Dva velcí fotbalisté minulosti stáli jako trenéři na lavičkách včerejších soupeřů českých týmů v prvním kole Poháru UEFA. Počínali si na nich rozdílně a z Česka také odjížděli s rozdílným výsledkem.
"Hlavně že se nikdo nezranil," suše zhodnotil Michael Laudrup, trenér Bröndby Kodaň, nehezký zápas na Žižkově, odkud odjížděl s postupem.
"Jsem zklamán, pochopitelně," prohlásil Eric Gerets za Kaiserslautern, když s ním v poháru skončil v Teplicích.
Laudrup a Gerets, to jsou jména do fotbalových čítanek. Nyní devětatřicetiletý Laudrup byl v dánské ofenzivě bezmála legendou. Praly se o něj nejlepší světové kluby, prošel například Juventusem, Realem či Barcelonou.
Bez Geretse, o deset let staršího, se dlouhá léta neobešla defenziva belgické reprezentace - hrál za ni dlouhých šestnáct let. Stojí za stříbrem Belgie z Eura 1980 i za čtvrtým místem z mistrovství světa 1986.
Nyní oba trénují, ale klidnější práci má podle všeho Laudrup. Trénovat nenápadné Bröndby není tak stresující jako oživovat skomírající Kaiserslautern.
I povahu má zřejmě Gerets divočejší, jako hráč rád provokoval. Včera se zlobil na své hráče v Teplicích.
Ve sportovní černé soupravě, mírně prošedivělý, se ukázal už v 7. minutě: vystartoval z lavičky, šermoval rukama a razantně káral obránce, aby nic zbytečně nevymýšleli.
Impulzivně se choval prakticky celý zápas, trochu ochladl, až když Kaiserslautern dostal gól.
To Laudrupa na Žižkově z vybíhání od lavičky nohy nebolely. Spíš je musel mít přesezené, protože se ze střídačky za celý zápas nezvedl.
Jen když dal jeho tým gól, mírně se naklonil, pousmál se a podíval se na hodinky: věděl, že postup si Bröndby už nenechá vzít.
Mezi novináře pak na Žižkově přišel spokojený gentleman, v Teplicích ustaraný muž. Odlišné vzpomínky budou mít Laudrup a Gerets na „výlet“ do Česka.
 Michael Laudrup byl po utkání na Žižkově o poznání spokojenější než jeho kolega Gerets v Teplicích. |
