Čtyři zápasy, dvanáct bodů. České národní mužstvo už během podzimu udělalo razantní krok k postupu na šampionát. Nizozemci dvakrát prohráli, poprvé na začátku v září právě v Praze.
Pelta před soubojem s bronzovým týmem z letošního mistrovství světa předstoupil před mužstvo. „Chtěl jsem udělat mobilizaci. Oni favorit, my outsideři. Ale fotbal je krásný v tom, že je nevyzpytatelný. Kdyby někdo řekl, že my a Slováci budeme mít po podzimu plný počet bodů, tak by si ostatní mysleli, že jsme se tady všichni zbláznili,“ říkal Pelta na setkání s novináři.
O čem ještě mluvil?
O předpokládaném počtu bodů. „Férově musím přiznat, že z prvních dvou zápasů s Holandskem a v Turecku jsem si říkal, že bod nebude špatný. Pak výhra v Kazachstánu a že doma uděláme Island. A to jsem nevěděl, jakou v tu chvíli bude mít Island sílu. Reálně jsem to viděl na sedm bodů.“
O současné situaci. „Držíme trumfy ve vlastních rukách, ale jsme pokorní. Body z domácích zápasů s Holandskem a dnešním Islandem jsou zásadní. Když máte ve skupině Turky, tak nejhůř se hraje u nich. A tam jsme taky vyhráli. Přežili jsme únavový syndrom, kdy jsme v minulé kvalifikaci neměli sílu. Teď ji máme.“
O atmosféře v Plzni. „Viděl jsem euforii. Potěšilo mě, kolik lidí přišlo už jen na trénink. Když jsem viděl záběry na hlavní tribunu, to byl sen. Plzeň je ta pravá bašta. Teď nebude problém naplnit ani větší stadion, což je dobrá zpráva pro pokladníka.“
O místu pro březnové utkání proti Lotyšsku. „Já osobně budu prosazovat jeden z těch pražských stadionů, ale sám to určit nemůžu. Budeme jednat s majiteli, kde bychom mohli hrát. Když se podařilo vyhrát první tři zápasy, tak jsme i tak zůstali u toho, že s Islandem to odehrajeme v Plzni. Řešil jsem to fotbalově, ne ekonomicky. Plzeň byl správná volba, hráči byli spokojeni.“
Jak prožívá zápasy. „Nezmatkuju, vedle mě většinou sedí prezident soupeřova svazu nebo významní politici. Musíte se chovat. Emoce držím v sobě. Jen mám barvu, zvýšený tlak. Když jsme s Islandem dostali gól, říkal jsem si, to nebude legrace to otočit, vždyť oni ještě neinkasovali. Ale jak jsme vyrovnali, cítil jsem, že jsme zpátky.“
O roli Karla Brücknera. „Když jsem ho potkal v posledních dvou letech, neuměl jsem si představit, že by se vrátil. Ale když jsme teď měli oslavičku jeho pětasedmdesátin, tak jsem viděl, jak ožil. Jak s těmi mladými hráči pookřál. Trenér Vrba to měl dobře promyšlené, proč ho chtěl.“
O Petru Čechovi. „Já když v minulosti chytal a dostal blbý gól, tak jsem byl do konce zápasu nesvůj. Hlavně, ať na mě už nestřílejí, říkal jsem si. Prostě jsem si nevěřil. I když Petr chybu udělá, tak má tak ohromné sebevědomí, že v závěru vyřeší klíčovou situaci. Když se vyhraje, je to nádhera. Má moji absolutní důvěru, stejně tak trenérovu i hráčů. Svými zákroky mužstvo podržel a pomohl k tomu, že máme tolik bodů.“
