Pokud by v pondělním finále ligy nastoupil a Sparta získala titul, vyvrcholil by tím Sieglův pohádkový příběh.
Sparťanským soupeřem je totiž Most, za který v letošním ročníku Siegl ještě střílel góly. Po pěti kolech však náhle odešel trénovat do Sparty a v sedmatřiceti profesionální hráčskou kariéru ze dne na den ukončil.
"Registračku mám ve Voticích, takže opravdu hrát nebudu, i když máme spoustu zraněných," poznamenal Siegl.
Není vám to líto?
To víte, že bych si zahrál. Už jen proto, že jsem v Mostě působil. Ale nestane se to. To bych musel do šestého dubna jako amatér přestoupit z Votic do Sparty, ale o tom jsme prostě neuvažovali. Nebylo to na pořadu dne.
Takže se nebude opakovat situace, kdy v polovině devadesátých letech naskočil do derby Jozef Chovanec, ač v té době dělal ve Spartě manažera?
To netušil ani on sám. Nejdřív jsme ho v týdnu přemlouvali, ať jde s námi trénovat. Pak nakonec nastoupil a Slavii jsme tím překvapili. O mně se ví, že bych si zahrál rád, tak by to překvapení ani nebylo.
Most dobře znáte. Co budete hlavnímu trenérovi Bílkovi radit?
Samozřejmě, že Most dobře znám, ale taky tam po mně přišli noví kluci. Určitě se tady budou chtít ukázat.
Už jim ale o nic nejde.
Jak to že ne? Bude tady vyprodáno a každý hraje o své jméno, o jméno klubu. Budou se chtít předvést. Máme samozřejmě respekt.
Když v pondělí vaši bývalí spoluhráči sebrali dva body Mladé Boleslavi, vašemu konkurentovi v boji o nejvyšší příčky, co jste tomu říkal?
Potěšilo nás to, pomohli nám. Taky se hned ozval Honza Procházka, co jim za tu remízu dám do placu. Ale k tomu dojde až po sezoně. Pravda je, že když jsem loni v září do Sparty přišel a někdo by mi řekl, že před posledním kolem povedeme ligu o bod, považoval bych to za fantazii.
V Mostě jste se před odchodem do Sparty ani nestihl rozloučit. Kdy k tomu dojde?
Když jsme tam se Spartou hráli ke konci podzimu, vzal jsem si na lavičku dva dresy, jeden sparťanský a jeden mostecký. Chtěl jsem je hodit divákům. Ale žádné loučení se mnou nebylo, tak jsem si je zase vzal zpátky. On prezident klubu pan Kabíček totiž říkal, že vždycky když se s někým loučí, tak zápas prohrajou.
Jak na Most vzpomínáte?
Byl jsem tam moc spokojený. A kdyby nepřišla nabídka ze Sparty, tak jsem tam byl dál. Mám tam spoustu kamarádů, ale vím, že nám nenechají nic zadarmo.
Most trénuje Zdeněk Ščasný, kterému jste dělal hrajícího asistenta. Myslíte si, že má na Spartu spadeno, když z ní musel před osmi lety odejít?
Může to k tomu svádět, ale i když Zdeňka znám velice dobře, tak těžko odhadnu, co se mu honí v hlavě. My se musíme připravit na těžký zápas. Když já hrál proti Spartě, tak jsem se ji snažil taky porazit, bylo to pro mě prestižní. A u trenéra je to stejné. Kdybych v Mostě zůstal, tak bych se teď snažil aspoň o bod a přál bych Spartě, aby Boleslav neprohrála s Libercem a ten titul zůstal na Letné.
Jste teď rád, že proti Spartě nenastoupí Horst Siegl?
To je dobrá otázka. Samozřejmě rád jsem, protože on vůbec není špatný.
Pokud to v pondělí Spartě vyjde, víte, kolikátý to bude váš titul?
V nové roli první. Celkově jich mám jedenáct nebo dvanáct. Kéž by ta trenérská dráha byla tak bohatá jako ta hráčská.
Asi se shodneme, že jako trenér při zápasech víc trpíte.
Určitě, ta bezmoc je někdy hrozná. A musím přiznat, že v některých chvílích mi bylo fakt úzko, někdy to byla muka. Jako hráč o tom tolik nepřemýšlíte, po zápase sundáte dres a zapomenete.
Kdy vám bylo nejhůř?
Na podzim po zápase ve Waregemu. Pak po Jablonci, když jsme si řekli, že do jara vstoupíme ideálně a ono to dopadlo přesně opačně. A taky po těch zápasech venku, jak jsme vyhořeli ve Zlíně a v Budějovicích. Ale teď to vypadá, že konec bude příjemný.