Co by mohlo fotbalového kapitána přimět k návratu?
1. Musí být zdravý.
To je základ, bez vyléčeného kolena není šance. "Pokud mu koleno nebude držet, bude sloužit jen Juventusu," říká Nedvěd starší.
Jeho syn pokaždé končí ligový zápas v bolesti, pak koleno leduje, dostává injekce. Když se Nedvědova sestra Iveta minulý týden vrátila z návštěvy, říkala otci: "Bolí ho to jako čert. Musí si to děsně hlídat."
"Pavlíka znám jako tvrďase, zdravý by určitě přijel. Když nefunguje zdraví, je to v čudu. Může si koleno i bez reprezentační zátěže úplně zničit a žít jako mrzák," říká Nedvěd starší.
2. Musí mít formu.
Pokud ho nebude nic trápit a v Turíně bude válet jako loni, kdy získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy, jistě se mu nálada zlepší. "Nesnese pomyšlení, že by byl v reprezentaci poloviční," dokládá kamarád Tomáš Pěček.
3. Musí být pohoda.
Juventus zatím v italské lize ztratil jen dva body za sobotní remízu s Palermem, vyhrál také premiéru v Lize mistrů. "Juventus je Pavlova priorita, povinnost," říká hráčův agent Zdeněk Nehoda.
Pokud by série bez porážky pokračovala, může to Nedvěda přesvědčit, aby znovu začal myslet i na reprezentaci.
4. Musí mít zájem.
Když během příštího roku uvidí, že ho reprezentace potřebuje, může to Nedvěda zviklat. Sen o mistrovství světa byl jeho poslední. "Tam by se loučil jako král," tvrdí táta. Pokud bude mít národní tým šanci na šampionát, Nedvědův návrat nemusí být vyloučený.
5. Musí být zájem.
Nejsnazší odpověď. I kdyby spoluhráči zápasy bez kapitána zvládli, uvítali by ho zpátky hned. Něco podobného zažili na jaře ve Švédsku: před mistrovstvím Evropy požádali kanonýra Larssona, aby se do reprezentace vrátil. Souhlasil a na Euru byl hvězdou.
"Vážně záleží jen na Pavlovi," říká trenér Brückner.
Co z toho vyplývá? Kdykoli Nedvěd řekne, že se do národního týmu vrací, okamžitě může hrát. Ale vzal by svá slova o konci zpět? To tuší jen on.
|
Deset příkladů, jak se loučili známí fotbalisté František Plánička (1938): Dohrál na světovém šampionátu proti Brazílii v bolesti se zlomenou rukou. Tehdy se Ještě nemohlo střídat. Josef Masopust (1965): Sám se zřekl reprezentace po tvrdé kritice a poté, kdy ho trenéři posadili v Jedné z příprav na tribunu. Vrátil se Jen Jednou - přemluvili ho k exhibici kamaráda Ladislava Nováka. Ivo Viktor (1977): Končil kvůli problémům se zády na vrcholu kariéry. Loučil se doma v přáteláku s Maďarskem, kdy nastoupil na symbolické dvě minuty. Antonín Panenka (1982): Smutné sbohem - proběhlo při známém výbuchu na mistrovství světa ve Španělsku. Panenka nastoupil na poslední půlhodinu s Francií a vyrovnával z penalty na 1:1. Zdeněk Nehoda (1987): Po pěti letech se vrátil do mužstva, a to Jen kvůli jubilejnímu 90. zápasu, který byl Jeho loučením. Hrál Jedenáct minut. Tomáš Skuhravý (1995): Držela se minuta ticha za zesnulého trenéra Ježka. Málokoho napadlo, že to je i poslední reprezentační vystoupení "Bombera". Neoholený a se staženými vlasy v culíku vyhrával vzdušné bitvy a k výhře 2:0 nad Nory přispěl proměněnou penaltou. Skončil den před svými třicátinami pro zranění kolena. Josef Chovanec (1992): Podepsal se pod první gól s Belgií, mužstvo si pokazilo vstup do kvalifikace o mistrovství světa porážkou 1:2. Pak Chovanec hrál Jen za Spartu. Po šesti letech si uspořádal spolu s Ivanem Haškem jako první český fotbalista opravdovou exhibici. Skončila propadákem, přišlo jen 1500 diváků. Patrik Berger (2001): Svůj konec oznámil poprvé v rozhovoru pro MF DNES. "Národní tým mě přestal těšit," řekl. Mimo Jiné se mu nelíbilo, že kapitánem týmu byl po zkažené baráži o mistrovství světa opět zvolen Pavel Nedvěd. Tomáš Řepka (2001): Utopil se ve skandálech. Vrcholem bylo vyloučení ve zmíněné baráži a urážka svazového šéfa Obsta, jehož nazval týpkem. Před pár dny ale překvapil větou: "Změnil Jsem názor, rád se vrátím." Pavel Kuka (2001): Skončil v tichosti, ale loni udělal krásnou exhibici Euro '96 - Slavia, na niž přijela plejáda reprezentantů v čele s Kubíkem, Bergrem, Poborským a spol. |
