Tomu, kdo viděl první tréninky fotbalové reprezentace před zápasem s Itálií, se naskytl nezvyklý pohled. V brance nestál Petr Čech, Jaroslav Drobný ani Tomáš Vaclík. Místo nich se po střelách vrhal Dominik Rodinger, brankář Libuše, týmu z pražského přeboru.
Jak je to možné? "Kluci měli ještě povinnosti, takže začátek srazu nestihli," vysvětluje Rodinger. "A protože jsem dřív hrál za jedenadvacítku, lidé od reprezentace si na mě vzpomněli." Ano, pětadvacetiletý brankář má skutečně za sebou reprezentační minulost. Když chytal před pěti lety ligu na Slovensku, dostal se do jedenadvacítky, kterou vedl Vítězslav Lavička. Teď si atmosféru srazu národního týmu zkusil znovu, ale za jiných okolností.
"Víc než půlku kluků jsem znal. Třeba s Jiráčkem jsem hrál v Plzni, s Gebre Selassiem a Suchým v jedenadvacítce," vyjmenovává. "Je to úplně jiná úroveň, ale kondičně jsem připravený dobře, takže jsem to zvládnul."
O tom, že s kondicí nemá problém, přesvědčil i o minulém víkendu. Libuš ztratila dvě kola před koncem naději na postup, proto Rodinger pustil do branky náhradníka a sám zůstal připravený na lavičce – jako hráč do pole. "Útočník Miřatský musel o poločase do práce, tak jsem tam vlítnul místo něj," popisuje. "A asi po čtyřech minutách jsem dal gól. Myslím, že i docela hezký, udělal jsem kličku brankáři."
Dvě nezvyklé události v řadě nemohly uniknout klubovému pokladníkovi. "No jo, napsal mi tam první gól, dokonce i reprezentační start," směje se Rodinger. "Teď budeme mít zakončení sezony, tak jsem aspoň do kasy hezky přispěl."
Jak se ale vůbec octl v Libuši hráč, který má za sebou zkušenosti z první ligy a ještě na začátku roku to vypadalo, že bude hrát za Příbram? "Patřím Střížkovu a Příbram se s ním v zimě nedomluvila na hostování," krčí rameny. "Měl jsem sice nabídku ještě z jednoho ligového klubu, ale tam bych dělal jen dvojku.
Na Libuši jsem vyrůstal, chtěl jsem to klubu trochu vrátit. A moc všem děkuju, že jsem tu ten půlrok mohl odchytat. Vůbec nelituju."
Pro Rodingera je Libuš další z mnoha kapitol ve fotbalovém životopisu. Kluby střídal často, ale ne protože by s ním trenéři nebyli spokojení. "Měl jsem dost smůly. Zažil jsem krach Bohemky, to samé na Xaverově, odkud pak všichni hráči přešli na Střížkov. A nakonec i ve španělském třetiligovém Badajozu."
Na zahraniční angažmá má jinak jen ty nejlepší vzpomínky. "V Badajozu se mi moc líbilo, kdyby klub nezanikl, byl bych tam do teď," říká. "Ale ještě radši vzpomínám na Slovan Bratislava a na začátky v Bohemce."
Vršovičtí Bohemians 1905 jsou pro Rodingera dodnes klubem číslo jedna. "Hrozně rád bych se tam vrátil, je to můj sen," vypráví. "Že by někdo zvedl telefon a řekl: Dominiku, chceme tě do Bohemky, to se zatím nestalo. Ale věřím, že se jednou dočkám."
