"Dvě šance jsem měl, alespoň jeden gól jsem z toho měl dát," je přesvědčený fotbalista, jenž se do základní sestavy vešel poprvé v říjnu v zápase na hřišti střížkovských Bohemians a podruhé nyní proti dalšímu pražskému týmu, tentokrát ze Žižkova.
Zatímco na podzim si Hradec k nule na kontě vstřelených branek připsal porážku 0:1, nyní vybojoval alespoň bod.
Šance to sice byly, ale vaše pozice střelce zase tak jednoduchá ne.
To je možné, ale to nejsou nikdy, málokdy se vám stane, že máte stoprocentní klid.
Co jste zamýšlel udělat při těch dvou šancích?
Při první jsem chtěl míč jen dobře umístit placírkou, ale bohužel to šlo na brankáře, u druhé jsem volil střelu a zase šla doprostřed branky.
Jak bylo těžké se proti žižkovské obraně prosadit, jste už pátým týmem za sebou, který jí gól nedal?
Hlavně u nás ukázala, že teď hraje dobrý fotbal. Její hráči dobře drželi míč, bylo těžké jim ho sebrat. A i když jsme je zkoušeli napadat při jejich rozehrávce, většinou si poradili a dostali se z toho.
Byl to váš v této sezoně teprve druhý zápas od začátku, hodně jste si to připouštěl?
Nervozitu člověk cítí, ale měl jsem čas se na to připravit, věděl jsem to celý týden, že hrát budu. Nic zase tak mimořádného.
Remízou jste ztratili dva body, jak moc budou chybět?
To se teprve ukáže, ale asi se nedalo čekat, že doma všechno vyhrajeme. Nic se neděje, dokonce jsme se vrátili na první místo.
