"Jelikož mi neodpověděla, tak jsem s ní několikrát zatřepala. A pak jsem myslela, že sama omdlím," pokračovala Skupinová po zápase, kdy se dozvěděla o suverénním vítězství ve čtenářské anketě MF DNES a iDNES.cz o Nejlepšího sportovce ve Zlínském kraji za měsíc květen.
Více než dvojnásobný počet hlasů, než dostal druhý v pořadí automobilový jezdec Roman Kresta, jí zaručil parádní květnový kousek: v krajském derby v Holešově nastřílela hned šest branek.
"Úspěch v té anketě by mohl pomoct ke zviditelnění ženského fotbalu, což by bylo úplně super. Jsem za to moc ráda, že taková příležitost je," přiznala 23letá útočnice z Boršic u Buchlovic.
|
Otázka pro vítěze |
No, hrozně dlouho jsem si vůbec nemohla uvědomit, že jsem v jednom zápase vstřelila šest branek. Povedlo se mi to poprvé v životě. Když jsem pak na ten zápas začala zapomínat, tak mě moc potěšilo, že to někdo dokázal ocenit a dal mě do nějaké ankety. Ale samozřejmě stojím pevnýma nohama na zemi, těch mých šest gólů bylo výsledkem celého družstva. Stála jsem tam, kde jsem měla a do čeho jsem kopla, to skončilo v síti.
Ten zápas, derby v Holešově, jste vyhrály 11:0. Jak si taková utkání užíváte?
Jak se to vezme. Tyto zápasy nemají potřebnou kvalitu, abychom byly v pořádném tempu. Ale zase pro zvednutí sebevědomí, osobního i celého družstva, taky pohody v týmu a klidu, je to super.
V jednom zápase šest branek, v dalším pět, k tomu několik hattricků. Jak si vlastně vedete v žebříčku ligových střelkyň?
Přesné číslo nevím. Branek bude kolem dvaceti. A pořadí střelců taky vůbec nesleduju. Ve Spartě budou určitě ještě lepší střelkyně, ale dvacet gólů už je hodně slušné číslo. Vždyť se podívejte, kolik branek střílí fotbalisté v české lize. Mojí metou bylo patnáct gólů, jsem moc spokojená, že jsem tu hranici překonala.
Zatím stále o hodně populárnějším celkem Slovácka je mužský tým, i když bude na rozdíl od vás hrát od léta jen druhou ligu. Znáte se s fotbalisty?
Někteří kluci nás chodí povzbuzovat, sledují naše výsledky a fandí nám. Ale to jsou spíš jen výjimky. Spíš se s fotbalisty jen potkáme, když jsme v Hradišti na stadioně, a jdeme z rehabilitace. Ale to si jen řekneme "čau". Blíž spolu ale nepracujeme. Škoda, mohlo by nám to pomoct.
I Pavlína Ščasná před nedávnem vzpomínala, že při angažmá v Bayernu Mnichov s ligovými fotbalisty skoro nepřišla do kontaktu.
To je přesně problém ženského fotbalu. Zatím má takovou pozici, že v mnoha klubech jsou nad ním ještě dorostenecké týmy. Ale musím dodat, že v poslední době se to začíná měnit. Zájem docela narůstá.
