„Už řeším kvalifikaci mistrovství světa. Dělám s předstihem tří až šesti měsíců,“ říká Fitzel.
Takže už máte po Euru?
V podstatě jo. Pro Euro jsou věci zařízené, takže se dá říct, že si to teď užívám, ale musím se dívat dopředu. Na podzim začínáme kvalifikaci o mistrovství světa, všechno musí být nachystané.
Shodnete se s trenérem Vrbou na všem?
Musel bych dlouho přemýšlet, abych si vzpomněl na něco, v čem jsme se neshodli. Známe se léta, máme stejný pohled na fotbal i všechno okolo něho. Pavel dá na moje zkušenosti, jsem v tomhle byznysu už 19 let, dám mu nějaké návrhy a on řekne, jestli ano, nebo ne. Moc kontroverzí jsme neměli.
Takže vy jste objel hotely, které pro soustředění před Eurem připadaly v úvahu, a on pak škrtal?
Ne, beru ho rovnou s sebou. To je ta práce, kterou nikdo nevidí. Lidi si myslí, že Pavel jen trénuje. I tohle obnáší práce reprezentačního trenéra. Ale už ho znám, takže předem filtruji místa, kam nemá smysl ani jezdit.
Je trenér Vrba v tomhle ohledu náročný?
Není, je v pohodě. Úplně bez problémů, nepožaduje žádný nadstandard.
Jaký vlastně vy dva máte vztah?
Známe se dlouho, vzal jsem si ho před dlouhými lety jako šéf reprezentací jako trenéra k jednomu výběru. I po konci, kdy šel dělat mužský fotbal, jsme si volali a vídali se. Jsem rád, že potvrdilo to, co v něm člověk viděl už dřív: že může být skvělý trenér i na seniorské úrovni.
Výborný trenér to bezpochyby je. Ale taky se mi zdá, že má pocit, že jdou všichni proti němu. Z čeho to pramení?
Jeho mrzí, že iks věcí, které neřekl, se někde objevují jako zaručené zprávy. Všichni ho pak hodnotí na základě toho, co se píše, ale jeho se nikdo nezeptá.
Myslíte třeba spekulace ohledně jeho možného odchodu do Ruska?
To je jedno s druhým. Je to otázka na něj, nechci to za něj řešit.
Ptám se vás jako manažera reprezentace, tyhle věci určitě silně vnímáte.
Vy máte svou práci, on má svou práci. Fotbal je náš společný produkt, proč bychom měli bojovat? Obě strany by se měly sbližovat, posouvat pozitivním směrem. Ale on pořád slyší, že pozitivní zprávy nikoho nezajímají. Že je lepší prezentovat věci negativně.
Promiňte, ale kdo říká, že chce fotbal prezentovat negativně? I novinářům se lépe pracuje, když se mužstvům, o kterých píší, daří.
Teď to nemyslím na vás, ale jiné plátky, které chtějí a hledají kontroverzi. To člověka štve. Máme úspěšnou kvalifikaci, ale pomalu z toho vyleze, že je všechno špatně.
Cítíte se nepochopení? Prosazovali jste s Pavlem Vrbou třeba projekt regionálních akademií, který se rozjel jen v několika krajích.
Nepochopení? Tak bych to neřekl. Akorát do toho vstupují různí lidé, kteří věci nějak prezentují. Projekt akademií byl můj nápad, připravoval jsem ho 3,5 roku. Ale vybralo se z toho jen to negativní a hodilo se to na Fitzela. Já už mám oslí hlavu, že co vymyslím, to je negativní. A všechno dobré dělá někdo jiný.
Proto se téměř vůbec nesmějete?
Nemusím se smát, já se takhle narodil. Lidi mi to vyčítají, ale já jsem takový. Někdo je škaredý, někdo hezký, někdo bez vlasů, někdo s vlasy. Někdo se směje, někdo ne. Nikdo nebere, že to tak prostě je. Není to nijak spojené s mojí náladou.
Co s vámi za dobu, kdy děláte s Pavlem Vrbou u českého A-týmu, otřáslo?
Minulé jaro, kdy jsme remizovali s Lotyšskem a prohráli na Islandu. Pak všichni začali panikařit, že se nepostoupí na Euro. O to víc se mi líbilo, jak jsme to zvládli. Pro nás je jaro pokaždé krizová situace. Hráče máme málo k dispozici. V březnu přijedou po čtyřech měsících na pár dní, odehraje se kvalifikace, pak přes dva měsíce nic a červnová kvalifikace. Tenhle červnový termín už dlouhodobě kritizuji. Na podzim je srazů víc, pak jsou výsledky i nálada pozitivnější.
Ale tohle jaro s jistotou Eura pozitivní bylo, ne?
To ano, ale vnímáme, že je před námi hodně změn. Několik hráčů možná skončí po Euru s reprezentací, do nové kvalifikace asi budeme tvořit nový tým. To je nová výzva.
Jak silný v tomhle ohledu je váš hlas? Přeci jen vás pořád beru hlavně jako trenéra.
Bavíme se s Pavlem o všem, i o mém pohledu na hráče a na taktiku. Ale co se taktiky týče, je Pavel dominantní. Víc ji konzultuje s Karlem Brücknerem. Já se jako trenér stále udržuji, říkám Pavlovi i nepříjemné věci, ale on má poslední slovo.
V nominaci na Euro jste se shodli?
Stoprocentně. U zhruba 18 jmen byla nominace jasná, pak tam byly otazníčky: zranění, pokles formy, ztráta pozice v klubu. Ale taky někdo vyskočil jako třeba Schick.
U Tomáše Rosického byl taky otazníček?
Byla tam shoda, že by měl jet. Byla jen otázka, jestli to Tomáš zdravotně zvládne.
V hokeji hráči často odmítají z různých důvodů reprezentaci. Stává se to i ve fotbale?
Ne, vůbec. Stalo se mi to vlastně jen jednou, že někdo odmítl reprezentovat. Když jsem trénoval mládežnické reprezentace, tak jsem před jedním mistrovstvím Evropy volal Lubošovi Loučkovi, že bych ho chtěl mít na kempu. On mi řekl: Když jste si mě nevšiml doteď, už s vámi jet nechci. Nakonec hrál dlouho ligu za Jablonec, prosadil se.
Jak často jste v kontaktu s hráči?
Máme to rozdělené. Plzeňáci, to je Pavlova parketa, já zase víc komunikuji s těmi staršími, které znám už dlouho. Třeba s Jardou Plašilem - trénoval jsem ho, máme dobrý vztah. Pokud někdo nehraje, hned volám, co se děje. Když cítím, že je potřeba, tak řeknu Pavlovi, ať zavolá klukům on, aby slyšeli jeho hlas. Když se blížila nominace na Euro, tak to bylo trochu jiné a bylo lepší, když s hráči komunikoval přímo Pavel.
Když jsme u té komunikace: proč na tiskových konferencích vždy sedíte v rohu místnosti?
Zajímá mě to. Říkají mi, ať jdu dopředu, ale proč? Devadesát devět procent otázek stejně míří na Pavla. Sedím vzadu a hodnotím si i vás, novináře. Jak se ptáte. A zjišťuji, že by mě na vašem místě zajímaly jiné věci. Ptal bych se jinak. Je zraněný Rosický? Berete ho? Vždycky si vytáhnete jen jednu věc a na ní se točíte.
Je to kapitán reprezentace, toho přeci musíme řešit. Nemůžeme mu nevěnovat pozornost.
Přijde mi to plytké. Je tam 23 lidí. Řešte i ostatní, řešte i víc věcí okolo. Proč se nikdo po zápasech neptá na taktiku, jako je to běžné venku? Jediná taktika z vaší strany je, jestli hrajeme na jednoho nebo dva útočníky.
Spíš se mi zdá, že jsou obecně trenéři alergičtí na otázky na taktiku, které novináři logicky nerozumějí do takových detailů jako trenér reprezentace. Většina trenérů taky nebere novináře jako partnery do diskuze, nemyslíte?
Řeknu to na rovinu: kluk skončí střední školu, dva roky někde něco dělá, a pak v novinách radí trenérovi, co má dělat. Sám v životě nekopl do balonu. Vůbec nezná fotbalové prostředí a bude radit? Někdy mi to přijde až srandovní. Možná je to odpověď na to, proč jsou vztahy takové, jaké jsou.
Takže z vaší strany vám chybí větší zájem o celý tým? Ne jen zaměření na větší hvězdy?
Jasně. Máte klišé, že to lidi zajímá. To je aura novinářů. Proč by lidi neměl zajímat Schick, nebo lidi v realizačním týmu?
Třeba o Schickovi se psalo hodně, ale to už jsme se dostali jinam. Před soustředěním jste vyrazili do divadla, což byla forma teambuildingu. Na soustředění si hráči mohli vzít rodiny, což je zase podle vás dobré pro atmosféru v týmu. Jsou to věci, na které teď víc dbáte?
Divadlo bylo úžasné zpestření, domluvil jsem ho s mým kamarádem Ivanem Trojanem. Před mistrovstvím světa dvacítek za námi na soustředění přijel Jiří Lábus a udělal pro nás představení, to bylo taky moc příjemné. I tady v Rakousku jsme uvažovali o nějaké teambuildingové aktivitě, třeba rafty, aby kluci vypadli z hotelu. Ale nestihneme to. Chtěli jsem pozvat i Richarda Genzera s Michalem Suchánkem, že by byla sranda, ale odpískal jsem to. Není na to čas. A do Francie už je zvát nebudeme, tam je to passé.
Jaký je vlastně váš sen pro Euro?
Doufám, že postoupíme ze skupiny. Sen je postup. A pak? Děj se vůle boží...
