|
ZLATÝ MÍČ 2003: |
A teď je nejlepším fotbalistou Evropy za rok 2003.
Otec Václav ho vodil v městečku Skalná na škvárové hřiště od tří let. Sám hrál fotbal a z kluka chtěl mít nástupce. "Povedlo se," říká pyšně.
Když viděl, jak se syn poprvé k míči hrne rukama, zhrozil se. "Plácl jsem ho přes ručičky a říkám mu: Takhle ne, Pavlíčku! Do balonu se přece kope!"
Nedvěd vyrůstal v omšelém paneláku na západě Čech, kousek u německých hranic. V bytě dva plus jedna se starší sestrou Ivetou, s tátou, který dělal bagristu v kaolince, a maminkou Annou, krejčovou a tehdy prodavačkou textilu.
Fotbal začal hrát za Skalnou, na hřišti měl přehled, vynikal ve fyzičce a při střelbě. Táta mu kázal: "Musíš střílet oběma nohama!"
Ačkoli hrál se staršími, vyčníval. "Znal jsem jen hřiště a školu."
K zápasům se cestovalo vlakem, Nedvěd najezdil stovky kilometrů s dědečkem: "Ještě ve stanici jsem mu pod hlavu složil kabát, a než se vlak rozjel, Pavlík už spal."
Jako kluk chodil do pionýra, doma měl modrou košili a rudý šáteček: "Ale vyrazili mě, nechodil jsem na schůzky."
Nejvíc ze všeho hrál fotbal. Přes Cheb se probil do Plzně, kopal za ligový dorost, studoval stavební průmyslovku, bydlel na internátu a o víkendech přespával v Nýřanech u trenéra Žaloudka. "Byl to můj druhý táta."
Školu vystudoval, i když druhý ročník musel opakovat. "Nestíhal jsem to, měl jsem přes 300 zameškaných hodin. Dostal jsem dvě koule a pak neudělal opravky," vzpomíná.
Na maturitním vysvědčení má tři trojky a čtyřku. Jako sedmnáctiletý si Nedvěd v dresu Plzně zkusil druhou ligu. Po vojenské štaci v Dukle podepsal první profesionální smlouvu ve Spartě.
Měsíční základ měl devět tisíc korun. Psal se rok 1993.
