Sparta bývalého ostravského hráče naháněla tři roky, než mu konečně letos v únoru mohla dát podepsat přestupní lístky. Vzápětí mu letenský klub zařídil operaci ve Vailu. Dnes všichni trpělivě čekají, až se vrátí na hřiště.
"Osm týdnů se o mě starali čtyři fyzioterapeuti na rehabilitaci v Řezně, štěstí, že v té době bylo mistrovství Evropy, takže večery jsem mohl trávit u televize. Nevynechal jsem jediný zápas," vzpomíná.
V těchto dnech pravidelně každé ráno po deváté vyjíždí z jednoho domu v pátém pražském obvodu stříbrný Opel Astra. "Kolem desáté jsem na Letné, popovídám si v kabině se spoluhráči, v půl jedenácté vstupuje trenér Hašek. Řekne, jak bude vypadat příprava, kluci jdou trénovat a já zase jedu," popisuje rekonvalescent.
Letenským tunelem do parkingu v obchodním domu Kotva, pak s igelitkou v ruce zamíří do bazénu v nedalekém paláci YMCA. Zatímco ostatní sparťané se potí na hřišti, on pod dohledem kondičního trenéra Ivana Šlehobra hodinu plave.
"Cítím, jak voda mému kolenu pomáhá. A tak zatímco dřív jsem plavání nijak nemiloval, teď mi už vůbec nevadí."
Naposled si zahrál začátkem února. Za národní mužstvo proti Mexiku na turnaji v Hongkongu. Pak ještě pár tréninků v Ostravě, přestup do Sparty a operace.
Po plavání zajde na oběd. Buď se sparťany na Ořechovku, nebo do jednoho nejmenovaného bistra na prý vynikající špagety.
"Odpoledne se zas hlásím na Spartě, sednu na kolo a s Ivanem Šlehobrem se pustíme na asfaltový okruh do Stromovky." Někdy s nimi vyráží i další rekonvalescent Vlastimil Svoboda. "Říká se, že kolo je na mé zranění nejlepším cvičením. Ze začátku mi to dávalo zabrat, ale už jsem v pohodě. Vedle plavce jsem i cyklista."
Ve Stromovce ho nedávno potkala nemilá příhoda, když najel na mokré listí. Připomene ji krkolomný pád jednoho na módních in-linech projíždějícího hromotluka. "Kdepak, žádné srandičky," nemíní Slončík nic prozrazovat. "Na ty bude čas, až něco ukážu na hřišti. Teď se předvádět nebudu."
Kopnout do míče, to zatím ani náhodou. Nic se nesmí uspěchat. "Trpělivost mám, nikam se neženu," poznamenává sedmadvacetiletý fotbalista. "Asi před měsícem jsem si hrál s naší Zuzankou a jen tak zlehka jsem jí dětský míč přistrčil pravačkou. Docela to zabolelo, ale spíš kvůli nezpevněným svalům, koleno drží. Nejdřív prostě musí zesílit celá noha a pak se uvidí."
Za manželkou a tříletou Zuzankou jezdí každý víkend, střídavě do Českého Těšína nebo do Šumperku. Podle toho, která babička se právě s malou těší.
"Volné soboty a neděle s rodinou, to si teda vychutnávám. Po letech v tyhle dny žiju jako normální člověk."
Když byl před třemi týdny na kontrole v Mnichově u vyhlášeného chirurga Wohlfarta, dověděl se, že má dobrou šanci zase hrát. "Ne, že bych snad byl skleslý, ale každopádně mě povzbudil."
Ještě ale musí naplavat nepočítaně bazénů a na kole najezdit pár stovek kilometrů, než začne vyklusávat, běhat a pak i sprintovat. S míčem by měl vyběhnout někdy v polovině září.
 Na jaře 2000 po operaci kolena v americkém Vailu měl sparťanský záložník Radek Slončík v rehabilitačním programu předepsanou mimo jiné i jízdu na kole |
