenér Komňacký připouští, že Slováci jsou na tom v případě jakéhosi národního cítění do jisté míry jinak než Češi.
"Hrdost, víra, optimismus, prestiž - to jsou prvky, které u slovenských sportovců všeobecně hrají o poznání větší roli než u Čechů," říká jablonecký kouč Komňacký.
"Ale na druhou stranu se to u nich leckdy změní v nevýhodu, protože jsou přemotivovaní. Jak fotbalisti, ta hokejisti. Bývá to taková jejich cesta ode zdi ke zdi."
Podle Komňackého se o tom čeští trenéři v přípravě na zápas jistě zmíní.
"Ale z devětadevadesáti procent bude záležet na fotbalovém umění. Jak jsou na tom Slováci s naturelem a psychicky, to bych vůbec nepřeceňoval. Navíc dubnová výhra v Praze jim sebevědomí jistě hodně zvedla. Vida, vždyť my se vlastně s těmi Čechy nemáme čeho bát, říkají si," dodává Komňacký.
Trojice oslovených trenérů se shoduje, když mluví k vzestupu slovenské fotbalové reprezentace.
"Češi měli před Slováky velký náskok, protože jejich nejlepší hráči začali dřív chodit do špičkových evropských klubů. Teď už je v takových mužstvech zájem i o Slováky, což se pochopitelně na výkonnosti jejich národního mužstva jasně promítá," poznamenává Griga.
Komňacký upozorňuje, že Slováci, stejně jako Češi, měli vždycky dobré fotbalisty.
"Jenže dobří slovenští hráči začínali do ciziny chodit hlavně přes Spartu a Slavii," říká trenér.
"Dnes je situace jiná, už jsou schopní přejít do mnohem kvalitnějších klubů. A co je nejdůležitější, dokáží se v nich prosadit. Jako například Škrtel v Liverpoolu, Hamšík v Neapoli nebo Hološko v mistrovském tureckém Besiktasi."
Bičovský se pod slova kolegů jen podepisuje.
"Zkušenosti z dobrých západoevropských klubů se do slovenské reprezentace promítly zákonitě. Národní mužstvo v poslední době udělalo několik znamenitých výsledků, hráčům stouplo sebevědomí a proto je dnes Slovensko tam, kde je: v čele kvalifikační skupiny," uzavírá Bičovský.
