Právě Sivok v úvodním utkání baráže o Euro 2012 proti Černé Hoře v nastaveném čase dal gól na 2:0, což může být pro postup Česka i kouče Bílka zásadní.
Do úterní odvety v Podgorici, kam národní mužstvo dorazilo už v neděli večer, jdou čeští fotbalisté s nadějným náskokem. Pokud ho uhájí, postoupí na evropský šampionát a z Bílka bude úspěšný trenér.
"Pracuje s námi dobře, chce hrát fotbal. Kvalifikace pro nás byla těžká a teď... Snad se nám sen splní," prohlásil osmadvacetiletý obránce z Besiktase Istanbul.
Poznali jste, že z trenéra spadl stres?
Pořád nám připomíná, že máme za sebou jen poločas. Takže z něj spadl stres jen z toho, že jsme zvládli první zápas.
Zvládli jste ho výborně i díky vaší brance ze standardky. Byla ta akce nacvičená?
Standardek jsme měli hodně, ale bylo těžké se při nich prosadit, protože soupeř má hodně vysoké hráče. Ale při té poslední to Tomáš Rosický udělal chytře, protože nejdřív jen našlápl a všichni Černohorci na to zareagovali. A já na přední tyči zůstal sám. Tím, že udělal krok, tak všechny zmátl a mně to ulehčil.
Váš gól může rozhodnout o tom, jestli se Česko dostane na vrcholný turnaj. Byla to vaše nejdůležitější branka v kariéře?
Určitě. Když jsem dal gól proti Chorvatsku a Americe, tak to byly jen přáteláky. Teď šlo opravdu o hodně.
Jít do odvety v Podgorici s vedením 2:0 je jistě hodně slibné.
To samozřejmě. Hlavní je, že jsme žádný gól nedostali. I kdybychom vyhráli jedna nula, tak by to díky té nule bylo dobré. Ale přesto si musíme dát pozor. A hlavně nesmíme jen bránit, to by byla naše smrt.
Rosický, Plašil, Jiráček, ti tři byli skvělí
Oba góly připravil kapitán Rosický. Byl to jeho nejlepší zápas, co jste s ním hrál?
Bylo jich víc. Možná, že to dřív tolik nebylo vidět, a teď je to zvýrazněné tím, že byl u obou gólů. Nemusíme mluvit o tom, že když je na hřišti, tak je to znát. Dokáže obejít dva hráče, přihrát.... Ale chtěl bych pochválit i Petra Jiráčka a Jardu Plašila, kteří podali nadstandardní výkon. Tihle tři dali naší hře řád a kvalitu, protože zápas se rozhodoval ve středu hřiště.
Čím to, že to Rosickému tak sedlo?
Asi to udělal ten velký zápas. Má kvalitu, nebojí se hrát, vezme míč, otočí se mezi dvěma hráči. I proto je přes pět let v Arsenalu. Prostě v těchhle důležitých zápasech vždycky předváděl to, co umí.
Plašil hrál místo potrestaného Hübschmana defenzivního záložníka. Překvapilo vás, jak to zvládl?
Podle mě hrál naprosto výtečně. Já ani nemusel chodit do hlavičkových soubojů, stačilo mi sbírat odražené míče. Rozehrával, chtěl hrát, běhal nahoru dolů. Udělal tolik práce, že nám vzadu to hodně ulehčil. Tomáše Hübschmana zastoupil a máme zase o jednu alternativu víc.
Jednou jsem se fanoušků bál
Domácí Černohorci slibují, že v odvetě v Podgorici vás čeká bouřlivá atmosféra. Ale na to vy jste z Turecka zvyklý, takže vás to asi nerozhází, ne?
Když v Turecku přijedete někam ven, tak je atmosféra i nenávistná. Takže já jsem na to připravený. Ale nevíme, co na nás chystají. Už nemají co ztratit.
Vybavíte si nějaký zápas, kdy na vás prostředí dolehlo?
Teď mě nic nenapadá. Mně se líp hraje, když je atmosféra hodně bouřlivá. Tedy když to není tak, že po vás fanoušci hází kamení. Otázka je, jak to unese rozhodčí, aby tomu nepodlehl on.
Měl jste někdy z fanoušků strach?
Když hrajeme derby v Istanbulu, tak je to husté. Ale už jsou nové zákony, výtržníky hned zavřou, takže se to trochu uklidnilo. Strach jsem měl loni, když jsme hráli v Burse. Ani jsme nedojeli na stadion, zůstali jsme na hotelu a rovnou jsme se vraceli do Istanbulu. Domácí fanoušci rozpoutali válku s policií a zničili asi dvě ulice. Ale tam jsme se naštěstí nedostali. Strach jsem měl spíš z toho, když jsem si představil, co by se dělo, kdybychom tam s naším autobusem přijeli.
Před baráží s Černou Horou šel strach z jejích skvělých útočníků Vučiniče a Jovetiče, ale vůbec se neprosadili. Budou doma nebezpečnější?
Když dostali balon, tak bylo vidět, že fotbal hrát umějí. Tihle dva mají obrovskou kvalitu, což ukázali i na začátku druhé půle. Když dostanou trochu víc prostoru, tak toho dokážou využít. Snad jim nic nedovolíme ani tady v Podgorici. Už by byla velká škoda tuhle baráž ztratit.
Čekal jste od Vučiniče víc?
Připravovali jsme se, jak ho bránit. Nesmíte ho nechat otočit. Když mu to dovolíte, tak má skvělé vedení míče. Takovým tím futsalovým stylem si ho předkopává na krátkou vzdálenost, a když mu tam sáhnete, tak udělá kličku.
Ve středu obrany vedle vás nastoupil Michal Kadlec, který obvykle hraje na místě levého obránce. Bylo to pro vás zvláštní?
Vždycky je lepší, když hrajete s někým dlouho, protože už víte, co od něj můžete čekat. U Michala vím, že je rychlý, má dobrou hlavu, v naší spolupráci nebyl problém.
Brankář Čech musí chytat se zlomeným nosem, takže potřebuje, abyste ho chránili. Jde to vůbec?
To musí hlavně rozhodčí. Když přiletí vysoký centr, někdo do něj naskočí a dá mu loktem, tak těžko tomu zabráníte. Jinak byste udělal faul vy. V prvním zápase do Petra ani nešli, protože neměli vůbec šanci. Snad to tak bude i tady.
