A areál opouštěl s přesvědčením, že je zdráv. Fotbalový trenér Vlastimil Petržela vedl mimo jiné Spartu či Petrohrad proti těžkým soupeřům, včera však porazil toho nejtěžšího. Místo "We are the Champions" mu pod nohama křupe sníh, i tenhle zvuk se v bílém tichu léčebny rozléhá.
Vlastně, domů ho doprovázely i písně.
"Zazpíval jsem si na večírku na rozloučenou lidovky, protože jsem Moravák," líčí kouč, a má-li v očích dojetí, nevidíte je skrz tmavé brýle.
"Vždy jsem říkal, že až se budu loučit, bude to fajn. A pak mi to tak nepřišlo, protože někteří kluci tady byli prima."
Jeden z nových kamarádů teď vyjde nalehko do mrazu, podá kouči sbalené věci, pak ruku a je zase pryč. Za dveřmi světa, který už pro Petrželu není.
"Výborný kluk, bývalý fotbalista Jičína. Také má problémy, ale o tom se nesmí veřejně mluvit."
Potíže ostatních se za bohnické zdi nedostanou, na rozdíl od Petržely. Ještě než se tak stane, dolije nemrznoucí směs do ostřikovačů vozu přítelkyně Zuzany, jež ho přijela vyzvednout. A rozhlédne se kolem, hlavu těžkou vzpomínkami.
Na to, jak nejprve nevěřil, že léčbu zvládne, i na to, jak se na místě plném lidské bolesti dokázal nakonec smát.
Třeba poslední den starého roku prý bylo veselo.
"Nezapomeň říct, jak si při silvestrovském běhu dělal praporek," směje se paní Zuzana a Petržela poslušně líčí, jak se neúčastnil aktivně závodu, zato se proměnil v metu, kterou ostatní obíhali.
"Pak jsme měli představení pro bývalé pacienty s písničkami a scénkami. V jedné jsem hrál ruského turistu. Ale půlnoc jsem nakonec zaspal."
Zuzana si začne stěžovat na zimu. Mizí za volant, trenér sedá vedle ní. Co také ještě dodat? Za okamžik už vrátní kynou páru na cestu domů do Liberce.
Kousek od jeho bydliště je herna, kde létá kulička sem a tam, buď sudá, nebo lichá. Trenér nad tím pokušením kroutí hlavou: neplánuje návrat k ruletě, ale k fotbalu. Už v neděli bude možná spolukomentovat anglický šlágr Manchester United – Chelsea, brzy hodlá trénovat.
"Nechci nikoho zklamat, ale věřte, hazard už u mně nehrozí. Už se nemíním dát svázat."
Závora se zvedá, Vlastimil Petržela jede vstříc svobodě a novým výzvám, nad sebou zatažené nebe.
"V Liberci svítí slunce," ujišťuje ho Zuzana.
