|
všechno o zápasu Slovensko - Česko |
Přestože v národním mužstvu debutoval už v dubnu 1999, nastřádal od té doby jen třiadvacet startů. Přitom do základní sestavy se tento ofenzivní záložník dostal pouze devětkrát a vstřelil jediný gól - v listopadu 2003 v přátelském utkání s Kanadou.
Jeho dosavadní nálepka: solidní náhradník.
Na stejném postu jako on, tedy na pravém kraji zálohy, hrával totiž v národním mužstvu Karel Poborský, Stejný fotbalista pak Sionkovi značně zkomplikoval situaci, když přišel do Sparty.
"Karel Poborský byl moc dobrý, takže jsem to měl na mém obvyklém místě strašně těžké," říkal Sionko, jehož trenéři ve Spartě i v reprezentaci kvůli suverénnímu Poborskému často stavěli na levou stranu zálohy. "Já se přitom mnohem líp cítím napravo."
Ve středu večer v Bratislavě své kvality na pravém kraji středové řady potvrdil na jedničku. Slovenský tým skolil dvěma góly během úvodních jedenadvaceti minut.
"Před tím prvním jsem po pasu od Honzy Poláka nastřelil tyč, ale míč jsme udrželi a pak už jsem si počínal jen jako typický hlavičkář," zažertoval nevysoký fotbalista při popisování první branky zápasu. "Počkal jsem si na krásný přetažený centr Marka Jankulovského a trefil se hlavou."
Při druhém gólu si zase vychutnal vynikající spolupráci s obrovitým Kollerem. Ten mu v šestnáctce sklepl k nohám centr Poláka a pak už pro Sionka nebylo těžké zamířit.
"Rychle jsem si míč zpracoval a trefil ho přesně tak, jak jsem chtěl. Ke vzdálenější tyči."
Devětadvacetiletý Sionko měl prsty i ve třetí brance, která padla po Rosického signálu z přímého kopu.
"Pár signálů nacvičených máme, tak jsem se s Rosou rychle dohodli, že mě rychlým míčem po zemi vysune za slovenskou zeď. Zase to vyšlo náramně a já to pak mohl dát před branku do šance Honzovi Kollerovi. Za necelou hodinu jsme vedli tři nula a bylo nám jasné, že domů se budeme vracet se šesti body."
Když mu novináři říkali, že post po Poborském, který se ve čtyřiatřiceti reprezentace vzdal, se zdá být v národním mužstvu vyřešený, Sionko reagoval skromně.
"Já tyhle silácké řeči, jako že je něco jasné, nemám rád. Samozřejmě vím, že ani ten můj sobotní poločas proti Walesu nebyl špatný. A lhal bych, kdybych nepřiznal, že za národní mužstvo chci hrát co nejvíc. Ale takových je nás tady víc a já kvůli jednomu mimořádně povedenému zápasu nebudu říkat, že teď už mám místo v reprezentaci jisté," řekl Sionko.
Podobně odmítal chválu, že Slováky deklasoval především on.
"Je pravda, že dva góly za nároďák nedávám každý den," usmál se. "Ale jeden hráč nic neznamená. Dneska to byl typický týmový výkon, jeden bojoval za druhého. Myslím si, že klíčový byl herní projev celého mužstva. A já se hlavně snažil motat kolem Honzy Kollera, protože ty jeho míče sklepávané ze vzdušných soubojů jsou fantastické. Což se potvrdilo při druhém gólu."
Podle Sionka českým fotbalistům také významně pomohlo, že soupeř šel do zápasu až příliš sebevědomě.
"Když nasázeli šest gólů Kypru, byli přesvědčení, že s námi prohrát nemůžou. Bylo to na nich vidět, byli prostě až moc nahoře. No a my je rychle poslali zase zpátky na zem."
Sionkův klubový spoluhráč z Glasgowa Rangers slovenský útočník Filip Šebo se snažil na opačné straně. Ale neprosadil se a trenér Galis ho v poločase vystřídal.
"Já si ho dobírat nebudu," reagoval Sionko na dotazy, jestli si na Šebovi zgustne. "Potřebujeme, aby v sobotu zaválel v lize a dal nějaké góly Falkirku. Tak ho nechám, aby se z toho nároďáku co nejdřív vzpamatoval."
A zda Sionko věří, že sedmička, kterou teď na dresu v reprezentaci nosí, je šťastným číslem?
"Tak na tohle se mě přijďte zeptat až po kvalifikaci. I Když máme po dvou zápasech šest bodů, v což jsem pevně věřil, pořád jsme jen na začátku."
 Libor Sionko rozhodl dvěma góly a jednou asistencí o tříbrankovém vítězství českých fotbalistů na Slovensku. |
