„Ne že by to byla povinnost, ale v obrat věřit musíme. Kdyby ne, to bychom to mohli rovnou zabalit. Na jaro se vrátí staronový Varnsdorf,“ je přesvědčený Kotiš.
Ne tak úplně staronový, protože nakonec sešlo z návratu oblíbeného kouče Zdena Frťaly, jehož si vyhlédl prvoligový Jablonec. Jak jste to přijal?
Osobně z toho trochu rozladěný jsem. Srdce říkalo: zůstaň. Ale mozek: běž za svým cílem, za větší metou. Samozřejmě, že z toho zklamaní budeme, ale musíme si říct, že pro tohle fotbal děláme, abychom se posouvali výš a výš. Konečně po čtyřech letech kvalitní práce ve Varnsdorfu přišla pro trenéra Frťalu adekvátní nabídka z české ligy. Líbí se mi, že Jablonec vzal v uvozovkách takhle mladého a tvárného trenéra, je to novodobý trend. Pro něj je to určitě bombový, ale pro nás špatný.
Zvládnete to i bez Frťaly?
Já doufám, že ten šok nebude tak velký, abychom se s tím nevyrovnali. Jasně, srdce nám zaplesalo, když jsme zjistili, že tady bude. Teď musíme doufat, že jeho nástupce bude stejně kvalitní kouč. Se Zdenem Frťalou to byla taková menší pohádka, takže teď to bude na novém trenérovi a na hráčích, jak se k tomu postaví a zareagují. Je to loterie.
Co vůbec říkáte na ten zvláštní vývoj událostí kolem trenéra Frťaly?
Řeknu to takhle: načasování není zrovna dobré, ale pan Pelta (šéf svazu a Jablonce) se asi neodmítá.
Jak je na tom tým teď psychicky?
Určitě lépe. Takových 30 procent psychiky se zvedlo jenom tím, že Zdeno Frťala vkročil do kabiny. On má psychologii hráčů načtenou, má to prostě v sobě. Cit pro to vnímání, správné rozhodování, kdy ubrat, kdy zase zabrat, kdy použít bič, kdy cukr. Navíc ani tréninkový režim nebyl těchto 14 dnů tak přísný, mohli jsme si dovolit i nějaké srandičky.
Jak se vám z pozice hráče, který většinu sezony promarodil, hodnotí varnsdorfský podzim?
Je to pro mě velmi složité, neboť jsem se jako hráč zúčastnil minimálně zápasů a tréninků. Nemám právo to moc kritizovat. Samozřejmě nic pozitivního v tom asi nemůžeme hledat. Skončili jsme poslední, je to pro všechny změna. Ale snad se to v lepší obrátí.
Loni o postup, letos o sestup. Jak je to možné?
Sešlo se všechno pro nás nezvykle. Změna trenéra, částečně změna kádru, odchod dvou důležitých hráčů. Možná nějaký psychický útlum, je to takové soukolí, a někde se to zadrhlo.
Poslední místo v druhé lize, je to pro vás zlý sen?
Určitě absolutní nezvyk. Je to šok pro celý Varnsdorf, pro fanoušky, pro hráče. Poslední čtyři roky jsme šli každý rok o nějakou příčku výš, ale víte co, i v životě jste jednou dole a jednou nahoře. Není umění dostat přes hubu, umění je se zvednout, vylízat se z toho. Teď bude muset zabrat týmový duch, charakter hráčů. A všichni musíme směle vykročit za naším cílem do jara.
Jak jste na tom zdravotně?
Musím to zaklepat, zatím všechno drží. Když jsem byl zdravý, tak jsem si přál nové kopačky, nové auto, nový dům. A teď, když se mě přítelkyně zeptala, co bych chtěl, tak jsem odpověděl, že chci být zdráv. Nemocný člověk si přeje vždy jen to jedno. Jelikož jsem opravdu dlouho nehrál, tak jsem velmi natěšený, až mi zase ta moje láska začne.
Co se zadrhlo ohledně vašeho zdraví? Ze začátku to nevypadalo na tak dlouhou pauzu.
Já začínal na podzim asi třikrát přípravu. Vždy po týdnu se dostavily problémy, takže to prostě nešlo. Naštěstí zatím jsem žádný zákrok nepodstoupil, dostal jsem nějaké speciální výživové injekce a společně s klidem se to snad dalo dohromady. A už to nebude blbnout. Měl jsem problémy s oběma achilovkami, je to hodně bolestivé. Jel jsem trochu přes bolest, na injekce, jak to většinou chodí, ale pak už se to ani tak nedalo zvládnout.
A jak pak podzim ukázal, bez vás to prostě nejde.
To určitě ne. Když jsem se vrátil z Hradce, byl tu fantastický půlrok a extrémně jsem do toho nezasahoval nebo nerozhodoval zápasy. Takže doufám, že se na jaře prosadím do základu a že to už se mnou půjde (smích).
Varnsdorfský podzim moc nezvládali vaši fanoušci. Návštěvy šly po špatných výsledcích hodně dolů, z tribun byla často slyšet kritika.
Je to česká povaha. Každý druhý na tribuně je Pavel Vrba (kouč národního týmu), každý tomu rozumí. Když se nedaří, tak česká nátura je takováhle. Ale s tím člověk nic nenadělá, oni mají právo být nespokojení, vyjádřit svůj názor, jak moc ho vyjádří, to je už na nich. My za to samozřejmě neseme plnou odpovědnost. Když nás lidi budou hanit, my se můžeme předvést jen na hřišti. To je naše jediná odpověď na to.
Letos už se asi Varnsdorfu boj o postup týkat nebude, ale co říkáte na to, že do budoucna se mají podmínky pro postup do první ligy zmírnit? Například na rekonstrukci stadionu už budou stačit tři roky místo jednoho.
Tyhle podmínky jsou vůči ekonomice Česka a lidem, co do toho dávají peníze, asi rozumné řešení. Mělo to být podle mě nastolené už dřív. Nejsme Němci, kteří mají ekonomiku jinde. Je to jedině dobře pro týmy z druhé ligy, které by měly ambice postoupit. A teď k tomu dokonce dostanou i čas.
Je to motivace do budoucna i pro vás? Může se varnsdorfský zázrak ještě někdy zopakovat?
Klidně! Druhá liga je vždy vyrovnaná, ono se může ještě letos stát cokoliv. Když chytnete vítěznou šňůru, tak jste okamžitě po měsíci někde jinde v žebříčku. Nevidím ani problém v tom dát si cíl skončit třeba do pátého místa. Za každý vítězný zápas je prémie, která dělá hodně do výplaty. To je motivace. Pak taky neznám hráče, který by chtěl prohrávat nebo by nerad slyšel chválu od fanoušků. A trochu peněz navíc od pana Gabriela (šéfa klubu), to je motivace sama o sobě.
