Svůj naprosto výjimečný fotbalový talent ničil už při prvním ligovém angažmá v Blšanech. Za své prohřešky si brzo vysloužil přízviska jako pijan, král diskoték, holkař. Zkrátka - nezkrotný živel.
Jeho okolí mu všechny extravagance tolerovalo, protože v obdobích, kdy si dal říci, byl na hřišti géniem. Trenér Miroslav Beránek, před několika lety trenér Blšan, jeden čas raději Šimáka ubytoval u sebe. Aby mu pomohl, a aby ho měl pod kontrolou.
Dík téhle zvláštní péči se Šimák dostal do české jedenadvacítky, přestoupil do Hannoveru a v roce 2000 se s mladou českou reprezentací podíval i na olympiádu do Sydney.
Jeho bohémský život v Hannoveru pokračoval. Na trávníku vynikající, ale těžko se dalo odhadnout, s jakou náladou nastoupí do příštího zápasu, zda vůbec přijde na trénink, na které diskotéce se zapomene.
Na jaře před půldruhým rokem, když Hannoveru pomáhal do první bundesligy, o něm bývalý český reprezentant Stanislav Levý, který v Německu hrál a nyní tam žije a trénuje, řekl: "Šimák je opravdu výjimečný fotbalista. Když bude chtít, v bundeslize na něj nebudou mít ani ty největší hvězdy. Ale bohužel, nemá to srovnané v hlavě."
Loni v létě si pod trenérem Karlem Brücknerem zahrál za národní mužstvo poločas v přípravném zápase se Slovenskem. Zdálo se, že živel se zklidnil. Jenže potom přišly další průšvihy, už coby hráč Leverkusenu zase vynechával tréninky, nedával o sobě vědět, s novými spoluhráči se rozhádal.
V Leverkusenu se neprosadil a letos v létě byl poslán zpátky do Hannoveru na hostování. Novou sezonu začal skvěle, v Hannoveru z něj byli nadšení. Když se v srpnu MF DNES zeptala na jeho minulé průšvihy, reagoval: "Bejvávalo. Já už neblbnu. Opravdu."
Podle vlastních slov se na tréninky těšil a cítil se mezi staronovými spoluhráči skvěle. "Vypadá to, že jsem asi dospěl. Jsem profesionál," prohlašoval.
Po necelých dvou měsících už jeho srpnová slova neplatí. Nikdo neví, kde je, mobilní telefon nezvedá a na veřejnost proskakují zprávy, že chce s fotbalem praštit. Peněz má prý dost a touží otevřít si hodpodu na jihu Čech. Pochází totiž z Mezna u Tábora.
O jeho údajných občasných depresích si lidé z jeho okolí myslí své. Šimák se před návratem do Hannoveru nechal slyšet, že kdyby ho staronoví spoluhráči nepřijali, tak že s fotbalem skončí. Ale opak byl pravdou. Vzali ho jak spoluhráči, tak klubové vedení a především fanoušci.
"Já na ty jeho deprese nevěřím, ani na jeho někdejší sezení u psychoterapeuta. Honza je prostě svůj a na tom nikdo nic nezmění. Není špatný, ani zlý. Spíš nezodpovědný. Prostě i v pětadvaceti zůstal klukem," říká o Šimákovi jeho blízký přítel, který si nepřál být jmenován.
"A vůbec bych se nedivil, kdyby tam někde v těch jižních Čechách začal hrát nějakou okresní soutěž a každý večer stál u pípy v té své vysněné hospodě. On už je takový, potřebuje volnost. Nikomu neřekne ani slovo a na všechno kašle."
