Těžko si představit, že něco podobného by se přihodilo v sobotním derby pražských "S". Nicméně bláznivé nápady někdy přinášejí nečekané úspěchy. Dnes by podobné probuzení potřebovala vrávorající Slavia, v polovině 90. let si pomohla Sparta a za dané situace dosáhla téměř nemožného: vyhrála derby na půdě rivala a našlápla k mistrovskému titulu.
"Ne, že by Pepík derby rozhodl, to tedy vůbec ne, ale svou zkušeností a klidem povzbudil všechny spoluhráče. Byl to psychologický tah, který mužstvo posadil na koně."
To jsou slova Františka Cipra, velkého slávistického srdcaře, trenéra a v den zmiňovaného utkání sportovního ředitele červenobílých.
Když mu položíte otázku, zda mu něco říká datum 7. dubna 1995, hned si vybaví derby a neomylně se o něm rozpovídá. Byť nerad...
Jozef Chovanec a SpartaVe Spartě byl téměř vším: hráčem, kapitánem, manažerem, trenérem i prezidentem. Něco jako Beckenbauer v Bayernu Mnichov. Za Spartu odehrál 750 zápasů, pomohl jí k osmi titulům jako hráč a ke dvěma v roli trenéra. Kromě vojny v Chebu za jiný český klub nenastoupil. Na podzim 1996 skončil jako manažer a přes noc se stal trenérem Sparty. Byla v krizi, třetí od konce tabulky. Dovedl ji k titulu a vytvořil s ní dodnes nepřekonaný rekord, šňůru 32 ligových zápasů bez porážky. Chovanec jako první trenér přivedl český tým do Ligy mistrů (nepočítaje nultý ročník a Uhrinovu Spartu), sparťané si ji zahráli v sezoně 1997/98. Naposledy v klubu pracoval jako generální sportovní manažer, ale pak tam vsadili na Jaroslava Hřebíka. U Chovance však platí: několikrát z klubu odešel, aby se znovu vrátil. |
Tehdy se ještě hrálo na stařičkém Edenu s dřevěnou hlavní tribunou, kde kuřáky před nebezpečím ohnivé tragédie varovaly tabulky "Pamatuj na Bradford." Na stadionu chybělo zázemí, proto byl pro početnou skupinu VIP hostů a novinářů postaven párty stan.
Necelou půlhodinu před výkopem do něj vstoupil Cipro. "Viděli jste to? Všimli jste si?" držel v ruce zápis o utkání a prstem ukazoval jeden řádek: stálo tam, že s číslem 2 nastoupí Jozef Chovanec. Cipro nechápavě kroutil hlavou, tvář měl popelavou.
"Překvapenej jsem byl dost, ale žádnou popelavou tvář. To přeháníte," brání se dnes.
Nicméně tehdy skutečně vypadal na mrákoty, že by ho probrala jedině tuplovaná kořalka. Stejně tak 14 tisíc diváků na vyprodaném stadionu, když mužstva nastupovala a z podzemního tunelu se vynořila Chovancova hlava.
Vždyť předtím vůbec nebyl na rozcvičce! Jak je to možné?
"Všechno jsme záměrně tajili. V Edenu jsem vystoupil z autobusu s ostatními hráči, ale byl jsem v obleku jako funkcionář," vzpomíná Chovanec. Co nejdéle manažera předstíral, hodinu před zápasem se ještě venku prý bavil s Ciprem, jakoby se nic nedělo.
Do zápisu dávají sestavu nejdříve domácí - tedy slávisté. Sparťané s tím otáleli, záměrně to udělali na poslední chvíli a Chovance na soupisku jakoby vpašovali pod číslem 2. Dříve přitom nosil osmičku...
"Snad až po dvaceti minutách se rozkecalo, že mám hrát. To už do začátku zápasu moc času nezbývalo. Nikdo si toho předtím nevšiml," říká Chovanec.
Vyšla kniha o derbySlavia oslavila 120. výročí vzniku loni, Spartu to čeká letos na podzim. Právě při této příležitosti vydal Milan Macho, bývalý redaktor a nyní spolupracovník MF DNES, knihu pod názvem "Sparta - Slavia, rivalové navěky", která se právě dostává na trh. Popisuje v ní slavné bitvy na hřišti, ale také v zákulisí, především ve vlivu na rozhodčí, v přetahování o hráče, v boji o finance a vůbec o dominantní postavení na české fotbalové scéně. Nechybí v ní ani příhoda o návratu Chovance na hřiště v derby se Slavií. |
Že nastoupil, bylo vynucené okolnostmi. Sparta měla zraněné tři obránce, což znamenalo vážný problém i pro trenérského lišáka kalibru Jozefa Jarabinského. Hrát se mělo v pátek navečer a ještě na čtvrtečním předzápasovém tréninku nikdo netušil, jak bude sestava vypadat. Chovanec v tu chvíli seděl v kanceláři.
Po dvaceti minutách sešel k hřišti, kde se tehdejší klubový šéf Petr Mach bavil s trenérem. "Radili jsme se, jak to poskládat, koho dát na stopera," vyprávěl Mach v jednom z rozhovorů pro MF DNES. "Mluvilo se o několika variantách. Já se najednou otočil na Pepíka Chovance a povídám: tady máme přeci stopera. Registračku pořád platnou má, může hrát!"
Jarabinský přikývl.
Reakce Chovance se dala čekat. "Vy jste se oba zbláznili!"
Jenže myšlenka byla na světě a postupně se k ní přidali i hráči. "Třeba brankář Petr Kouba mi říkal, že půjde o jeden zápas a musím to zvládnout."
Nakonec šlo o víc zápasů a velké osobní riziko. Chovanec sice během zimní přípravy absolvoval pár tréninků, ale spíš jen pro vlastní potěšení. Jinak zjara chodíval jen dvakrát v týdnu si kopnout se šéfem Machem a jeho partičkou na malé branky, víc nestíhal.
"Nakonec jsem to vzal jako výzvu, kterou musím jako chlap zvládnout. Doma jsem si sbalil věci na soustředění, vyslechl si pár poznámek od manželky a vyrazil."
V samotném derby on sám nijak neoslnil. Upřímně řečeno, patřil k těm horším hráčům. Před nosem mu ulétával rychlonožka Šmicer, rozjetého Patrika Bergera v jednu chvíli musel chytit za dres a držel se ho jako vlečka. Ale jeho mise přesto splnila svůj účel.
Podařilo se Slavii psychicky rozložit.
Osudových momentů na ní bylo v derby najednou víc. Hned ve čtvrté minutě se zranil hlavní rozhodčí Maurer a po čtvrthodinové pauze ho nahradil Draštík. Ten vyloučil rozdováděného Suchopárka za opakované protesty. Oslabenou Slavii dorazil Nedvěd v poslední minutě výstavní střelou do růžku Stejskalovy branky.
"Já říkám, že o titul nás připravil Nedvěd," tvrdí Cipro. "Tehdy se nevědělo, jestli vůbec nastoupí. A po jeho gólu každý z nás říkal, že takhle krásně to nikdy v životě netrefí. Netušili jsme, jaký velký hráč z něj vyroste."
Přítomnost Chovance na trávníku ale určitě sehrála podobně významnou roli. Vydržel totiž až do konce sezony, s každým zápasem se zlepšoval. Sparta pod jeho velením vyhrála počínaje derby všech 10 zápasů, přeskočila Slavii a nechala ji za sebou o šest bodů. Přitom před derby na ni pět bodů ztrácela!
Nástup Chovance jakoby Slavii úplně zmrazil.
Tuto sobotu se Cipro s Chovancem mají znovu potkat, tentokrát v televizním studiu jako spolukomentátoři derby. Možná někdo vytáhne i 18 let starou historku. Co se bude dít, dává Cipro jasně najevo: "S Pepíkem budu rád vzpomínat na cokoliv, ale na tuhle příhodu ani náhodou."
