Pokud zvítězí a Zlín přitom doma nevyhraje nad Brnem, bude Příbram prvoligová i v příštím soutěžním ročníku.
Stejně tak se Příbram zachrání, když bude remizovat a Zlín prohraje.
"Důležité ale je, že to máme ve svých rukou," říká střelec příbramského mužstva Daniel Huňa. "Na Zlín máme dva body a na Žižkov šest. Věříme, že to nakonec dobře dopadne."
Pamatujete se na zápas, v němž jste před dvěma lety první ligu ztratili?
Samozřejmě. V předposledním kole jsme prohráli dva nula na Slovácku. Góly padli už v první půli, já šel do zápasu až po přestávce, jenže to už bylo o ničem. A domů jsme vlastně jeli už jako druholigoví.
Jak vás tehdy ten sestup trápil?
Do zpěvu nám samozřejmě nebylo, ale ono to k tomu pádu do druhé ligy tak nějak samovolně spělo. Mužstvu dlouhodobě chyběla jiskra a bojovnost, takové to odhodlání pořádně se s tím porvat. Takže jsme to všichni brali jako něco, co zkrátka přijít muselo.
Dnes cítíte, že atmosféra v mužstvu je jiná?
To bych řekl. S tím týmem před dvěma roky se dnešní parta vůbec nedá srovnat. Mužstvo máme kvalitnější, má vnitřní sílu, bojujeme, v každém z nás je obrovská vůle po úspěchu. A ten minulý debakl v Jablonci byl jen výjimkou, která potvrzuje pravidlo.
Takže letos by vás sestup zasáhl mnohem citelněji?
Podívejte, já tvrdím, že současné příbramské mužstvo si sestup opravdu nezaslouží. Navíc já si takový konec vůbec nedovedu představit. Ale to vlastně nikdo z nás.
Sledoval jste vašeho zítřejšího žižkovského soupeře v jeho pondělním televizním zápase se Slavií?
Ze začátku jsem se moc nedíval, radši jsem měl přepnuto na jiné programy. Já když se totiž dívám na nějaký zápas, u kterého si přeju konkrétní výsledek, většinou mi to nedopadne. Ale druhý poločas ze Žižkova už jsem si vychutnal.
Jenže žižkovská prohra s mistrem ještě neznamená, že to v sobotu budete mít lehké.
To přece nikdo neříká. I Viktorka pořád ještě bojuje o naději. Moc dobře si uvědomujeme, že to bude stejně těžký zápas jako proti Spartě a Olomouci.
Se sparťany jste v poslední minutě vyválčili bod, s Olomoucí v samotném závěru utkání dokonce tři. Přitom při zápase s Olomoucí byl na lavičce i klubový šéf Jaroslav Starka. Prý aby vás podpořil silněji než ze svého oblíbeného balkonu. Může fotbalista na hřišti v zápalu boje takovou podporu vnímat?
Když budu mluvit za sebe, tak já šéfa na té lavičce vnímal. Samozřejmě, že hlavně psychicky. Tvrdím, že jeho přítomnost na lavičce má vliv na všechny hráče.
A zařve na vás občas něco povzbudivého?
Kdepak. Tohle nechává jen na trenérech. Je mu jasné, že ho na té lavičce cítíme i když nepromluví.
Zmínil jste se o trenérech. Po odvolání italského kouče Morales po prohře na Kladně teď mužstvo vedou jeho asistenti Čuhel s Rybou. Co se na přípravě změnilo?
Zaznamenali jsme při trénincích velké oživení. Morales dbal spíš na defenzivu a útočné fáze zůstávala stranou, pracovali jsme hodně na taktice a když už s míčem, tak hlavně při hře na dvě. Teď děláme s míčem skoro všechno, na programu jsou svižné útočné kombinace a hodně střelby. Jak říkám, začalo nás to bavit, ožili jsme, dostali jsme do fotbalu větší chuť.
Připravujete na Žižkov něco speciálního?
Trénujeme jako před jakýmkoli jiným zápasem. Oba soupeři se znají dobře, těžko něco vymýšlet.
Klubový šéf Starka je přesvědčený, že Žižkov porazíte a jede se dál. Myslíte si totéž?
Chcete snad slyšet, že já a ostatní hráči pochybujeme? Samozřejmě, že Viktorka nám nic nedaruje, ale vyhrajeme.
A mohli by byste být zachráněni.
To bychom mohli i při remíze. Ale pak by Zlín musel doma prohrát s Brnem. Tříbodový náskok by potom mohl v posledním kole už jen vyrovnat a my máme se Zlínem lepší bilanci.
Co když Žižkov na vašem stadionu vyhraje?
To tedy pěkně děkuju. No, fotbal je nevyzpytatelný, stát se může cokoli. Pravda, liga je v závěru pěkně zamotaná. Ale jak už jsem připomínal, my musíme využít toho, že to máme ve své moci.
A kdo podle vás skončí v lize druhý za Slavií?
Nepředpokládám, že by si Sparta tuhle pozici nechala v posledních dvou kolech vzít.
