Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Český trumf ze Sampdorie Janov: Prostě jsem zasekl Messiho...

Útočník Patrik Schick na tréninku české fotbalové reprezentace. | foto: ČTK

4 2016
Ještě před pár měsíci vstával v pražském bytě a hrál v Ďolíčku za Bohemians, kde sbíral zkušenosti na hostování ze Sparty. Teď Patrika Schicka, útočníka fotbalové reprezentace a Sampdorie Janov, každý den budí šplouchání moře, v kabině sedí s hvězdami a Itálii ohromil troufalou kličkou Messimu.

Slušný skok! Co s mladým střelcem dělá? Zdá se, že skoro nic. „Jsem tam tři měsíce a na nový život jsem si docela zvykl. Poznal jsem, co tam fotbal obnáší, a nedělá mi to problém,“ říká sebevědomě dvacetiletý šikula, který může být trumfem reprezentačního kouče Karla Jarolíma pro kvalifikační zápasy s Německem a Ázerbájdžánem.

Změnily vás tři měsíce v Itálii?
Neřekl bych. Snad jen v tom, že jsem teď zvyklý jíst pořád jen těstoviny. Život je tam příjemný, v tom nebyl problém. Po fotbalové stránce je to samozřejmě kvalitativně o stupeň výš. Hodně se dbá na každý detail s balonem, na techniku. Moc nemají rádi, když vám míč odskočí... Technika je na prvním místě.

Serii A jste hrál zatím pětkrát, vždy jako náhradník. Jste s vytížením spokojený?
Když si vezmu, že kluci mě ani neznali, že jsem přišel z Bohemky, neměl jsem v Itálii žádné jméno... Asi by bylo divné, kdybych dorazil a hned posadil na zadek hvězdy, jako je Muriel nebo Quagliarella. Dávám tomu čas. Jsem rád, že se herní praxe zvyšuje, chodím tam na půlhodinky. Věřím, že brzy dostanu šanci od začátku.

Říkáte, že vás spoluhráči neznali. Už jste mezi ně zapadl?
Asi věděli, že jsem přišel z Bohemky, v Itálii se o všem hodně píše, tak si to zřejmě přečetli. A to bylo tak všechno. Začátky byly samozřejmě těžké. Bylo mi jasné, že se bavit se mnou začnou a vezmou mě trochu do party až ve chvíli, kdy ukážu něco na hřišti.

A vy jste ukázal: kličku Messimu v přátelském zápase s Barcelonou. To rozhodlo?
To asi ne. Přece jen mě vzali už o trochu dřív.

Ale museli koukat, ne? Jaké jste měl na tuhle parádičku reakce?
Neřekl bych, že by to byla až taková frajeřina. Prostě jsem jenom zasekl Messiho, no... Nebyla to až tak zajímavá klička.

Jak jste vůbec začátek prožíval? Po jedné sezoně v české lize najednou hrajete proti Barceloně s Messim...
Když jsem do Sampdorie šel, nepřemýšlel jsem vůbec o tom, že bych mohl nastoupit proti Barceloně. Až když jsem se dozvěděl, jaký je program a že se má hrát na Nou Campu, tak se mi trochu rozsvítily oči. Bylo to příjemné.

Italský kolega mi líčil, jak vás tamní média po přípravě chválila. Vnímal jste to?
Samozřejmě jsem něco zaslechl, i kluci v kabině mi to říkali. Ale že bych si vzal noviny a něco si překládal, to ještě úplně ne. Moje italština, to zatím není na žádné velké bavendo, že bych si sedl s Italem a klábosil s ním dvě hodiny v kuse. Ale pokynům na hřišti rozumím. Slova se na tréninku opakují, rychle si to zapamatujete. Těžší je povídat si v kabině. Naštěstí tam mám Slováka Milana Škriniara, to je pro mě velká pomoc. S ním se bavím nejvíc.

Fotogalerie

Co vás na životě v Itálii překvapilo?
Asi nic, ale člověk si chvíli zvyká na to, že mají siestu. Nechce se jim odpoledne něco dělat. Obchody zavřené, restaurace většinou taky. Příjemné naopak je, že mám moře hned před bytem, to je fajn. Občas se zajdu vykoupat.

Na co se teď nejvíc těšíte? Třeba na zápasy s Juventusem?
Vrchol bude spíš janovské derby. Fanoušci jsou tam úplní blázni, je to pro ně mnohem víc než zápas s Juventusem. Proti němu se body tolik nečekají, ale proti městskému rivalovi ano. Na to se těším moc.

Ještě předtím vás možná čeká soutěžní debut v reprezentaci. Dočkat se můžete třeba už v sobotu proti Němcům, mistrům světa... Co to s vámi dělá?
Nevím, jestli fakt nastoupím, takže zatím to se mnou nedělá nic. Ale byl by to opravdu velký zážitek, zahrát si proti takovým hráčům. Další skvělá zkušenost. Ještě bychom třeba mohli vyhrát, pak by to bylo perfektní.

Je to reálné? Nemáte obavy z toho, jak silný soupeř bude?
Asi každý má z Německa respekt, ale strach z neúspěchu by to být neměl. Já nijak extra nervózní nejsem. Kdybych měl hrát, budu cítit spíš napětí. A těšit se.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze