Jako by se z luxusního hotelu přestěhoval do garsonky. Brzy 36letý fotbalový trenér Lukáš Přerost vyměnil přepychová Stínadla za skromné ústecké buňkoviště, ale neskuhrá. "Chci si zkusit trénování v jiných podmínkách, přece jen Teplicemi jsme všichni trochu možná rozmazlení. Na práci v Ústí se těším," řekl nový kormidelník druholigového klubu, který se konečně dočkal výstavby nové tribuny.
Loňskou sezonu odstartoval Přerost coby vůdce Teplic, tehdy byl nejmladším ligovým koučem v historii. Když se funkce vzdal, působil u zachraňujícího se týmu coby asistent zkušeného Ščasného.
Proč jste kývl Ústí?
Pro mě je to úplně nová výzva. Po 30 letech se přesouvám z Teplic, kde jsem byl 15 let jako hráč a 15 let jako trenér. První krok z domova. Už asi bylo na čase, nejde být celou dobu na jednom místě. Jsem rád, že se Ústí ozvalo.
Doporučil vám angažmá i váš přítel Svatopluk Habanec, který si v Ústí udělal velké jméno?
Ano, doporučil. A byl to jeden z faktorů, který mě přesvědčil, že bych měl do Ústí jít. Se Sváťou se bavíme hodně o fotbale, i díky němu jsem neváhal. Přitom jsem měl i jiné nabídky, jedna druhá a jedna třetí liga. V severních Čechách.
Habanec s Ústím dvakrát postoupil, pak dostal angažmá v prvoligovém Slovácku.
Bylo by příjemné, kdybych ho v Ústí napodobil. A kdybych minimálně jednou do ligy postoupil. Zdejší prostředí znám dobře, stejně tak manažera Standu Pelce i asistenta Petra Fouska. Nejdu do cizího. I plno hráčů jsem vedl už v mládeži nebo v béčku Teplic.
Vaše první velké angažmá bylo hned v 1. lize. Co vám dá Ústí?
Možná to mělo být opačně. Stalo se. Pro mě to byla obrovská zkušenost, na druhou stranu jsem rád, že můžu hned opět trénovat. Měl jsem teď možnost 2. ligu sledovat, obrázek o týmech jsem si udělal. Nečeká nás nic jednoduchého.
Co hlavně? Zdá se, že začíná přestavba mužstva.
Je to jedna z věcí, která nás do budoucna čeká. Tým se musí omladit. Jádru, které bylo osm let pohromadě, se dvakrát povedl obrovský úspěch. Postoupili dvakrát do ligy, jednou jim nebyla umožněná. Věk se nedá zastavit, jádro se musí trochu okysličit. Čeká nás to zkraje sezony, přijdou první změny. Snažíme se sestavit osu a doplnit mužstvo o pět šest hráčů.
A ambice na umístění?
Zatím jsme se o nich nebavili. Prvním krokem je právě omlazení a vytvoření silného mužstva, které by se někdy mělo o postup do ligy prát. Ale neřešili jsme zatím, jestli to bude za rok nebo dva, či déle.
Na jaře jste Ústí sledoval, jak na vás působilo?
Jezdil jsem nejen na Armu, ale poslední dva tři měsíce jsem se víc věnoval skautingu, navštěvoval jsem tedy zápasy druhé a třetí ligy. Co bych chtěl? Aby tým byl efektivnější. Ústí mělo problémy s proměňováním šancí, na to se zaměříme.
Rád bych kádr doplnil o střelce, útočníka do šestnáctky, kde se zápasy rozhodují. Chci zapracovat na tom, aby hra byla přímočařejší. Ne tolik do šířky, ale aby se objevilo víc kolmic.
Takže žádný beton?
Ne. Chtěl bych přejít na rozestavění 4-3-3, i když na to bude málo času. Co pamatuji, Ústí hrálo vždy atraktivní útočný fotbal. A to ho znám šest let, kdy jsem na stadion jezdil pozorovat naše teplické hráče. Mám Ústí zmapované.
Jaká bude spolupráce s Teplicemi?
Chceme spolupracovat a rádi někoho využijeme. Ale ani v Teplicích není tak široký kádr, takže se nemůžeme spoléhat jen na to, kdo nám ze Stínadel přijde.
Někteří hráči budou znovu stejně staří jako vy. Nebude to problém?
My, co začali brzo trénovat, měli tenhle odstup už v mládeži. Nikdy nebyl velký. Na to jsme zvyklí. Akorát pak v dospělém fotbale jsou hráči větší osobnosti a je to samozřejmě trochu něco jiného.
Stálo to i za tím, že jste v Teplicích coby hlavní kouč skončil?
Možná ano, možná ne. Říkalo se, že to bylo o mladém trenérovi, že mě hráči neberou. Zase až tak to nebylo. S hráči, zvlášť se staršími, jsem neměl vůbec žádný problém. Pak došlo ke změně trenéra, ale že by se něco změnilo jako mávnutím kouzelného proutku, to ne. Těch problémů bylo víc, ne jen v trenérovi, ale i hráči měli na té situaci svůj podíl. Já se ale rozhodl rezignovat proto, že jsem hledal chybu právě v mém mládí. Se hrou o záchranu jsem zkušenosti neměl, takže jsem si myslel, že je zapotřebí zkušeného trenéra. Ale ani pro něj to nebylo nic jednoduchého, ale zvládl to a všem se strašně ulevilo.
K teplickému týmu přišel Zdeněk Ščasný. Co byste si od něj vzal?
Každý kouč má trošku jiný rukopis. Měl jsem možnost pracovat s Radou, s Plíškem, teď i se Ščasným, od každého si vezmete, co uznáte za dobré. Od pana Ščasného určitě přísnost, respekt a odstup od kabiny, přece jen je v našem fotbale velká persona. Kabina k němu vzhlížela trošku jinak, než když jsem tam byl já jako mladý trenér.
Jak Teplice prožívaly nečekané záchranářské peripetie?
Hráči byli v zápasech nervózní, klíčové momenty přišly po domácí prohře s Hradcem. Člověk by pak čekal, že hráči budou nejvíc vystresovaní, ale oni to zvládli. Byl to obraz celé sezony, která byla divná, utkání nevyrovnaná. Za celý rok jsme neudělali šňůru 2-3 zápasů, díky níž bychom odskočili z pásma sestupu a hráli v klidu.
