"Fakt, že kvalifikací národní mužstvo jenom klopýtá, zdaleka není jenom vinou samotného týmu. Odráží se v něm celkové řízení českého fotbalu. Zatčení bývalého svazového předsedy Chvalovského, rozpačitá valná hromada, mlčení současného fotbalového vedení, to všechno má na účinkování reprezentace vliv. S bývalými svazovými šéfy bylo v minulosti hodně lidí kolem národního mužstva propojeno a teď mezi nimi zavládl jakýsi chaos.
Vždycky jsem byl velkým kritikem právě Chvalovského, ale na druhou stranu musím uznat, že každý z něj měl velký respekt. Když on vstoupil do kabiny národního mužstva a před další lidi, šel z něj až strach. A ukazuje se, že to bylo jen dobře. Kam se dnes reprezentace dostala, tedy není jen věcí trenéra Chovance. Nedovedu si představit, kdo ze současného svazového vedení by dokázal udělat v národním mužstvu pořádek.
Jako příklad toho špatného se nabízejí rozdílné přístupy k hráči Řepkovi a k asistentovi trenéra Haškovi. Řepka když nepřijel na sraz národního mužstva, udělal se s ním krátký proces, příště prostě pozvánku nedostal. Hašek si k národnímu mužstvu jezdí jak se mu to hodí, a fotbaloví činovníci včetně trenéra Chovance pro to hledají falešné výmluvy. Kvůli Řepkovi si svaz u FIFA oficiálně stěžoval na Fiorentinu, zatímco kolem Haška se chodí jako kolem horké kaše. Není to směšné? A potom se volá po svědomitém a zodpovědném přístupu hráčů...
Na jedné straně strohá přísnost, na druhé kamarádíčkování. Ze zkušenosti dobře vím, jak jsou hráči na takové momenty citliví. A když kolem sebe vidí zrovna tohle, nedivím se, že si z reprezentace pomalu ale jistě začínají dělat holubník. Pak přijde Island, Malta a atmosféra v mužstvu se do výkonu promítně úplně zákonitě. Národní mužstvo jednoznačně zahnívá odshora.
Samozřejmě bych ale byl alibista, kdybych se nezmínil o osobě trenéra Chovance. V poslední době se donekonečna přetřásá otázka: odvolat ho, či neodvolat? V současné chvíli bych pro odvolání nebyl, protože jeho mužstvo je pořád ve hře o postup. Kvalifikaci ať dokončí. Když neuspěje, je jasné, že skončí. Jenže já bych ho odvolal i kdyby na mistrovství světa postoupil.
Považuju za úplný nesmysl slova předsedy fotbalového svazu Obsta, že pokud Chovanec na šampionát postoupí, má svaté právo tým na mistrovství světa vést. Je pro mě nepochopitelné, že v tak důležité sféře, jakou reprezentace je, bychom si měli hrát na dobročinný spolek.
Důvody pro jeho odvolání i v případě postupu jsou tři. Za prvé je nad slunce jasnější, že Chovanec už národnímu mužstvu nemá co dát. Za druhé takřka celá kvalifikace je utrápená. A za třetí se musíme dívat do budoucna. Ani ne tak na mistrovství světa, protože tam si mužstvo uhraje své ať ho povede kdokoli. Ale je tu příští kvalifikace a nový trenér bude v obrovské výhodě, když do ní vstoupí s více než půlroční zkušeností u týmu, navíc s ostruhami ze světového šampionátu.
V praxi si ale nedokážu představit, že po postupu na mistrovství světa někdo na výkonném výboru otázku dalšího Chovancova osudu vůbec otevře. Kdyby byl Chovanec chytrý a trochu přemýšlel, odstoupil by sám. Majestátně by pokynul rukou se slovy, pánové, svůj úkol jsem splnil, poroučím se. A tímhle gestem by z toho vytěžil nejvíc on. Jen si připomeňme Chvalovského. Ten měl bezpočet šancí odstoupit, svěřepě to neudělal, a jak dopadl. Ale jak říkám, dát svou funkci k dispozici po postupu, to by udělal jen chytrý profesionál.
Vzpomínám, co před lety o Chovancovi řekl trenér Guus Hiddink, když ho měl v kádru Eindhovenu. Tehdy poznamenal, že Chovanec je naivní profesionál, který i když je na tribuně, z vítězství svého mužstva se raduje. Býval jsem taky takový. Když jsem v začátcích svého působení ve španělském Gijonu sedával mezi náhradníky, při každém našem gólu jsem vyskakoval radostí. Až mi spoluhráči z lavičky museli důrazně vysvětlit: Milane, tady se nejásá. Takže nevylučuju, že i Chovanec už dnes tak naivní není."
