„Trénovat Liberec pro mě byla velká čest. Bohužel jsme nenasbírali dost bodů, abych mohl v klubu pokračovat,“ řekl Samuel Slovák. „Body jsou nejzákladnější ukazatel, takže logicky bylo potřeba udělat nějakou změnu.“
Slovákův odchod není příliš překvapivý. Trojnásobný mistr pod jeho vedením na podzim tápal a po 16 kolech s pouhými dvěma výhrami a devíti remízami klesl na předposlední příčku. Na jaře ho čeká těžký boj o záchranu.
Jak váš konec v klubu proběhl?
Hodnotili jsme sezonu, potom zasedlo představenstvo a po diskuzi se rozhodlo, že se naše cesty rozejdou. Dopředu bylo jasné, že je to jedna z možností, jak to může dopadnout. Věřím, že liberecké mužstvo se na jaře bude prezentovat lepšími výsledky.
Je to pro vás nejhorší okamžik trenérské kariéry?
Já ji mám krátkou, takže ano. Měli jsme velkou smůlu - i když to slovo nemám rád - na zisk tří bodů, které se nám nedařilo urvat, i když jsme některé zápasy odehráli dobře. V konečném důsledku se na závěr sezony projevil tlak, který byl na hráče logicky vyvíjen. Oni s tím totiž nemají až takové zkušenosti. Je pravda, že podzim pro mě byl plný paradoxů. Odehráli jsme ho s aktivním skóre, s velice dobrou obranou, ale měli jsme problémy s efektivitou.
Co Liberci chybělo nejvíc?
Podle mě jistý vítězný duch ve zlomových situacích zápasů, kdy bylo třeba utkání zlomit. Tam jsme selhávali. Ke spokojenosti nám přitom chybělo pět šest bodů. Mužstvo má na to, aby atakovalo pátou nebo čtvrtou příčku. Ale bohužel chyběly góly a možná ještě větší hlad po vítězství.
Byl v neúspěšném podzimu nějaký zlomový bod k horšímu?
To bych neřekl. Naše výkony se pohybovaly v takových vlnách. Třeba jsme odehráli vynikající zápas s Ostravou, dobrý s Plzní a pak jsme v Brně selhali. Bohužel jsme byli hrozně závislí na tom, jestli nastoupí Pavelka, jestli bude zdravý Šural, navíc Jarolím byl dlouhodobě zraněný. Spojilo se proti nám mnoho negativních faktorů.
Kdybyste se mohl vrátit v čase, udělal byste něco jinak?
Nic si nevyčítám. Ani to, že jsem přišel narychlo a že jsme měli kvůli pohárům krátké léto. Trénovat Liberec pro mě byla velká čest. Bohužel jsme nenasbírali dost bodů, abych mohl v klubu pokračovat.
V závěru podzimu hrál tým pod hrozbou pokut, ale hráče to moc neprobralo, spíš naopak. Souhlasíte?
Asi ano. Z psychologického hlediska je pokuta ideální hned po zápase jako trest a dál už to neřešit. Podmíněné pokuty se sice zdají jako menší zlo, ale můžou ovlivnit psychiku. Ale je to jen moje spekulace. Chtěli jsme pro klub udělat to nejlepší, aby to bylo spíš motivační než trestající. Nemyslím, že pokuty byly příčinou nezvládnutého závěru podzimu.
Potřebuje liberecký tým hráčské doplnění?
Určitě ano, o tom se bavit nemusíme. Všeobecně je potřeba zvýšit kvalitu a mladí hráči se také musí naučit hrát pod tlakem.
Kde především by měl tým posílit?
Tyhle starosti už přenechám svému nástupci.
Rozumím, nechcete mu radit.
Ale ne, o to nejde... Měli jsme slabou úspěšnost střelby, takže by to chtělo možná jednoho dva hráče, kteří by dokázali rozhodovat zápasy.
Věříte, že Liberec ligu zachrání?
Ale samozřejmě! Jsem o tom přesvědčený. Střed tabulky je tak těsný, že když tým psychicky zvládne vstup do jara, nemám o záchranu absolutně obavy. Ta situace je nepříjemná, ale není to ještě tragédie.
Budete Slovan sledovat i nadále?
To víte, že budu. Vytvořil jsem si vztahy s lidmi v klubu i s hráči. Mám to mužstvo rád a věřím, že se mu bude dařit. Že se z toho Slovan vyhrabe a jaro zvládne.
Co budete teď dělat?
Těším se na Vánoce a uvidím, co přinese čas.
