Václava Pilaře, odchovance královéhradeckého fotbalu, čeká přelomový rok. Chce zvládnout návrat do velkého fotbalu, bundesligy i reprezentace, ve velkolepém stylu. A zhruba za čtyři měsíce se poprvé stane tatínkem.
"Už se na to moc těším," říká natěšeně. "Bude to kluk a třeba to bude jednou on, kdo bude dávat velké rozhovory. Uvidíme, jestli z něj bude fotbalista. Výběr sportu však nechám na něm," usmívá se.
Rodák z Převýšova teď zažívá výborné časy, ačkoliv rok 2013 neměl jednoduchý. Laboroval s vleklým zraněním kolena, časem dokonce přemýšlel o tom, jestli mu zdraví ještě umožní hrát velké zápasy. Nakonec se díky nabídce Freiburgu vrátil a teď je vděčný i za menší šance, které by ho přiblížily ke splnění jeho představ.
Jaký byl pro vás rok 2013?
Byl hodně náročný, protože jsem neustále bojoval s vleklým zraněním kolena, které se komplikovalo. Jsem však zase zpátky ve fotbale. Avšak musím pořád rehabilitovat, zasažené místo posilovat a hodně o něj pečovat, je to velká starost. Pořád musím s kolenem pracovat.
Proto jste změnil i přístup k tréninku?
Trénuju nyní dvakrát víc. Je to pro mě těžké, často jsem hodně unavený. Koleno se sice zlepšilo, ale někdy ještě zlobí. Beru to tak, že s tím zraněním stále musím bojovat, i když jsem zpátky. Zatím je to takhle v pořádku.
Mluvilo se o tom, že tehdejší trenér Wolfsburgu Felix Magath hráče v klubu přetrénoval, což mohlo přispět i k vašemu zranění. Myslíte si to také?
Nemůžu to říct, skutečně nevím. Všeobecně se v Německu trénuje oproti Česku mnohem více. Větší dávky dostáváte už v posilovně, kam se chodí častěji. Německý fotbal je vůbec silovější a podle toho je nastavena i příprava hráčů. Je pravda, že za trenéra Magatha jsme trénovali hodně. Když jsem potom přijel na sraz reprezentace, měli jsme volnější režim a příprava neprobíhala s takovou intenzitou. Je těžké říkat, že pan Magath něco zkazil. Zranil jsem se, stalo se. Teď už jsem zdravý a budu bojovat o to, aby se moje kariéra ubírala zase příjemnějším směrem.
Znervózňovalo vás, jak se protahovala rehabilitace a oddaloval návrat na trávníky v německé bundeslize?
Znervózňovalo, návrat do fotbalu trval dlouho. V dnešní době je vrátit se po dvojitém zranění zkřížených kolenních vazů do velkého fotbalu moc těžké. Avšak ve Freiburgu, kam jsem odešel na hostování, mně nabídli to nejlepší možné zázemí pro úplné uzdravení. Měl jsem skvělého fyzioterapeuta, při ruce také špičkové doktory a jen díky nim můžu pokračovat s fotbalem. Tak jsem pořád v zátěži a snažím se na sobě makat.
Ladislav Vízek, který pochází také z Královéhradeckého kraje, říkal, že měl podobné zranění jako vy a ví, že návrat může být zrádný. Mluvili jste o tom spolu?
Nedošlo na to, i když se známe a mám pana Vízka moc rád, je to bezvadný člověk. Myslím si, že oba víme, co to znamená mít vážně zraněné koleno, a tušíme, jak se cítí i jiní fotbalisté. Vždyť já už bych mohl svému kolenu dělat doktora. Vím už o něm absolutně všechno. Uvědomuji si, že regenerace je moc důležitá a práce s kolenem také. Když posílím svaly kolem něj, nahradím ho, i když ne stoprocentně. Alespoň tak, jak to potřebuji.
Podruhé jste měl zraněno stejné koleno. Napadlo vás, že může být s vrcholovým fotbalem konec? Tušil jste, do čeho jdete?
Kdybych všechno hodil za hlavu, bylo by to špatné. Jen jsem doufal, že se všechno v dobré obrátí. Vyplatila se mi má trpělivost a vůle právě při tomhle druhém zranění na stejném místě. Řekl jsem si, že se na to nemůžu vykašlat a že musím pracovat.
Před zraněním jste prožíval skvělé časy. Viktorii jste pomohl do Ligy mistrů, zahrál si proti Barceloně, usadil jste se v reprezentaci a čekalo se víc. Hlodalo vás v hlavě, že jste kvůli zákroku ukrajinského obránce v mezistátním přátelském utkání ztratil možná životní sezonu?
Je pravda, že tenhle zákrok přišel po Euru, které se Česku vydařilo. Po něm jsem si vysnil odchod do zahraničí, a najednou přišlo takové uzemnění. Fotbal je sport a je stejný jako život - jednou jste nahoře, jednou dole. Litovat se však nebudu, nejsem takový. Teď půjdu, znovu zabojuju a každý zápas odehraju naplno a co mi koleno dovolí.
Sáhl jste si v tomto období na dno?
Asi nejvíc v životě. Když jste zraněný, psychicky vás to poznamená. A teď když jsem se vracel zpátky do procesu, tréninků, znovu jsem poznal, že zápasový rytmus je to, co vám po psychické i fyzické stránce dá nejvíc.
Jen co jste se v létě dal dohromady, o vaše služby projevil zájem Freiburg, který byl v posledním ročníku bundesligy pátý a prošel do Evropské ligy. Potěšilo vás, že vám nabízí novou startovní čáru takový klub?
Právě z tohoto pohledu jsme mé další angažmá řešili. Dobře se o mě starali už ve Wolfsburgu, ve Freiburgu mi pomohli k úplnému návratu. Teď jsem vážně spokojený. V posledním zápase na podzim jsem nastoupil na osmdesát minut. Cítím však, že do jara ještě potřebuju získat svou obvyklou jistotu a hlavně fyzičku. Hlavně musím být zdravý, a na to musím zaťukat.
Konečně jste se také dostal pod vedení nového trenéra, kterým je ve Freiburgu Christian Streich. Polepšil jste si ve srovnání s koučem Magathem, o kterém i hráči prohlašovali, že je to skoro šílenec?
Byl to šílenec, ale do dneška jsem nepochopil, jak to myslel se svými metodami. Napadá mě snad jen to, že si přál, abychom byli co nejlépe kondičně připravení na sezonu. Uznávám však, že už toho bylo moc. Ve Freiburgu je to jiné, ale na velice dobré úrovni. Přípravu mám trochu složitější v tom, že na začátku týdne netrénuji, protože mé koleno potřebuje alespoň denní odpočinek.
Cítíte i větší podporu a důvěru kouče a klubového vedení?
Měli zájem, za což jsem jim byl vděčný. Jejich systém je propracovaný. Dali mi šanci, abych se mohl po zranění rozehrát.
Jak jste se cítil na konci podzimu?
Stávalo se, že mi koleno občas otékalo. Postupně se stav zlepšoval a věřím tomu, že na jaře se můj zdravotní stav i výkonnost posunou opět o kus dál. Řekl bych, že jsme se vydali správnou cestou, protože není dobré návrat po dlouhé době uspěchat.
K zápasům ještě nastupujete pod vlivem tišících prostředků?
Injekce nedostávám. Koleno si tejpuju. Poslední dobou se snažím všechno vynechávat, dohánět to v posilovně, aby svaly byly v kondici.
K vám a zkušenému Pavlu Krmašovi přibyl v týmu ještě váš bývalý spoluhráč z Plzně Vladimír Darida. Pomáhá vám i jejich přítomnost?
Nemůže to být lepší, jsme tam tři Češi a je to tak, jak to má být. Ve Freiburgu jsou s námi i rodiny, tak si někdy po večerech zajdeme na dobrou večeři. Je to úžasné. Vždyť když jde fotbalista do zahraničí a je v klubu sám, bývá sžití s prostředím i novou zemí složitější. Ale pobyt nás tří ve Freiburgu, to je bomba. Jenže ani Vláďa to nemá po příchodu do klubu jednoduché.
V čem?
Jako tým jsme se ocitli ve složité situaci. V bundesligové tabulce na tom nejsme dobře, takže musíme o to víc bojovat a někdy třeba něco nesedí. Když teď budu mluvit za Vláďu Daridu - musíme uhrát zápasy bojovností na úkor kombinace, ta jde stranou.
Ještě k Pavlu Krmašovi. Ten stejně jako vy působil v minulosti v Hradci Králové. Popovídáte si občas o tamních poměrech i městě?
Než jsem přišel do Freiburgu, Pavla jsem neznal. Během podzimu jsme se poznali, je to skvělý člověk a lidsky jsme si hrozně sedli. Takže občas na nějaké to poklábosení o tom také dojde.
Jak jste hodnotili vaše vystoupení v Evropské lize, v níž na váš úkor postoupil Liberec?
Postoupil, ale bylo to dost šťastné. Nechci říkat, že jsme se na poháry vykašlali, ale momentálně je pro klub mnohem důležitější úspěch v bundeslize.
Takže vedení klubu po vyřazení z evropských pohárů nijak výrazně nezakročilo?
Horší vítr v kabině přijde, když se nepodaří udržet bundesligu. Zápasy v německé soutěži jsou teď důležitější. Navíc Freiburg se po loňské výborné sezoně znovu ocitl v pohárech až po deseti letech. Nejsou tam zvyklí na zápasový rytmus středa - neděle. Pro klub, který pravidelně v Evropě nenastupuje, je pak takové uspořádání programu komplikované. Jiné velké kluby jsou na to navyklé. To se projevilo i bundesligové tabulce. Nedokázali jsme se přes týden perfektně připravit na ligový zápas, neboť nám do přípravy zasahovala Evropská liga.
Pojďme otevřít téma reprezentace. Do zranění jste v jejím dresu zářil. Teď ji po kouči Bílkovi převzal explzeňský kouč Pavel Vrba. Dobře vás zná a v posledních týdnech o vás mluvil, že s vámi by byla současná Plzeň ještě silnější. Berete to jako signál, že máte šanci na návrat do národního týmu?Pan Vrba je výborný trenér. Smekám klobouk před tím, čeho dosáhl v Plzni. Jsem rád, že do národního týmu přijde trenér, jehož znám. Podle mě se zachoval správně, když odešel k reprezentaci. Pozvedne ji a všichni hráči, kteří tam budou, musejí na sto procent plnit pokyny, které udělí. Co se mě týče, bude záležet jen na mně, jak moc dobrý budu, abych ho přesvědčil, že do kádru patřím.
Jeho příchod k reprezentaci možná bude pro hráče výhodný. V posledních utkáních pod koučem Bílkem fanoušci pískali i během zápasů.
Pro pana Bílka to nebylo jednoduché období, vždyť byl pod obrovským tlakem. Uznávám ho jako dobrého trenéra a jeho přístup mi velice vyhovoval. Na druhou stranu Pavel Vrba za sebou má hodně úspěchů s Plzní a spousta lidí to respektuje. Všichni budou rádi, že v současné situaci české reprezentace přichází zrovna on.
Hodně se mluví o tom, že zavede systém, kterým se prezentoval v Plzni. V tom případě byste mu mohl do sestavy zapadnout na levý kraj zálohy, kde jste pod ním hrával.
Sám nevím, jestli bude chtít něco měnit. Vím však, že plzeňský systém 4-2-3-1 byl tak propracovaný, že s ním Plzeň úspěšně fungovala čtyři roky. Zásluhu na tom měla hráčská kvalita a přesné dodržování pokynů pana Vrby.
Co říkáte tomu, jak si vede váš bývalý klub FC Hradec Králové ve druhé lize?
Jsem moc rád, že Fotbalovou národní ligu vede. Přeju jim, aby postoupili zpátky do první ligy, protože klub tam bezesporu patří a návrat do nejvyšší soutěže si zaslouží. Jen bych byl rád, kdyby jim konečně vyšla výstavba nového stadionu. Pořád si totiž myslím, že v Hradci Králové je po fotbalu hlad. Jsem přesvědčený, že by si lidé do hlediště nové arény našli cestu, protože by se zase stahovali z Pardubic a dalšího okolí. Chce to jen postoupit a postavit stadion. I kdyby se to snad nepovedlo, pořád budu klubu fandit.
Se stadionem to vypadá bledě. Investor, firma ECE, odstoupila od projektu.
Vážně? Tak uvidíme.
Vydali se v Hradci Králové k dalším klubovým úspěchům správnou cestou?Jsem člověk, který už v klubu nepůsobí a neměl by do toho moc mluvit. Avšak vypadá to, že když si ve druhé lize stojí tak dobře, jdou správným směrem. Jedna věc je cesta, kterou jdou, druhá zase získané body. Obojí se propojilo, což znamená, že zatím je to dobré.
