Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Když porazíme Dánsko, tak Arménii poletíme vybouchat, předpovídá Vízek

Bývalý fotbalový reprezentant Ladislav Vízek | foto: MF DNES

4 2013
Na české reprezentační fotbalové jaro se bývalý reprezentant Ladislav Vízek dívá hodně optimisticky. "Z první letošní Bílkovy nominace mám radost a jak se jsem se tak bavil s fotbalovými kamarády, nejsem sám. Objevují se v ní nové neokoukané tváře, z nichž některé ani pořádně neznáme, ale všichni jim věříme," říká osmapadesátiletý internacionál.

"Tecl, Vydra, Dočkal, Krejčí, to je mladá krev pro ofenzivu, tedy pro tu herní variantu, na kterou se poslední dobou hodně nadávalo. I já jsem byl k reprezentaci dost kritický, ale s novou sezonou opravdu cítím závan zdravého větru," dodává Vízek.

Připouštíte, že i vy jste byl k národnímu mužstvu kritický. Ztotožňoval jste se tedy s podzimní kampaní proti reprezentačnímu kouči Bílkovi?
To zase ne. Byl jsem spíš na straně trenéra, protože jsem si moc dobře uvědomoval, z čeho musel vařit. Docela jsem ho litoval, ale zároveň mi bylo jasné, že s kádrem, který měl k dispozici, toho moc dělat nemohl. Na druhou stranu na loňském mistrovství Evropy postoupil do čtvrtfinále z prvního místa v základní skupině. A to čtvrtfinále bylo vrcholem toho, čeho tohle mužstvo mohlo dosáhnout. Pravda, na fotbalovost si ještě budeme muset počkat, ale nároďák je hlavně o výsledcích. Můžete hrát atraktivně, ale když prohrajete, dostanete od cesty. Jen si vzpomeňte na stříbrné Euro v šestadevadesátém v Anglii. Ze skupiny jsme postoupili s obrovskou klikou a proti Portugalsku a Francii jsme to utaktizovali. A připomíná dneska někdo tehdejší herní projev? Pokaždé se mluví jen o tom slavném stříbru.

Jak si tedy to celonárodní podzimní tažení proti Michalu Bílkovi vysvětlujete?
Asi to všechno vzniklo jeho počáteční špatnou komunikací s novináři, chyběla mu image, byl věčně zamračený, trval si na svém. Ale přesto jsem přesvědčený že tu kampaň si nezasloužil. To nebyla kritika, ale doslova štvanice. Já být na jeho místě, tak bych to neustál. Ale klobouk dolů před Michalem, on to ustál. V mnohém se už poučil, image si vylepšil a i média si pomalu, ale jistě získává na svou stranu. On je ve skutečnosti příjemný parťák a myslím, že už taky fanoušci ho začínají brát jinak. Pokud vím, tak i široká fotbalová veřejnost tu poslední Bílkovu nominaci bere, takže trenér se po dlouhé době může do práce těšit.

V čem spočíval váš kritický tón k národnímu mužstvu, potažmo k trenéru Bílkovi?
Často jsem si říkal, že být na Michalově místě, byl bych odvážnější v herním projevu. Jenže on si uvědomoval, že na to nemá hráče, tak vycházel z taktiky hlavně neinkasovat. To já bych možná zariskoval. Ale nechci dělat chytrýho, klidně by se mi mohlo stát, že bych jednou dvakrát prohrál a rychle bych procitnul. Zkrátka, ono je to těžké, když zrovna nejste Barcelona, bývá prostě nejlepším útokem obrana.

Takže vy jste pro Bílkovo odvolání od národního mužstva nebyl?
Určitě ne, ani po té kvalifikační remíze s Bulharskem. Bavil jsem se na tohle téma s mnoha trenéry a všichni říkali, že být na Bílkově místě, museli by do mužstva povolat v podstatě stejné hráče, jaké povolal on.

Národní mužstvo čeká přípravný zápas v Turecku. Co si jako pětapadesátinásobný reprezentant o přátelských utkáních vůbec myslíte?
Tyhle zápasy hraje každý, od Španělska až třeba po Lucembursko. Podle mě jsou přípravné duely velmi vážnou záležitostí. V době mé aktivní činnosti byl pro každého i takový zápas svátkem, vždyť jsme nastupovali za nároďák. Já vím, možná se od té doby něco změnilo, ale já tvrdím, že i přátelák se musí brát vážně. A když se podívám na tu dnešní nominaci, vidím v ní samé slušné kluky. Tak věřím, že i tu Turecko vážně brát budou. Myslím, že je pryč nedávná doba, kdy někteří jezdili na reprezentační srazy jaksi z musu a hlavně na panáka.

Je nutné nominovat na takový zápas stoprocentně prověřeného Rosického? A je nutné bát Plzni a Spartě hráče z přípravy?
Na toho Rosického se mě kamarádi ptali taky a já jim odpovídal, že Rosického nominace je samozřejmostí. Ani ne tak proto, že s národním mužstvem dlouho nebyl, ale hlavně proto, že s jeho přítomností rapidně vzrostou výkony těch mladých a nezkušených hráčů. Vedle Tomáše se každý bude chtít pořádně vytáhnout. A ti Plzeňáci a sparťani v nominaci? Samozřejmě, že i ti musí při téhle přípravě být. A imponuje mi, jak to jejich kluby sympaticky akceptovaly.

Celý fotbalový národ je nadšený z návratu uzdraveného Rosického, který byl v reprezentačním týmu naposled loni na evropském šampionátu. Má tento hráč pro Bílkův tým skutečně tak velký význam?
Velký? Ten Rosického význam je pro reprezentaci obrovský. Jednoznačně klíčový hráč se vším všudy. Zkrátka špílmachr od Boha, který těm mladým hodně pomůže. Je mu sice dvaatřicet, ale pořád vypadá jako chlapeček, což mu dělá výbornou image. A tím spíš do omlazeného českému mužstva zase zapadne.

Jak coby někdejší vynikající útočník a střelec nahlížíte na nominované útočníky Vydru, Tecla, Lafatu a Ordoše?
Jsem nadšený, hlavně z Vydry a Tecla. Vydra je už dneska bombarďák, zdravě sebevědomý. Právě od něj čekám nejvíc a až za ním bude uzdravený Pilař, to teprve uvidíte. Tecl mě přesvědčil na podzim o tom, že góly dávat umí. Dobře, že mu trenér chce dát šanci. A myslím, že Tecl není typem, který by se v reprezentačním dresu měl sesypat. Gólový je samozřejmě i Ordoš, ale podle mě potenciál Vydry a Tecla je větší. No a Lafata, ten je pro mě v souvislosti s národním mužstvem obrovskou neznámou. Třeba mu pomůže jeho přestup z Jablonce do Sparty, uvidíme.

Co od českého týmu v přípravě v Turecku čekáte?
Zdravý a svěží výkon. A kdyby se tam povedlo vyhrát, kluci by se o to víc mohli těšit na březnovou domácí kvalifikaci s Dánskem. I když je to jen přátelák, úspěch v něm může sebevědomí posílit hodně, to mluvím z vlastní zkušenosti.

Souhlasíte, že kvalifikační dvojzápas s Dánskem a v Arménii bude těžší než zápas v Turecku?
Souhlasím, náročnější to bude hlavně psychicky. Ale říkám si, proč bychom se měli bát Dánů. V Evropě je asi tak pět šest mužstev, na které prostě nemáme. K nim určitě patří Španělsko, Itálie, Německo a Holandsko, možná ještě Portugalsko a Francie. Ale Dánové? Nejsme přece o nic horší než oni. Kdybych už měl mít nějaké obavy, tak spíš z té Arménie, která nás má doma. Ale jestli Dánsko porazíme, tak Arménii poletíme vybouchat.

A když tahle vaše představa nevyjde?
To se samozřejmě stát může, třeba už v Turecku. Ale i když vyhoříme, pořád to bude díky těm mladým lepší situace než na podzim. Těm mladým se prostě musí nechat nějaký čas, kromě nasazení, bojovnosti a vůle se jim dá leccos tolerovat. Ale vyjít jim to nemusí, dostaneme gól, budeme muset hrát do plných, na což ti mladí nejsou zvyklí. Ale jak říkám, mladá krev a nový vítr v národním mužstvu jsou.

Na české reprezentační jaro se tedy těšíte. A co na ligu?
No na tu se taky těším moc. Hlavně na ten souboj dvou ješitných kohoutů. Ukázalo se, že plzeňský šéf Paclík si nenechá nic líbit, sparťanský šéf Křetínský si zase dlouho myslel, že se mu nemůže nic stát a teď narazil na sakra silného soka.

Takže o titul si to rozdají Plzeň se Spartou?
Určitě.

A koho favorizujete?
Plzeň, protože má mužstvo kompaktnější, ustálenou sestavu, fotbalovější herní projev a vynikajícího trenéra Vrbu. Sparta se s letním příchodem kouče Lavičky zlepšila, ale do kvalit Plzně jí pořád něco chybí.

Jenže Sparta získala jabloneckého kanonýra Lafatu.
A vy víte, že Lafata bude dávat góly jak na běžícím pásu i za Spartu? Já teda ne. Lafatovi fandím, ale nejsem sám, kdo je moc a moc zvědavý, jak se na rozdíl od provinčního mužstva srovná s velkoklubem. A jak se srovná s konkurencí Kweukeho. To Plzeň podle mě s jihlavským kanonýrem Teclem udělala líp. Hlavně do budoucna.

Při svých prognózách jaksi zapomínáte, že po podzimu je mezi vedoucí Plzní a třetí Spartou tým Jablonce.
Nezapomínám. Jenže Jablonec prodejem Lafaty a Kovaříka na boj o titul rezignoval.

A co čtvrtá Olomouc a pátá Mladá Boleslav?
To jsou jen ta další mužstva za Plzní a Spartou.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze