Slepička vyrůstal v Příbrami téměř nepovšimnut vrcholovým mládežnickým systémem, ale fotbal hltal stejně jako jiní vrstevníci, které svým přístupem strhl tehdejší kouč mládeže Csaplár.
"Fotbal jsme hrozně žrali, byl pro nás vším už od přípravky," vzpomíná rád na první fotbalové kroky ve středočeském městě.
Ale dlouho to byla jen radost v klubovém dresu, vždyť o jeho jménu věděli jen největší znalci nejmladších kategorií. Podobné to bylo v dorostu: Příbram nehrála v té době nejvyšší dorosteneckou soutěž a z druhé ligy cesta do národního týmu nevede. I proto na rozdíl od svých spoluhráčů z reprezentační jednadvacítky, s níž je nyní na turnaji v Kataru, zůstával nedotčen pozvánkami do reprezentačních týmů.
V klidném ústraní proto přežil i přechod mezi dospělé. Začínal v divizní příbramské rezervě, pak se vydal na roční třetiligovou zkušenou do Milína. Tam už o sobě poprvé nechal více slyšet, začal dávat góly a před dvěma lety se vrátil do Příbrami, aby zde bojoval o své místo v prvoligovém kádru. "Fyzicky jsem dohnal stejně staré kluky, ta síla byla najednou znát," vzpomíná na svůj přestup mezi dospělé.
Od léta 2001 začal naskakovat do prvoligových zápasů. "Ale bylo to vždy střídání na pár minut, seznamoval jsem se s ligou," řekl o tehdejších prvních šancích od trenéra Jiřího Kotrby. Těch ale přibývalo a během své první sezóny v Marile stačil Slepička nasbírat lichotivých 19 startů. Jenže před ukončením jarního přestupního termínu, jen krátce po svém prvním vystoupení v nynějším Ličkově výběru, navíc okořeněném brankou, se stěhoval do Liberce.
Přestupová suma všem vyrazila dech; 15 milionů se za dvacetiletého mladíka v rámci ligy nedává každý den. "Dodnes tvrdím, že to byla přemrštěná suma, ale já o ní nerozhodoval. Naopak, byl jsem rád, že jdu do tak ambiciózního klubu. Ostatně v Příbrami tehdy bylo hodně útočníků a já chtěl především hrát," přiznává, že přestup za svým žákovským učitelem Csaplárem přivítal.
Přání se mu splnilo, ale v novém působišti zatím nepřesvědčil. V několika zápasech byl sice pochválen za bojovné výkony, v duelu předkola Ligy mistrů s AC Milán dokonce patřil k nejlepším, jenže mu chyběly góly. A především podle nich jsou útočníci hodnoceni. "Vím to, bez branek se nikdy neprosadím," vysvětluje Slepička sebekriticky.
Nehodlá ale čekat, až si ho štěstí najde. "Při tréninku se snažím na situace před brankou více soustředit, abych se potom v zápasech tolik neukvapoval," bere si k srdci rady svých trenérů.
Na premiérovou branku v lize si počkal až do loňského října, kdy se trefil do sítě Blšan. Gól mu předpověděl reprezentační spoluhráč Tomáš Pešír, neodmyslitelný parťák při akcích národního týmu, ale pak mu za to pořádně vyčinil. Jenže u jediného gólu zůstalo ve Slepičkově případě až do konce podzimu. Ale fotbalista věří, že brzy přijde chvíle, kdy si všichni začnou říkat, jak dobře tehdy Liberec investoval.
A třeba se mu to podaří už na katarském předolympijském turnaji. Dnes večer proti Brazílii k tomu bude mít první šanci a na nafoukané hvězdy ve žlutých dresech se už pořádně třese.
