Rusko prohrávalo s Walesem o dva góly, když na začátku druhého poločasu připravil trenér Leonid Sluckij střídání. Ze hřiště stáhl zkušeného kapitána Romana Širokova, místo něj přišel dvacetiletý Aleksandr Golovin.
A chvíli po trávníku bezradně pobíhal, jakoby nevěděl, na kterém postu má hrát. Důvod? Snažil se udat kapitánskou pásku, kterou mu Širokov při střídání předal.
Vyhýbavé pohledy, odmítavá gesta. Kapitána nechtěl rozloženému týmu dělat nikdo.
Až obránce Ignaševič pásku od mladého spoluhráče převzal, ale sám si jí na paži nenatáhl - nejistě doběhl k vlastní bráně, kde udělal kapitána z gólmana Akinfejeva.
Pro ruský fotbal další alarmující signál. „Jeden běží, tři se dívají a čtyři křičí ‚pomoc!‘“ hodnotil představení Ruska na mistrovství Evropy expert německé ARD Mehmet Scholl.
A přisadila si i ruská média, která označila výkon proti Walesu za „absurdní komiks“. „Oni snad celou noc vykládali vagóny,“ divil se v deníku Sovětskij sport bývalý reprezentant Igor Kolyvanov.
Není divu. Na Euru se víc mluvilo o řádění ruských chuligánů než o výkonech fotbalistů na hřišti. Rusko získalo ve Francii jediný bod, když v nastaveném čase obralo se štěstím o výhru Anglii. Proti Slovensku se tým zvedl až v závěru, ale na body to nestačilo. A proti Walesu? Ač ruské šance na postup mezi nejlepších šestnáct stále žily, byl to zmar.
Při všech gólech obránci jen nečinně přihlíželi, jak před gólmanem Akinfejevem zakončuje osamocený soupeř. Taylorovi dokonce dovolili i poklidnou dorážku.
„Chci se omluvit našim fanouškům. Byli jsme horší a zasloužili jsme si prohrát,“ řekl ihned po zápase ruský kouč Sluckij. Ten se před turnajem vzdal jakéhokoli základního platu a přistoupil tak na ultimátum, jež znělo: minimem je postup ze skupiny. Až po něm by trenér dostal zaplaceno.
„Beru za neúspěch plnou zodpovědnost. Po takovém turnaji je potřeba nový trenér,“ dodal Sluckij, který na šampionátu vedl druhý nejstarší tým.
Ten byl složen - až na obránce Romana Neustädtera - výhradně z hráčů ruské ligy. „A to je problém,“ cítí i zkušený reprezentační stoper Vasilij Berezuckij. „Když hrajeme všichni v domácí lize, je to pro nás v porovnání se zahraničními hráči omezující.“
„V ruském fotbale se toho teď musí hodně změnit a hráči musejí odcházet do zahraničních soutěží,“ nabádá čtyřiatřicetiletý Berezuckij.
Času na změny ale není nazbyt, už za necelé dva roky začne v jedenácti ruských městech fotbalové mistrovství světa a domácí budou vyžadovat po fotbalistech jediné: úspěch!
