Na co naláká český fotbal v nové sezoně?
Můžu mluvit a lákat jen za sebe. Na zápasy Slavie. Od prvního do posledního kola chceme hrát o titul a taky ho konečně získat.
To se vám v prvním zápase proti Žižkovu docela povedl rozjezd...
První krok je nesmírně důležitý a bude to ještě lepší týden od týdne. Já mám možná poslední šanci. Pokud se to nezdaří, může to nasypat písek do motoru, jemuž se už nebude chtít běžet dál. Já ten titul chci a povedu za ním mužstvo ze všech sil. Ale za deset měsíců, co liga trvá, se může stát cokoliv. Udělám to ze hřiště, z lavičky i z tribuny.
Okolo fotbalu to nefunguje
Průměrná ligová návštěva v Česku byla loni 3899 diváků. Rok od roku klesá. Proč?
Asi hlavně kvůli termínům. Něco se stanoví, zítra to neplatí. Já sám nevím, kdy se teď vlastně hraje. Ale chápu, že v systému ovládaném televizí je těžké sladit všechny zájmy.
Právě jednotnými sobotními podvečery chce svaz lidi vrátit do hledišť.
Ze sportovního hlediska je to lepší termín než ve dvě odpoledne.
Marketingoví manažeři svazu ale tvrdí, že lidi budou chodit, hlavně když se bude hrát kvalitní fotbal.
To je výmluva. Lidi tady žijí v těžké době a fotbalová liga jim nenabízí tolik, aby ji vyměnili za své vlastní problémy.
Děláte pro to maximum vy, hráči? V zahraničí vystupují přece mnohem víc na veřejnosti i mimo hřiště.
Ale to je věc klubů, aby je k tomu vedly a požadovaly to po nich. Tady nic neexistuje.
Vy sám chodíte na ostatní zápasy?
Nestíhám to. Ale pobavit se na fotbal chodím s tátou a Radkem Černým na Vyšehrad (pražský tým z divize - pozn. red.).
Fotbalové prostředí také odrazuje nedůvěryhodností a věčným obviňováním z korupce.
Neříkám, že je všechno čisté. Ale jak to u nás funguje? Předloni získal titul Liberec v posledním kole navzdory všem na sto padesát procent jistým zprávám, jak je to domluvené. Přesto vzešla aféra, že to Hunal prodal.
Je to lepší než před šestnácti lety, kdy jste ve Slavii v lize začínal?
Tenkrát se o všech "zaručených" informacích tolik nepsalo. Jediným receptem na vyléčení jsou senzační výsledky, jakým byla právě ta porážka Liberce předloni na Bohemians, po níž stejně dosáhli na titul.
Důvěru posiluje otevřenost. Svazová komise rozhodčích teď zrušila zveřejňování známek sudích. Vadí vám to?
Ne, já je nečetl. Po návratu z Německa jsem zažil v lize několik výkonů rozhodčích, jak bych je přesně nazval... no "napřesdržku". Loni už žádný. Nějaké drobnosti se stanou, ale podrazy jsem neviděl. Ty vycítím.
Kromě Slavie, s níž se spojují filmařští otec a syn Ondříčkovi, se společenské osobnosti k fotbalu moc nehlásí. Proč?
A k čemu by měly? Podívat se na fotbal je jedna věc, ale co dál? Pominu-li Spartu, která má exkluzivní VIP prostory, ostatní kluby je ani nemají kam pozvat. Nejen umělce, ale i podnikatele a další významné lidi. Aby poseděli, popovídali si, poznali hráče. Jako v cizině. Když se půl hodiny po zápase zastavím někde ve VIP, je prázdný...
Nejsem tvrďák, který vše zlomí
Otevřeně jste vyhlásil útok na titul. To ve Slavii, často srážené vlastní malověrností, nebývá zvykem. Mění se a sílí váš klub?
Z historického pohledu posledních padesáti let není jednoduché ve Slavii mluvit sebevědomě. Loni jsme šli za titulem ve skrytu duše, ale mluvit se o tom neodvážil nikdo. A pak jste viděli realitu. Při pěti nebo sedmibodové ztrátě bychom byli pro smích. Pak ani nemá cenu vysvětlovat, že hrajeme krásně.
O stadionu se už raději mlčí úplně...
Klukům, co přicházejí do Slavie, už to ani nepřijde. Zvykli si na Strahov. My starší nebo diváci si ale úplně nezvykneme asi nikdy. Hlodat uvnitř to bude pořád.
Trenér Beránek aspoň prohlásil, že hlavním cílem zůstává postup do Ligy mistrů. Platí to i teď, když znáte soupeře, silné Vigo?
Nejdřív musíme vyřadit Trebinje. A nemůžeme si to stavět tak jednoduše, že když všichni uděláme maximum, postoupíme. Po sportovní i ekonomické stránce ční Vigo vysoko nad námi. Bude těžké ten náskok ve 180 minutách na hřišti vymazat. Nelze říct: Nepostoupíte = všechno špatně. Postup by byl fantastický úspěch. Když se to nepovede, jedeme dál. Vyhrát ligu a ukázat se v Poháru UEFA.
Z Německa jste se vracel v plné formě. Jak jste snášel jako reprezentant dlouhodobý pobyt na lavičce?
První rok to šlo, dal jsem čtrnáct gólů, byl spokojený. Pak se to zkomplikovalo. Zranění v mém věku se léčí déle a já to uspěchal. A ve Slavii se objevili další nadějní hráči. Hledejte prostor pro pětatřicetiletého Kuku... Ale vyrovnal jsem se s tím.
V létě vás chtěl trenér Cipro do Plzně. Proč jste nakonec zůstal?
Plzeň? (lehký smích) Já měl jiné nabídky. Do zahraničí bych byl volný zadarmo a zájemců bylo dost.
Odkud?
Nechci to říkat, když to nedopadlo. Nejdřív se mi zdálo, že Slavia nemá velký zájem, pak přišel Pepa Jinoch (sportovní manažer klubu - pozn. red.) a dohodli jsme se.
Nabídl závratnou smlouvu?
Není všechno jen o penězích. Jde také o sportovní hledisko a perspektivu. Mám smlouvu na rok s nadějí hrát Ligu mistrů. K tomu možnost rozhlédnout se v oblasti klubového marketingu.
Přišla tato nabídka až poté, co jste se stal loajálnější ke klubovému vedení? Před časem jste hovořil hodně otevřeně o zklamání z nedostatku ambicí...
Rozhodl jsem se sám. Zjistil jsem, že nemá smysl burcovat, protože to nezměním, a navíc se to otáčelo proti mně. Nebyl zájem naslouchat. Ale možná bylo nad můj rámec kritizovat spoluhráče. Já chci vyhrávat za každou cenu, mnozí šli na hřiště s tím, že to nějak dopadne, a výsledkem pro ně starosti končily. Uznávám, polevil jsem. Je to výhodnější, ale není to cesta úspěchu. Mám víc kamarádů, ale cítím, že to je levé a neupřímné. Nehraju si na tvrďáka, co všechno zlomí.
Nelituju návratu domů
Vracel jste se domů z rodinných důvodů. Nelitujete, že jste to udělal předčasně? Třeba v reprezentaci vám chybějí čtyři zápasy k historickému rekordu v počtu utkání.
Nejde litovat. Ale není jednoduché hrát tady, před tak směšnou kulisou dvou tisíc diváků. V Německu jich chodilo šedesát tisíc... To vás jinak vyhecuje k nadlidským výkonům. A fotbalový výkon je z šedesáti procent závislý na hlavě a na emocích.
Vynahrazuje tuto ztrátu rodinné zázemí?
Ano, jsem naprosto spokojený. Proto mám i z fotbalu radost.
Jak se daří jedenáctiletému synovi Pavlovi z prvního manželství? Bude po vás?
Hraje útočníka na Meteoru, ale zdraví ho brzdilo. Byl bych rád, kdyby ho fotbal bavil.
Vaší partnerkou se stala bývalá televizní moderátorka Renata Dlouhá. Máte spolu dvě děti (Tomáš 3,5 roku, Aneta 1,5 - pozn. red.). Jí práce nechybí?
Loni si vyzkoušela moderovat Fotbalistu roku a má na dlouho pokoj. Myslím, že ji děti tolik vytěžují a naplňují, že ani nemá čas o tom přemýšlet.
A o svatbě?
Náš vztah takhle klape perfektně. Až přijde čas, vezmeme se.
Nebojím se konfrontace
Musíte už také přemýšlet co dál, až vás nebude živit kopání do míče, že?
Trenérem být nechci, neměl bych na to nervy a žaludek. Brzy bych asi našel prázdnou kabinu... Ale nic jiného než fotbal neumím. Chci u něj zůstat a najít platné místo. Těch, jaké má Karlheinz Rummenigge (bývalý držitel Zlatého míče - pozn. red.) v Bayernu, mnoho není. Ale teď chci hrát, co to půjde.
Zkušení reprezentanti po návratu ze zahraničí by mohli poopravit pokleslý image českého fotbalu. Vás okolí respektuje. V červnu stačilo pár telefonů a zorganizoval jste benefiční zápas, jaký tu léta nebyl.
Měli jsme štěstí, lidsky a ekonomicky jsme se dostali do jiného prostředí. Máme handicapy odborné, ale ty se dají dohnat.
Reprezentační kouč Karel Brückner řekl, že by si právě vás jako výraznou osobnost uměl představit v čele obrodného procesu v českém fotbalu. Dokázal byste zbourat léta stavěné stereotypy vztahů i procesů?
Nemám potřebu něco bourat. Chtěl bych nabídnout něco, co fotbalu prospěje. Konfrontace se nebojím.
Ale můžete se dostat do podobné situace jako před časem ve Slavii. Nebude zájem...
Z pozice hráče se hůř prosazují další věci, protože vás posuzují hlavně podle výkonu. Vždycky můžou říct: Hleď si svého, dal jsi málo gólů.
Takže byste si troufl?
Záleží na nastavení systému odpovědností a pravomocí, abych mohl něco dělat. Ale upřímně řečeno nevím, jak to funguje. Teď bych měl mít čas to poznat. Pak se můžu rozhodnout.
