Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hable je zpět po sedmi letech: Nepřijde mi, že to je tak dlouho, říká

Jan Hable se vrátil po sedmi letech do Hradce Králové. | foto: Martin Veselý, MAFRA

26 2014
Kvůli lehčímu zranění kotníku, které utrpěl v tréninku, se Jan Hable obnovené zápasové premiéry v hradeckém dresu v pátek nedočkal. Téměř sedmiletou pauzu od zatím svého posledního utkání za Hradec tak o několik dnů či týdnů ještě protáhne.

"Ani mi to nepřipadá, že už to bude sedm let. Možná i proto, že jsem s Hradcem a s klukama z týmu byl stále v kontaktu," vypravuje pětadvacetiletý fotbalista, jenž se tento týden stal novou posilou Hradce, která přišla z Baníku Ostrava.

Z první ligy do druhé, už jste slyšel, že jdete o stupínek dolů?
Nevidím to tak, protože Hradec má své cíle, a tak jsem o tomhle nemusel přemýšlet.

Jan Hable

Pětadvacetiletý fotbalista začínal v Novém Městě nad Metují, ale od žáčků hrál v Hradci.
■ Odtud v roce 2007, jako mládežnický reprezentant, odešel do italské Fiorentiny.
■ Do prvního týmu se neprosadil, po hostování v Baníku Ostrava působil v Itálii ještě v Ascoli, poté odešel do řecké Kerkyry, na podzim hrál opět v Baníku.

Z druhé strany také můžete poslouchat řeči, že opouštíte klub, který na tom není finančně nejlépe a jejž navíc čeká tvrdý boj o záchranu.
Byl bych strašně rád, aby to tak brané nebylo. K Baníku mám velmi dobrý vztah, byl jsem tam už podruhé a když jsme se s vedením bavili, že by byla možnost jít do Hradce, tak jsem jim také říkal, že utíkat nechci a že pro mě je důležité pomoct Baníku se zachránit. Tvrdím totiž, že co si kdo nadrobí, tak by si měl také sníst.

Neodrazovalo vás ani to, že se týmu na podzim moc nedařilo, což často bývá spojeno s nepříliš dobrou atmosférou v klubu i v kabině?
Vůbec ne. Na podzim totiž byla v Baníku výjimečně dobrá kabina, ten tým si naprosto sedl. Když se k tomu přidají skvělí fanoušci, kteří nás neustále podporovali, tak v tomhle problém nebyl.

Tak v čem?
Měli jsme hodně mladý kádr, který několikrát na nezkušenost doplatil. V pár zápasech jsme nedokázali využít vedení či třeba výhodu soupeřova oslabení. Mohlo to být výsledkově lepší, přesto si myslím , že vzhledem k mladému kádru a k podmínkám, v jakých jsme hráli, to z naší strany zase tak špatné nebylo. Budoucnost Baníku nevidím špatně.

Přesto jste nakonec souhlasil s přestupem do Hradce. Jak těžké to bylo rozhodnutí?
Hlavně hodně rychlé, protože na to nebylo moc času. Pro mě jednodušší v tom, že jsem nemusel přemýšlet o tom, že bych nevěděl, do čeho jdu. Když tahle možnost přišla, sedli jsme si s vedením Baníku, řekli nějaké podmínky a takhle to dopadlo.

Vy jste tím vlastně uzavřel téměř sedmileté kolečko od chvíle, kdy jste v roce 2007 z Hradce jako osmnáctiletý mladík vyrazil do italské Fiorentiny. Jak se na svůj tehdejší krok díváte?
Jako na hození do velké vody, v níž se člověk musel za pochodu naučit spoustu věcí, italštinou a fotbalovým chováním počínaje. Najednou jsem byl sám a musel jsem hodně věcí odkoukat.

Jan Hable se vrátil po sedmi letech do Hradce Králové.
Jan Hable se vrátil po sedmi letech do Hradce Králové.

Šel jste tam s nadějí, že byste mohl nakouknout do prestižní italské ligy, ale za dva a půl roku se vám to nepodařilo.
Bohužel. I když jsem z Fiorentiny téměř pět let pryč, stále sleduju, co se tam děje. Tehdy nás tam přišlo hodně mladých, většinou mládežnických reprezentantů. K tomu klub každý půlrok přiváděl nové hotové hráče a v téhle konkurenci bylo těžké se prosadit, z nás mladých se to také téměř nikomu nepodařilo. Pak ale Fiorentina dosáhla na nějaký finanční strop a začala šetřit, to už se mladí přece jen začali prosazovat víc. Ale to už jsem byl pryč.

Po hostování v Baníku Ostrava v roce 2009 jste se do Itálie vrátil, ale přestoupil jste do Ascoli. Proč jen na půl roku?
Přišel jsem tam před jarem na poslední chvíli v únoru a sezona v květnu končila. Bylo málo času se ukázat, navíc se tam začaly objevovat finanční problémy.

To vás zaválo do řecké Kerkyry, kde jste strávil dva a půl roku. Jak budete vzpomínat na toto angažmá?
Začátek byl velmi slušný. Kerkyra byla taková kometa, která se občas ve fotbale objeví. Přijde někdo, kdo dá do klubu velké peníze, začnou se nakupovat kvalitní hráči, vytvoří se silný tým. Tady to platilo také, vždyť v jednu chvíli bylo v týmu třeba třicet hodně kvalitních fotbalistů, někteří přišli i z německé bundesligy. Jenomže se nám tak moc nedařilo, hráli jsme spodek ligy, peníze docházely. Nejdřív nám zastavili přestupy, poslední půlrok už byl špatný a tým, který byl dobrý a zdravý, se vlastně rozpustil.

Neodradily vás spíše vaše zkušenosti od dalších angažmá?
Tak to neberu. Byl jsem několik let v zahraničí, mohl hrát fotbal a musel jsem se mnohé sám naučit, pochopit mentalitu lidí. To jsou cenné zkušenosti. A k tomu jedna zvlášť důležitá, a to že se musím stále učit. 







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze