Nádherná střela záložníka z Berlína na chvíli Němce vystrašila, a kdyby stav vydržel, mohla mírně zvýšit naděje českého týmu na postup na světový šampionát do Ruska. A také mu dodat sebevědomí: obrat o body mistry světa, to by přece byla velká a nečekaná vzpruha.
Co naplat, Češi budou muset zabrat i bez ní.
Po smolné porážce 1:2 je dnes večer v deštivém Belfastu čeká zápas pravdy proti Severnímu Irsku.
Není kam ustupovat.
Prohra i remíza znamenají konec všech nadějí. A jistotu, že sraz fotbalové elity bude Česko za necelý rok zase sledovat jen v televizi.
Kvalifikace MSSeverní Irsko vs. Česko Dnes od 20.45 v Belfastu (ČT sport, on-line na sport.idnes.cz). |
Aby nevyprchal poslední doušek naděje, je potřeba vyhrát. Nejen v Severním Irsku, ale také potom v Ázerbájdžánu a doma se San Marinem. A k tomu spoléhat, že dnešní soupeř už nezvítězí: před vyblázněnými fanoušky v Belfastu proti Německu ani na závěr v Norsku.
Také vám přijde, že by se muselo sejít až příliš mnoho okolností, které by hrály v český prospěch?
A to ještě přičtěte varující fakt, že ani druhé místo ve skupině nemusí zaručit vytouženou baráž o šampionát – nejhorší z devíti týmů na druhých pozicích totiž vypadne ze hry a dvojzápas, v němž půjde o letenku do Ruska, se ho týkat nebude.
Všechno tohle si uvědomujete, a přesto pořád ještě věříte, že Češi na mistrovství světa proklouznou?
Pak počítejte s tím, že vás asi kdekdo označí za bláhového snílka.
„I když bych rád věřil až do konce, myslím, že šance na postup se blíží nule,“ říká na rovinu třeba Antonín Panenka, autor zlaté penalty z finále Eura 1976.
Zato gólman Petr Čech, ještě nedávno jasná reprezentační jednička, burcuje: „Karty jsou rozdané jasně, ale já klukům fandím a věřím. S Němci si zasloužili remizovat, tolik šancí jako oni proti nim nikdo neměl posledních patnáct let.“
Od výkonu, který předvedli (vyjma úvodu zápasu) v pátek v Edenu, se Češi musí odrazit. A také začít šance proměňovat, protože právě nejistota v koncovce se jim proti Německu vymstila.
Šampionát mohl být o kousek blíž, kdyby snaživý debutant Bořil zblízka vysoko nepřekopl branku. Nebo kdyby Gebre Selassie z nadějné pozice místo pokaženého centru zkusil vystřelit.
Takhle váhaví Češi v Belfastu být nemohou, každou soupeřovu chybu potřebují trestat. A být odvážní: třeba jako Darida, když se odhodlal ke střele z dálky, která přinesla vyrovnání.
„Takhle dobře jsem to ještě nikdy netrefil. Měl jsem krásné pocity, zbývalo pár minut do konce... A teď je zklamání fakt velké,“ soukal ze sebe po utkání. A prozradil, že v neradostné době už Češi žádají o pomoc i nadpřirozené síly.
„Masér Vládík Mikuláš před zápasem zkoušel začarovat branku,“ líčil Darida. „Kvůli tomu vzal na trénink svůj černý pásek z karate, přitom říkal, že ho do té doby nikdy nevynesl mimo tělocvičnu. Škoda, že nám nepřinesl ještě víc štěstí.“
Na magii se spoléhat nedá, je potřeba bouchnout do stolu a dát Severním Irům najevo: Ještě jsme tady! A dokud to půjde, zkusíme vám to znepříjemnit.
Což mimo jiné znamená ukončit dlouhou sérii, během níž soupeř na domácím hřišti neprohrál kvalifikační zápas: naposledy před čtyřmi lety s Portugalskem...
Situace je velmi vážná, ale ještě pořád ne beznadějná. Přemýšlení o tom, jak se může skupina dál vyvíjet, je potřeba vyhnat z hlavy a myslet jen na tři body z Belfastu.
Bez nich už budou stejně všechny propočty zbytečné.
