Jeho slova jsou pochopitelná. Když hostoval v sezoně 2010/11 v Hlučíně, odehrál pouze tři druholigová utkání. Po návratu do Zlína vstřelil ve 26 zápasech pět gólů, do stabilní jedenáctky se však dostal až v právě skončeném ročníku. Chyběl jen v Čáslavi kvůli trestu za žluté karty.
Titulu kanonýra Národní ligy si cení. "Jsem rád, každému se to nepodaří," povídá Železník. "Ale není to jen individuální výkon. Hodně mi k tomu pomohli kluci." Asi nejvíce tvůrce hry Polách.
"Snad na polovinu branek mi nahrál on. A vždycky mě pak hecoval, že mi k tomu střelci pomůže," culí se Železník. "Přestože má svůj věk, je to pořád hráč pro první ligu." Pokud se Zlín nedostane do nejvyšší soutěže administrativní cestou na úkor Znojma, cesty Polácha a Železníka se s největší pravděpodobností rozdělí. O Polácha stojí jeho bývalý klub ze Slovácka.
Možná se z nich však stanou soupeři. Na Železníka se ptaly dva prvoligové celky – Ostrava a Jihlava. "Nikdo mě zatím nekontaktoval. Mám platnou smlouvu. Pokud se ale něco vyvrbí, budu rád," přiznává Železník. "První liga mě láká, nejraději bych si ji ale vyzkoušel ve Zlíně."
Svému týmu byl hodně užitečný, pět jeho tref bylo vítězných. Pro soupeřovu defenzivu je svojí nevyzpytatelností hodně nebezpečný. Branku umí dát z dálky, a ač nepatří k nejvyšším hráčů, třikrát se trefil hlavou.
"Už odmala jsem chodil v soupeřově vápně do hlaviček. Bavilo mě to, umím vyskočit. Ale musím zlepšit obranné hlavičky," ví odchovanec zlínského klubu. Trenéři o něm říkají, že si s ničím moc neláme hlavu, a on sám s tím souhlasí. I proto chodí ve Zlíně na penalty. První čtyři proměnil, až v Ústí orazítkoval tyč. "Šel bych i na další," směje se Železník. V Ústí nemusel, zahozený pokutový kop záhy napravil vítězným gólem...
