V neděli dostali hráči volno, ve středu letí na Kypr a pak už se budou chystat na velký jarní start: 20. února se postaví proti Šachtaru Doněck v Evropské lize.
Velký rozhovor s plzeňským trenérem Dušanem Uhrinem Čtěte v pondělí 3. února v MF DNES
MF DNES v počítačiMF DNES pro iPad a iPhone
Také o tom vyprávěl Dušan Uhrin mladší ve velkém rozhovoru, který si můžete přečíst v pondělní MF DNES.
"Zatím mě nervozita nepotkala, to přijde až den před výkopem," prohlásil mimo jiné. "To bývám trochu neklidný, abych hráčům na předzápasové přípravě řekl všechno, co potřebuju zdůraznit. Ale na to ještě spousta času.“
O sledování soupeře
"Právě začínám, věci už mám připravené. Ještě s Tbilisi jsme v létě hráli proti Šachtaru přátelák. Oni nedali penaltu a my vyhráli 1:0. I taková zkušenost se samozřejmě může hodit. Taky počítám s tím, že pošlu své kolegy na pozorovací misi do Antalye, kde bude Doněck na závěrečném soustředění. Věřím, že na postup máme."
O plzeňské přípravě
"Byla tvrdá, ale ne tvrdší než v jiných týmech, které jsem vedl dřív. Jsem zvyklý na intenzitu, dynamiku a maximální přístup na hřišti i mimo. Musím říct, že jsem spokojený s tím, jak to zatím probíhá."
O návratu z ciziny
"Hlavně manželka je ráda. Už toho bylo dost. Rumunsko, Gruzie... I já už byl připravený na návrat. Tbilisi bylo daleko, každá cesta zabrala sedm hodin. A bylo jedno, jestli jste přestupovali v Istanbulu, Mnichově nebo Varšavě."
O tátovi
"Pořád mi radí a kritizuje. Třeba ani nevidí zápas, sleduje jen on-line na internetu a přesto se do mě pustí: Proč jsi nestřídal dřív? Cos na té lavičce dělal? Nedejbože, kdybych nějakou vyloženou chybu opravdu udělal. Ten by mi dal!“
O životě bez práce
"Stalo se mi to jednou. S Temešvárem jsme skončili druzí v lize, měli jsme hrát předkolo Ligy mistrů, ale kvůli finančním problémům nás poslali do nižší soutěže. To jsem odmítl a byl deset měsíců bez práce. Už bych to nikdy nechtěl zopakovat. Ta varianta vám přitom hrozí každou chvíli. Trenérů je spousta, trenérských míst málo."
O nabídce z Plzně
"Můžu vám říct, že jsem neváhal snad ani vteřinu. Že by mě z Tbilisi nepustili? Nad tím jsem nepřemýšlel. Majitel klubu byl na podobné vlně. Zeptal se mě: Jak to máš daleko z Prahy? Já povídám: Jenom sto kilometrů, šéfe! Opáčil: Tak mi dej chvíli na rozmyšlení, ale myslím, že to bez tebe zvládneme."
