A prorocká slova Whiteova dávno zesnulého otce stále platí. Deanův počin nebyl a s největší pravděpodobností ani nikdy nebude překonán. Svět se od té doby zcela změnil, Deanův rekord však vzdoruje času.
Pevný jako víra, trvalý jako mýtus, obdivuhodný jako monument. 60 gólů! Bože, jen si to představte! 60 gólů! Dean k tomu potřeboval 42 zápasů a stokrát namítejte, že se hrál jiný fotbal. Ano, hrál. Přesto ani tehdy lavinu gólů nikdo nenapodobil.
V posledním utkání sezony, v níž vystřílel Evertonu titul, potřeboval Dean hattrick, aby počet gólů zarovnal na 60. Brzy dal dvě branky, ale jak se blížil závěr, začali diváci vzdychat: "On to nedokáže! Nedokáže to, po tom všem!"
Pak přišel vysoký centr a Deanova přesná hlavička. Fotbalová báje byla v tu chvíli dokonána. "Hned poté vypukl hotový blázinec," vzpomíná očitý svědek White. "Hra byla zastavena a Dixiemu gratulovali protihráči i rozhodčí."
Hlavou dal Dean polovinu všech gólů. Tradovalo se, že v ní má po nehodě na motocyklu voperovanou kovovou destičku, která mu při tvrdých ranách s těžkým míčem pomáhá.
"Co na tom, že to nebyla pravda," usmívá se Deanův životopisec John Keith. "Všichni hrdinové potřebují být opředeni legendami."
Je nefér srovnávat s Deanem 28 gólů nynějšího nejlepšího střelce ligy Cristiana Ronalda. I Ronaldův počet je úctyhodný, přesto by mu Dean asi štiplavě vzkázal totéž co Bobu Latchfordovi, který dal 30 branek v sezoně 1977–78: "Dobrá práce, chlapče, ale nezapomeň, jsi jen z půlky tak dobrý jako já."
Dixie Dean zemřel 1. března 1980 přímo v hledišti při liverpoolském derby. Pár hodin předtím mu na obědě složil poklonu slavný trenér Bill Shankly. Nikdo netušil, že jeho chvalořeč je vlastně už nekrologem, ale Deanovi se v tu chvíli po tváři kutálely slzy.
Spoluhráč Joe Mercer po smrti kanonýra prohlásil: "To je celý Dixie! Pro odchod si připravil pódium."
Opona se zavřela, Deanovo představení však dál svítí do věků.