Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Severní Irsko. Zemička, ve které fotbal dokázal přehlušit i bomby

Příznivci Severního Irska. | foto: Reuters

21 2016
Psal se 25. červen 1982, uteklo už skoro čtyřiatřicet let. A byl to den, kdy fotbal ukázal, že není jen honěním se za balonem, nýbrž sportem měnícím svět.

Gerry Armstrong seděl v místnosti pro dopingovou kontrolu a nemohl ze sebe dostat ani kapku. „Byli jsme oba dehydrovaní a hodinu a půl se nedokázali vyčurat. Pili jsme vodu, pivo i víno a Gerry se docela picnul,“ vzpomíná Tommy Cassidy, tehdejší náhradník fotbalistů Severního Irska. „Bylo to neuvěřitelné. Gerry začal zpívat lidové písně, třeba Danny Boy, a jeden z chlapů, kteří nás hlídali, se k němu dokonce přidal,“ popisuje.

„Byla to neuvěřitelná noc. Najednou jsme zapomněli na ty věci okolo,“ říká Michael O’Neill. „Věcmi okolo“ míní zemi ničenou terorem IRA a bojem mezi protestanty a katolíky, rozdělený Belfast, každodenní zprávy o mrtvých a zraněných.

No a do toho dal Gerry Armstrong na mistrovství světa gól Španělsku. Severní Irsko vyhrálo 1:0. „Doma nám fandil úplně každý. Dokázali jsme to, o co se politici marně pokoušeli: sjednotili jsme vlast,“ řekl Armstrong pro New York Times.

Mnohé se změnilo.

O’Neill, jenž nezapomenutelný večer prožil jako třináctiletý klučina, nyní na Euru vede severoirskou reprezentaci. Vůbec poprvé se dostala mezi elitu kontinentu a proti Ukrajině slavila i první vítězství.

„Už nechci jen snít. Chci výhru. Jakoukoli. Severní Irsko do toho! Povstaň, zeleno-bílá armádo! Ať ti nejlepší fanoušci světa mohou slavit,“ napsal herec Charles Lawson, známý ze seriálu Coronation Street.

Dočkal se.

A většina národa s ním.

Lesk kádr nemá. Hrdost ano

Národní hrdost se někdy zdá být v 21. století reliktem dávných časů, ale Severoirové právě takoví jsou. Hrdí. Ba pyšní - na to, že jejich fotbalisté vyhráli kvalifikační skupinu a navázali na tři předchozí účasti na světových šampionátech, dnes již notně zaprášené uběhnuvšími roky (1958, 1982, 1986).

A ne že by se jim ostatní divili.

Severní Irsko sice kdysi mělo George Besta, ale po Islandu je mezi účastníky Eura zemí s nejmenším počtem lidí, má přibližně 1,8 milionu obyvatel. No a výběr fotbalový je mnohem omezenější.

„Jsme státem s méně než čtyřiceti profesionály,“ líčí kouč O’Neill, jak musí podrobně sledovat nižší anglické a skotské ligy. „Hledal jsem všude. Fleetwood Town, Burton Albion, Doncaster, Luton, Morecambe... Ano, momentálně náš kádr nemá právě největší lesk.“

Má pravdu: vždyť třeba Conor Washington či Stuart Dallas se ještě nedávno živili jako pošťák, respektive zedník, a hráli jen amatérsky.

A navíc je tu následující potíž.

FIFA dovoluje rodákům ze Severního Irska hrát za Irsko, chtějí-li. Rány, jež drobný stát trhaly v průběhu 20. století, se sice zacelují, ale někdy je protestantsko-katolický konflikt zkrátka pořád živý.

„Když jsem viděl britské vlajky a poslouchal chorály, necítil jsem se vůbec jako doma,“ líčil James McClean, proč „zradil“ a přestoupil po mládežnickém reprezentování Severního Irska k Irům. Schytal za to drsné vzkazy, což není nic výjimečného.

Neil Lennon zkraje nového tisíciletí kvůli výhrůžkám smrtí raději za národní tým Severního Irska přestal hrát úplně. Proč takové peklo? Neb byl kapitán - a zároveň katolík.

Ať hraje papež, když zvítězíme

Fotbal, jak již bylo vysvětleno, umí kromě negativních emocí i sjednocovat. Země po výhře 2:0 nad Ukrajinou zažila euforické momenty, byť ztlumené kvůli tragédiím.

Už dva severoirští fanoušci totiž při zápasech na Euru zemřeli. První v opilosti přelézal zábradlí, druhý zkolaboval přímo na tribuně.

„Tahle zpráva nás ranila. Nemůžeme uvěřit tomu, že odešel další z našich příznivců, kteří jsou pro nás jako bratři,“ kondoloval útočník Kyle Lafferty, jeden z nejznámějších fotbalistů v kádru.

Radost i smutek jako by připomínaly rok 1982, kdy fotbal na chvíli přehlušil výbuchy bomb. Však turnaj letos sleduje i hrdina Armstrong a líčí: „Cítím z týmu podobné množství jednoty a soudržnosti. Máme šanci postoupit se skupiny.“

Vzhledem k zisku tří bodů jistě ano. Kdo by to čekal - ale věci se mění. A snad nejen na hřišti.

„Severní Irsko současnosti se poměrně dost liší od země, ve které jsem vyrůstal. Máme v týmu hráče s různým náboženským vyznáním,“ oceňuje trenér O’Neill.

List New York Times citoval slova, která pronesl Ricky Rea, zástupce belfastského klubu Glentoran: „Půlka našeho mužstva jsou katolíci, manažer taky. Ale ať hraje klidně papež a deset kardinálů, když budeme každý víkend vítězit.“

Některé triumfy jsou zkrátka ještě cennější než ty na trávníku.

Témata: FIFA




Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze