V rozhovoru pro MF DNES překvapil hned první odpovědí na otázku, jestli ví, kolik spoluhráčů z Viktorie má odehráno víc zápasů než on: „Určitě Horvi, pak asi Prochy a Kolda,“ vypálil s úsměvem 31letý záložník, který pochází z moravské vísky Hoštice-Heroltice. „Díval jsem se nedávno do klubového bulletinu.“
A skutečně - Pavel Horváth má na kontě více než 400 zápasů, Václav Procházka 266 a Daniel Kolář (241) s Davidem Limberským (246) jen o pár méně než Petržela.
Milane, vybaví se vám vůbec ještě první ligový zápas?
To bylo za Synot na Spartě. Prohráli jsme 1:3 a já jsem dával branku.
Tím jste mi vzal otázku na první ligový gól. Vzpomenete si tedy na ten nejhezčí v dresu Plzně?
Cenu jsem dostal za branku po slalomu přes celé hřiště v zápase s Hradcem, ale nebyl to důležitý gól. Tuším, že jsem zvyšoval na 3:0.
A nejhorší okamžik? Byla to porážka ve finále poháru se Spartou, kdy soupeř po vaší ruce vyrovnal v závěru a pak jste navíc selhal v penaltovém rozstřelu?
Ano, to bylo šílené... Dodnes jsem ten zápas z hlavy úplně nevytěsnil.
Jinak jste ale s Plzní sbíral samé úspěchy. Triumf v poháru, historicky první titul, dvakrát Liga mistrů. Berete to tak, že vám bylo tohle angažmá souzené?
To při přestupu nikdy nemůžete vědět. Ale je fakt, že jsem tady perfektně zapadl, do koncepce i do party. A přišly úspěchy, které možná nikdo ani nečekal.
Vy jste si odskočil na rok do Augsburgu, kde jste toho ale příliš neodehrál. Jak teď hodnotíte angažmá v bundeslize?
I tak to byla dobrá zkušenost, nelituju toho. Vyzkoušel jsem si, jak to funguje v zahraničí.
Byla pro vás při návratu Plzeň jediná varianta?
Pro mě ano. Manažer měl sice i jiné nabídky, ale já jsem byl z toho angažmá tak vyčerpaný, že jsem se chtěl vrátit do známého prostředí.
Hrálo roli i to, že v Plzni už delší dobu žijete?
Taky. Mám tady kamarády i mimo fotbal. S přítelkyní tady máme byt.
Milan Petržela
- Slovácko (Synot) - 70 zápasů
|
Dá se o vás tedy říct, že už jste spíš Plzeňák než Moravák?
Tak úplně ještě ne, jak slyšíte podle řeči (praví Petržela typickým moravským přízvukem - pozn. aut.). Ale plánuju, že bych tady zakotvil natrvalo. Přece jen možnosti jsou tady větší než na Moravě.
Dáte si už raději pivo než víno?
To spíš podle chuti. Když ale zajdu někam s klukama, tak si dávám pivo. Kdybych si objednal víno, tak mě pošlou někam... (úsměv)
V kabině je vaším největším parťákem David Limberský. To přátelství se zrodilo až tady v Plzni?
Ne ne, potkávali jsme se už v mládežnických reprezentacích a nějak jsme si padli do oka. Zažili jsme toho spolu hodně. Občas jsme se i pohádali, ale vím, že jsme dva lidi, kteří na sebe nikdy neudělají žádnou boudu.
Máte v Plzni oblíbené místo, kam se jdete odreagovat, když se zrovna nedaří podle představ?
Tohle řeším spíš tak, že se na chvilku ztratím na Moravu, když to jde. Mám tam větší klid.
Je za těmi občasnými „útěky“ domů i to, že by vám v Plzni něco z té Moravy chybělo?
Jedině rodina, i oni by asi raději měli svého synka pod křídlama. Ale takový už je fotbalový život, já jsem šel do Plzně za prací.
Když už jste zmínil tu práci. Jste vyučený automechanik. Co si zvládnete na autě udělat sám?
Vyměnit kolo, jinak asi nic. (úsměv) Já jsem se učil na favoritech, dneska jsou auta úplně někde jinde.
A jaké je auto vašich snů?
Já už jsem si svůj sen splnil, když jsem přišel do Sparty, koupil jsem si Audi A6. Teď mám Porsche Macan. Dneska je spousta hezkých aut, ale někdy mi přijde, že jde pokrok až zbytečně dopředu.
Pojďme ale zpátky k fotbalu. V sobotu hrajete právě na Slovácku. Těšíte se na návrat domů?
Ano, už jenom proto, že se vracím do míst, kde jsem začínal. Navíc lidi tam jsou úplně úžasní. Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by mně nadávali, že jsem odešel. Já už jsem teď na špičkách. (úsměv)
Přestup do Viktorie vyšel až na druhý pokus, ale stál za toSpojení Milan Petržela a Viktoria Plzeň funguje už hezkou řádku let, ale jeho příchod na západ Čech vyšel až napodruhé. Už v zimě 2007 si kmenového hráče Sparty vyhlédl jako posilu Stanislav Levý, který tehdy v Plzni trénoval. Rtuťovitého záložníka poznal, když vedl Slovácko. Jenže celá věc měla háček. Petržela, který s Plzní absolvoval celou přípravu, už byl v téže sezoně registrován ve Slovácku (i když jen 11 dní), ve Spartě a pak i v Jablonci, kde na podzim hostoval. A řády nedovolaly, aby mohl být v jedné sezoně ve čtyřech klubech. Petržela se tak musel krátce před startem soutěže sbalit a hlásit se v Jablonci. „S klukama jsem si už tehdy sedl, parta byla dobrá. Návrat do Jablonce jsem obrečel. Byla to pro mě rána,“ vzpomíná dnes Petržela. S jeho odchodem se těžce smiřoval i kouč Levý. „Byl jsem strašně naštvaný. Kdybych měl něco po ruce, když jsem se to dozvěděl, tak by to letělo vzduchem,“ říkal tehdy Levý pro MF DNES s tím, že plzeňský klub bude Petrželu i nadále sledovat a pokusí se ho přivést v létě. „Cítil jsem už tehdy opravdový zájem,“ potvrdil Petržela. A skutečně - v létě přišel do Plzně a společně s ním i Horváth, Limberský, Rezek, v září pak i Kolář. To už ovšem Viktorii netrénoval Stanislav Levý, ale Jaroslav Šilhavý. I on se však v říjnu musel poroučet a místo něho nastoupil Pavel Vrba. Začala se rodit nejslavnější éra plzeňského fotbalu... |
