Co říkáte trenérům a hráčům z české ligy, kteří váš klub vzali doslova útokem?
Když jsme se doslechli, že máme mít českého trenéra, tak jsme pochopitelně všichni zbystřili. Byli jsme zvědaví, co se z toho vyklube. A že od vás potom přišel i asistent a další hráči, to se tak trochu dalo předpokládat.
A nevadí vám, že fotbalisté z české ligy zabírají v týmu místa vám domorodcům?
Tohle je věc trenéra a Petržela určitě dobře ví, co dělá. Například já vyjdu s každým, se vztahy nemám žádný problém. A když Češi naše mužstvo pozvednou, budou z toho mít výhody i ostatní. A kdo se neprosadí, má prostě smůlu. Všude jich ve fotbale může hrát jen jedenáct.
V souvislosti s trenérem Petrželou jste se zmínil o zvědavosti. Jak na vás zapůsobil kouč, který je v Česku proslulý především tvrdými tréninkovými metodami?
Určitě to není žádný ras. Alespoň se tak neprojevil. Ale každopádně je přísný, což nikdy není na škodu. Při kondiční zimní přípravě mi vůbec nepřišlo, že by nás chtěl zničit. A později, když jsme měli hrubou fyzičku za sebou, jsme skoro pořád trénovali s míčem. Což dřív nebylo. Petržela nám ukázal, že na kondici se dá zapracovat i jinak, než úmorným běháním.
A co váš kolega z útoku Lukáš Hartig? Petržela se nechal slyšet, že vytvoříte jednu z nejlepších útočných dvojic v ruské lize.
No, myslím, že by se nemusel splést. Lukáš je opravdu vynikající, nesmírně důrazný a průbojný. A co u něj obdivuju nejvíc, to je rychlost. Můžu mu dávat míče do běhu skoro poslepu. Nerad bych to zakřikl, ale už dnes jsem přesvědčený, že nám to spolu opravdu půjde.
V minulém ligovém ročníku jste byl se čtrnácti góly druhým nejlepším střelcem soutěže za Semakem z CSKA Moskva, který dal o branku víc. Přesto vám prý vyčítali, že to nic slavného nebylo.
Souhlasím, že to nebylo nic moc. Hodně šancí jsem koncem podzimu zahodil, jinak by těch gólů určitě bylo přes dvacet. Chtěl bych letos střeleckou bilanci vylepšit a doufám, že Lukáš Hartig mi k tomu pomůže.
Loni skončil Petrohrad v lize desátý, na čemž se podepsala i dvojí změna trenéra. Na jaké umístění myslíte letos?
Kdybychom se dostali na pohárové příčky, byl by to nevídaný úspěch. Ale já chci být vždycky první. Stačí?
V ruských fotbalových kruzích se v souvislosti s vámi poslední dobou mluví o vážném zájmu Arsenalu. Co vy na to?
K tomu se vyjadřovat nechci a ani mi to nepřísluší. To jsou záležitosti mého manažera. Já mám smlouvu se Zenitem, soustředím se na své mužstvo a v hlavě se mi už honí první těžký ligový zápas v sobotu 15. března doma se Saturnem.
Můžete alespoň prozradit, jaká z evropských lig by se vám zamlouvala?
Některá z těch nejuznávanějších. Anglická, španělská, italská, německá. Věřím, že v žádné z nich bych se neztratil.
Jak vzpomínáte na vaše krátké vystoupení na loňském světovém šampionátu? V závěru posledního utkání základní skupiny jste v 83. minutě střídal Karpina za stavu 3:1 pro Belgii. Kdyby utkání skončilo remízou, postoupilo by Rusko do osmifinále...
Radši nevzpomínat. Sice jsem dvě minuty před koncem přihrál Syčevovi na gól, ale porážka tři dva na postup nestačila.
Skromně jste ale zamlčel, že v nastavenm čase přišla vaše gólová šance.
Gól jsem nedal, tak proč to připomínat. Byla to spíš taková pološance, ze které jsem hlavičkoval nad belgickou branku. Kdybych vyrovnal, mohl jsem být slavný. Jenže to je právě to kdyby.
Co říkáte soustředění ve středních Čechách?
Jsem ve vaší zemi poprvé a největší dojem na mě udělala Praha, do které jsme si udělali výlet ve středu. Staroměstské náměstí, orloj, Karlův most, všechny ty hezké uličky, prostě nádhera. A pokud jde o fotbal, máme v Nymburce všechno, co k přípravě potřebujeme.
 Alexander Keržakov (16) doprovází ze hřiště plačícího Syčeva. Rusové právě prohráli s Belgií 2:3 a po zápasech základních skupin jsou z mistrovství světa 2002 vyřazeni. |
 Alexander Keržakov, útočník Zenitu Petrohrad, pózuje ve sportovním centru v Nymburce. (Snímek vám přináši Nokia 7650) |
