Radime, jak se zrodila vaše touha být trenérem?
Jednoduše. Po hráčské kariéře jsem vždycky měl plán trénovat. Jako odrazový můstek je B tým ideální. Je tu výborná základna fotbalistů a já mohu být jen rád, že můžu připravovat hráče pro mužský fotbal a pro A tým Sigmy Olomouc.
V minulé sezoně jste byl v Olomouci vedoucím prvoligového týmu. Ta práce vám neseděla?
Nenaplňovala mě. Je to nový poznatek, už vím, co ta práce obnáší, a byl jsem s ní spokojený, ale můj cíl je jiný. Mám smlouvu v klubu postavenou na dva roky a během nich jsem se měl rozhodnout, jakým směrem se dám. Byl jsem sice vedoucím mužstva, ale zároveň jsem byl součástí každého tréninku, a když už tu nebyl trenér Roman Pivarník, tak jsem Martinu Kotůlkovi dělal asistenta. To byla měsíční škola, a teď je třeba se posunout dál. Fotbalová kariéra je za mnou a teď by mohla začít ta trenérská.
Máte nějakou trenérskou vizi?
Mám, každý trenér má nějakou, ale nebudu ji říkat. Mám ji nachystanou v hlavě, poslední roky jsem sbíral, co se mi líbilo. Samozřejmě mi za kariéru utkvělo milion dobrých i špatných věcí. Doufám, že jsem si z nich vzal to nejlepší. A ty bych chtěl vtloukat svým hráčům do hlavy.
Které z nich jsou pro vás nejdůležitější?
Aspektů je strašně moc. Důležité je s týmem dobře pracovat, aby nevázla komunikace. Vím, které věci jsem jako hráč nesnášel a za které jsem byl rád. Mám co nabídnout, budu se snažit práci dělat co nejlépe, ale jestli ze mě bude dobrý trenér, to ukáže čas. Vím, že trenérský život je hrozně jepičí a stačí pár špatných výsledků a je konec. Na tohle jsem připravený, pod psychickým tlakem jsem hrál celý život. Věřím, že ten trenérský tlak je jiný, ale tak velký rozdíl v tom nevidím.
Radim Kučera rozdává autogramy malým fanouškům během své rozlučky ve Viganticích.
Olomoucký kapitán Radim Kučera (vlevo) spolu s trenérem Petrem Uličným děkují fanouškům.
Máte už patřičné trenérské vzdělání a licenci?
Delší dobu mám A licenci, což stačí na MSFL a ČFL. Před třemi měsíci jsem se hlásil na profilicenci do Prahy. Bohužel jsem se nedostal, bylo tam 82 uchazečů a brali jen dvaadvacet. Jsou trenéři, kteří to zkoušejí víckrát. Musím si dva roky počkat nebo to zkusit v jiném státě.
U vás by připadalo v úvahu i Německo, kde jste strávil pět let.
Uvažoval jsem na tím, ale beru to jako poslední variantu. Neříkám, že neumím německy, ale jedna věc je mluvit a druhá je gramaticky psát dobře a vyslovovat odborné názvy.
Jak bude vypadat systém spolupráce béčka s juniorským týmem?
Letos bude B tým skutečně béčkem. Hráčů v něm bude méně, ale bude v návaznosti na zápasy áčka, kterému se změnil herní den na sobotu. Bude to směřovat k tomu, aby hráči byli vesměs všichni maximálně vytížení u devatenáctky, áčka, béčka i juniorské ligy.
Na hřišti jste emocemi nešetřil, a když to bylo třeba, nedělalo vám problémy zařvat. Bude to platit i na lavičce?
Myslím, že jsem kliďas a řeším situace v klidu. Ale jsou momenty, kdy jsem i jako kapitán musel bouchnout, a myslím, že bouchnu i jako trenér. Křikem se nic nezmění, ale tlak na hráče by měl být a z trenéra by měli mít respekt. Buď je to ale přirozené a trenér nemusí řvát, nebo hlasem nemusí vůbec nic změnit.
