V sedmnácti jsem odešel z domova, byl jsem nevybouřený, neposedný a pořád jsem někam musel utíkat a vyvádět. Ale už to odeznělo a sekám dobrotu. Mám jinou hlavu, hraju fotbal na vyšší úrovni a zklidnil jsem se.
Dokud jste hrál za Blšany, vzal si vás dokonce trenér Beránek k sobě domů, kde jste nějaký čas musel bydlet...
V době, kdy jsem hodně bláznil, mi dal tuhle poslední šanci: buď u něho budu bydlet, aby mě měl pod kontrolou, nebo v klubu skončím. Neměl jsem na vybranou. V nově dostavěném domku mi přidělil jeden pokoj, kde jsem mohl bydlet i se svojí dívkou, a musel jsem hlásit, kam jdu a kdy se vrátím. Teď na to rád vzpomínám, moc mi tím pomohl.
V Německu jste už hlídače nepotřeboval?
Brzy po přestupu do Hannoveru jsem se s přítelkyní rozešel. Byl jsem na dně a utápěl jsem to v alkoholu. Klidně jsem probděl celou noc, ale na tréninku jsem pořád podával dobré výkony, nic na mě nebylo znát. Rozchod jsem sám zavinil, postavil jsem si hlavu, vztah jsem ukončil, a pak jsem toho strašně litoval. Byla to jedna z největších chyb, které jsem v životě udělal. Napravit se to povedlo až teď, kdy se ke mě Gabriela po půldruhém roce vrátila zpátky.
Šimákova zpověď ÚTĚKY DO PRAHY ZASPAL ODLET POKUTY
Co ji přimělo k návratu?
ZABAVENÝ ŘIDIČÁK
Byla to velká hloupost. Byl jsem s kamarádkama na vínu, vypil jsem dvě skleničky, a pak jsem sedl do auta a vezl je domů. Zastavila mě namátková policejní kontrola, civilní auto. Neudělal jsem žádný další přestupek, buď mě udal někdo z toho baru, nebo to byla opravdu jen náhoda. Myslel jsem si, že nic nenadýchám, ale to byl omyl. Stálo mě to řidičák, ale už homám půl roku zpátky.
Domů jsem jezdil často, ale jen když jsem měl volno. Přijel jsem třeba na den, když jsme měli v pondělí volno, tak jsem v neděli po tréninku sednul do auta a jel do Prahy. V pondělí večer jsem už ale byl zpátky. Nikdy se nestalo, že bych zmeškal trénink.
Před rokem jsme letěli na soustředění do Rakouska, sraz byl v půl čtvrté ráno přímo na letišti a mě nezazvonil budík. Už se nedalo nic dohnat, letěl jsem pozdějším letadlem. Trenér Ragnick mi pak řekl, že každého jiného by vyhodil, ale mě ještě dá šanci.
Moc pokut jsem neplatil. Šest nejzkušenějších hráčů se vždycky sešlo s trenérem a radili se, jak mě potrestat. Co si vzpomínám, tak nejvíc jsem platil pět set marek.
To, že jsem se změnil, že už nechodím pařit, že zůstávám večer doma. Poznala, že už jsem jiný. Už jsem se vyblbnul dost, a teď mám rád svůj klídeček. Nelákají mě probdělé noci, po kterých druhý den bolí břicho a hlava. Víc se napiju jen v létě na dovolené, jinak třeba zajdu na sklenku vína a za chvíli jdu domů.
Když už neděláte hlouposti, jak teď trávíte volný čas?
Během letní přípravy nebyl na nic čas, po tréninku jsem byl tak unavený, že jsem přišel domů, pustil si televizi, video nebo play-station a přál si jen ležet a ležet. Teď, když už je více času, tak se jdu podívat třeba do města.
Jak se vám v Leverkusenu líbí?
Leverkusen je malé město, což mě jako klukovi z vesnice vyhovuje. Bydlím deset minut od stadionu v domečku ve vilkové čtvrti, mám zahradu, a tam se dá večer v klidu posedět, povídat si a nic nás neruší. Jen psa jsem musel raději nechat u rodičů. Půldruhého roku starý Kenny je pitbul a bojová plemena nemají v Německu příliš pozitivní ohlas. Lidi z nich mají strach. Když jsem se bavil se sousedkou, tak její usměvavá tvář při zmínce o rase mého psa okamžitě zkameněla.
Žijete s přítelkyní?
Ano, nedokážu si představit, že bych byl sám. To je jedna z nejhorších představ, žít v cizím městě, doma jen koukat do zdi a nemít si s kým promluvit. Teď žiju s přítelkyní a hodně je se mnou i český kamarád, se kterým jsem v Německu od začátku. Známe se už dvanáct let, chodili jsme spolu do školy. Po přestupu do Hannoveru jsme se dohodli, že tam půjde se mnou, abych nebyl v cizině na všechno sám. Od té doby je v Německu se mnou a zlepšuje mi náladu. Mohl bych jít na kafe se spoluhráči, ale Čech je Čech.
Má v Německu nějakou práci?
Ne, já ho živím.
Váš odchod z Hannoveru nebyl jednoduchý, nebojíte se okamžiku, kdy tam přijede s Leverkusenem k ligovému zápasu?
Bude to divné. Asi mě diváci vypískají, ale na to jsem si už poslední tři měsíce zvykl. Od chvíle, kdy jsme začal nahlas říkat, že chci z Hannoveru odejít, jsem se z miláčka změnil v největšího zmetka, co tam kdy hrával. Klub mi chtěl v přestupu bránit, a tak jsem musel říkat o Hannoveru ošklivé věci a poštval jsem si proti sobě fanoušky. Ale vedení jsem přesvědčil, aby začalo jednat o přestupu. Byl to hazard, ale vyšel.
Jaký je největší rozdíl mezi Hannoverem a Leverkusenem?
V Leverkusenu se pracuje na vyšší profesionální úrovni, hráči jsou světová extratřída a je radost s nimi hrát. Trénink má spád a úroveň. Přicházel jsem s velkým respektem, ale na prvních trénincích největší hvězdy chyběly. Hráči, co byli na mistrovství světa, nastoupili do přípravy mnohem později, na sehrání jsme měli čtrnáct dní a všechno šlo hladce. Jsou to obyčejní kluci, nic na sobě nedávají znát.
Jakou máte v novém klubu pozici?
Prosadit se do sestavy je o něco těžší než v Hannoveru, ale důležitá pro mě byla důvěra trenéra, který si mě vybral a podržel mě. Kdybych ale na tréninku nic nepředváděl, nebyla by mi jeho přízeň nic platná. Těžko mohu hodnotit sám sebe, ale první zápas mi snad vyšel, dokonce jsem dal i gól. Ve druhém to také nebylo tak špatné, bohužel jsme ani jednou nevyhráli, nikdy jsme neudrželi vedení.
V německé televizi bylo vidět, že rozhovory poskytujete v češtině a necháte si je tlumočit. Na němčinu si ani po dvou letech v zemi netroufáte?
V klubu mi to už vyčítají. Měl bych s novináři mluvit německy, ale já si pořád myslím, že ještě neumím tak dobře, abych něco nepopletl a neřekl to špatně. Ale tento týden jsem už odpovídal německy.
Po přestupu do Hannoveru jste neměl žádného učitele?
Měl, ale klub mi zajistil Němce, co neuměl česky a nemohl mi vysvětlit věci, které jsem v němčině nechápal. Absolvoval jsem sním jen asi deset hodin, jinak jsem všechno pochytil od kluků v kabině. Hodně mi také pomáhal hannoverský spoluhráč Jirka Kaufmann.
Co si slibujete od pozvání do reprezentace?
Druhá německá liga byla pro reprezentaci málo, teď jsem udělal další krok dopředu, když jsem se prosadil do základní sestavy v tak silném klubu jako je Leverkusen. Otevírají se mi i další nové dveře do reprezentace. Rád bych dostal příležitost i na hřišti, abych se mohl ukázat a měl možnost se do mužstva vracet.
