Nechce to vyslovit, ale přemýšlí o odchodu. "Bude se to řešit, a velmi brzy." Ale po chvilce se zarazí. "Ze Sparty se přece neodchází, že? Vlastně nechci pryč, ale potřebuju hrát."
Slončík v podzimní části sezony odehrál skoro celý zápas v Hradci Králové, nastoupil i s Libercem, ale v poločase ho nahradil Michalík. Dvakrát seděl na lavičce, k poslednímu ligovému zápasu v Olomouci nebyl ani nominován. "Kdyby se ve středu hrála Liga mistrů, seděl bych na tribuně," dodává.
Jak říká, takhle hrozně mu ještě nikdy nebylo. "Makám na tréninku, ale připadám si marně. Člověk vycítí, že nemá důvěru. Už od léta to k tomu směřovalo. Je toho na mě moc." Dva roky Slončík nehrál kvůli zranění kolena. Když se vyléčil, na jaře se mu povedlo několik zápasů. Ale pak dva měsíce zase stál. Kvůli zranění. "Teď ode mě nikdo nemůže čekat zázraky."
Slončík jen trénuje. To je mu málo. Chce hrát. "Trénink mě pořád baví," říká. Ale vyvrcholení týdenní přípravy se už nedočká. Ligový zápas si odsedí na tribuně, pak se převlékne do tepláků a s ostatními "nešťastníky" jde trénovat. A to se opakuje. "Po zdravotní stránce jsem úplně v pořádku."
Zdá se, že doplácí na herní styl Sparty, který zavedl nový kouč Jaroslav Hřebík. "Trenér říká, že ve hře dopředu jsem dobrý, ale není spokojen s mojí obrannou fází. Jenže já byl vždycky hráč dopředu." To se týká také Obajdina a především Zelenky, nejdražšího hráče, který kdy do české ligy přišel. Sparta za něho v létě zaplatila Anderlechtu 26 milionů korun. Ještě než před rokem a půl přestoupil z Ostravy do Sparty, byl Slončík hodnocen nejlepším hráčem ligy. "Myslím si, že to bylo právě díky tomu, že jsem typický ofenzivní hráč."
Slončíkův příběh připomíná potíže jiného ostravského hráče, který přestoupil do Sparty. Neslavně na Letné dopadl obránce René Bolf. Nehrál, tak se vrátil zpět na severní Moravu. Slončíka už také lákal zpátky. "Nebránil bych se tomu, ale já přece ze Sparty odejít nechci. Jenže donekonečna taky čekat nemůžu."
