Reprezentace? Snad šance přijde, doufá Vacek po prvním roce v Chievu

Zatímco v italském fotbale probíhá vyšetřování obřího sázkařského skandálu, záložník Chieva Kamil Vacek si užívá klidu domoviny.

I když užívá...

Nejraději by pětadvacetiletý odchovanec Olomouce volno zrušil a bojoval s českým týmem na Euru. Do nominace trenéra Bílka se však nevešel, byť ze Sparty odcházel na Apeninský poloostrov za 50 milionů korun jako člen národního týmu. Jenomže ve Veroně neměl pevné místo v sestavě. "Kdybych zůstal ve Spartě, byla má šance na Euro větší," říká v rozhovoru pro MF DNES po své první sezoně v Serii A, s níž je přesto spokojený.

Neuškodilo vám, že jste do Chieva přestoupil těsně před startem sezony, a přišel jste tak o přípravu s novým týmem?
Bylo trošku na škodu, že jsem tam přišel pozdě, až čtyři dny před prvním ligovým zápasem. Na začátku jsem dva a půl měsíce hrál ještě ve Spartě, o to těžší jsem to pak měl v Chievu. Přišel jsem, neuměl jazyk. Byl jsem tam jediný Čech. Ale jsem moc rád, že jsem se s tím popral.

Načasování vašeho odchodu ze Sparty nebylo ideální ani vzhledem k Euru.
To jsou věci, nad kterými nemůžu moc přemýšlet. Mohl jsem se třeba zranit. Když přijde nabídka z vyspělé fotbalové země, je těžké říct ne. Kluků z Gambrinus ligy do Itálie neodchází moc, to všichni víme. Já si toho velmi vážím. Každopádně mě mrzí, že jsem z nominace vypadl. Mrzí mě to o to víc, že zápasy, které jsem v Itálii odehrál, se mi vážně povedly, ale reprezentační trenér žádné utkání neviděl. Chápu, že zápasů nebylo tolik, kolik bych jich měl hrát, ale já taky neříkám, že jsem na Euro měl jet. Ale každý, kdo do reprezentace nakoukl, u toho chtěl být.

V kontaktu s trenérem Bílkem jste nebyli?
Ne, vůbec. To je věc trenéra a já to plně respektuju. Doufám, že když budu dál hrávat pravidelně, tak moje šance přijde. Lhal bych, kdybych říkal, že v reprezentaci nechci hrát.

Budete Euro sledovat?
To víte, že jo. Jsem Čech, budu držet palce. S klukama jsem v kontaktu. Věřím, že se jim povede postoupit ze skupiny, protože si to český fotbal zaslouží. Budeme hrát hezký fotbal!

Kamil Vacek

Olomoucký odchovanec se narodil 18. května 1987 v Ústí nad Orlicí. Do Sigmy šikovného záložníka přivedl mládežnický trenér Pavel Tököly. Z Olomouce odešel jako 18letý do Bielefeldu, odkud zamířil do Sparty. V srpnu 2011 odcházel z Letné jako klíčový hráč a šestinásobný reprezentant za 50 milionů korun do Chieva, které letos skončilo v Serii A desáté. Vacek za něj odehrál v lize 19 zápasů, dal jeden gól.

S vaší vytížeností v první sezoně v Serii A jste spokojený?
V lize jsem odehrál devatenáct zápasů plus tři v poháru. Což není málo. Hlavně pocit je pozitivní, protože konec sezony byl fakt povedený. Podařilo se mi nahrát na nějaké góly, jeden gól jsem dal a má pozice byla úplně jiná. Snad se mi na to podaří navázat v příští sezoně, protože hrát italskou ligu je paráda. Zápasy s Juventusem, Interem nebo AC Milán byly skvělé a chci jich zažít ještě spoustu.

Do základní sestavy Chieva tedy máte blíž, než když jste přišel ze Sparty?
Snad jo. Každý fotbalista chce hrát. Kdybych cítil, že mi to nešlo nebo že na to nemám, mluvil bych jinak. Ale takhle si myslím, že šance je veliká. Porvu se o to. Každý, kdo okusil nejlepší zahraniční soutěže, ať už v Anglii, Německu, Itálii nebo Španělsku, říká, že je to paráda. A já to můžu jedině potvrdit. Fotbal je výborný a já si to snažím užívat.

I když je italská liga hodně o taktice, o defenzivě?
Fotbal je úplně jiný než tady v Čechách. I Tomáš Ujfaluši se mě ptal, jak jsem se s tím popral, protože také pro něj to byl obrovský skok, když tam přišel z Německa. Já to můžu jenom potvrdit. Fotbal je hodně o taktice, strašně moc se musí běhat bez balonu a v tom je to jiné než u nás.

Německá bundesliga patří také k nejlepším soutěžím na světě. V čem je ten skok do italského fotbalu tak obrovský?
Tomáš Sivok mě varoval, ať se nachystám na to, že ze začátku nebudu v Itálii zvládat tréninky. Já se tomu divil, protože jsme ve Spartě pod trenérem Haškem trénovali velmi dobře. Ale nakonec jeho slova mohu potvrdit. V tom byl největší skok. Ale do Vánoc se to změnilo a už se cítím dobře.

Přiznám se, že malinko kroutím hlavou pokaždé, když čeští fotbalisté hrající v zahraničí řeknou, jak velký rozdíl je v náročnosti tréninků. Možná by to chtělo v Česku víc trénovat než hodinu a půl denně, nemyslíte?
Ne, to vůbec! Já jsem říkal, že pod trenérem Haškem jsme ve Spartě trénovali fakt dobře a tréninky byly skvělé, ale je to v Česku trošku jiné. Styl fotbalu je odlišný. Hodně nás na trénincích rozdělují do skupin, záložníci dělají jiné cvičení než útočníci. Chievo je menší klub, je tam čtrnáct národností - kluci z celého světa a kvalita je veliká. Aby se člověk dostal do sestavy, musí makat na sto procent a na trénincích je to vidět. V tom je největší rozdíl.

Chievo skončilo letos desáté. Klidný střed tabulky byl úspěch?
Pro majitele je vždycky prvořadé, aby se Chievo zachránilo. Cíl Chieva je takový, že koupí hráče a snaží se je pak prodávat do větších klubů. Ale už jedenáct let hrají pravidelně Serii A, takže tradice už je tam veliká.

I vaším cílem je přestup do většího klubu?
Můj sen byl vždycky hrát první ligu. To se mi povedlo ve Spartě. Moc jsem si přál vyhrát titul a pohár - to mi se Spartou taky vyšlo. Chtěl jsem se dostat ven, to jsem se dostal a teď musím udělat všechno pro to, abych tam pravidelně hrál, a pak se uvidí, co bude dál.

Pro velký fotbal vás vychovala Olomouc, ale váš odchod přes Bielefeld do Sparty fanoušky rozzlobil kvůli tomu, že byl od tehdejšího sportovního ředitele Jiřího Kubíčka prezentovaný jako váš útěk, který jste si vydupal. Bylo to pro vás ostré téma?
Nebylo to ostré téma. Na rozlučce Radima Kučery ve Viganticích jsem se potkal s panem Uličným, pod kterým jsem hrál první zápas v lize, a panem Psotkou, pod kterým jsem hrál v dorostu i béčku. To jsou lidi, na které nedám dopustit. A těch je v Olomouci obrovská spousta - například pan Tököly, jenž mě do Olomouce přivedl a byl jedním z nejlepších trenérů, jaké jsem kdy měl. Mě to spíš mrzelo, protože můžu upřímně říct, že jsem tenkrát z Olomouce odejít nechtěl. Věděl jsem, že mi je osmnáct a nejdřív musím něco odehrát.

Proč jste se tedy tehdy upsal Bielefeldu?
S panem Kubíčkem to bylo hodně divoké a dospělo to do situace, kdy nebylo jiné východisko. Potěšilo mě, že mi pak zavolal pan Gajda (místopředseda Sigmy) a bavíme se o těch věcech úplně normálně. Dozvěděl se, jak to všechno bylo. Chápu, že fanoušci byli naštvaní, protože nevěděli pravdu. Ale Radim Kučera u toho byl, a kdybych udělal něco špatně, nechoval by se ke mně tak hezky. Stejně jako všichni lidi z Olomouce.

A jaká byla pravda?
Bylo to ventilované jako můj útěk, ale tak to nebylo. Máme dohodu, že se k podrobnostem nemůžeme vyjadřovat. Já to respektuju. Jen chci, aby všichni lidi v Olomouci věděli, že na Olomouc nedám dopustit, protože fotbal tam dělají skvěle. Do dneška mi je trošku líto, že jsem si tam ligu nezahrál víc. Ale holt takový je fotbalový život. Mrzí mě, že mi to fanoušci vyčítali, ale třeba to jednou vyplave všechno na povrch.

V Bielefeldu jste se vážně zranil. To musel být v osmnácti letech očistec...
Byla to největší škola mého života. Bylo mi osmnáct a po pár měsících jsem si zlomil nohu. Bylo to hrozně, ale hrozně těžké. Já si velmi vážím toho, že jsem se dokázal vrátit do vrcholového fotbalu, protože jsem od osmnácti do dvaceti let nehrál kvůli zlomenině a spousta lidí už mě odepisovala. Musel jsem udělat strašně moc pro to, abych se mohl vrátit. Dva roky v Bielefeldu byly hodně krušné, ale jak se říká: všechno zlé je pro něco dobré.

Zlé časy teď zažívá italský fotbal, který drtí sázkařská aféra.
Jak se to začalo řešit, tak jsem odjel na dovolenou. Podrobnosti jsem moc nesledoval, protože jsem se těšil domů. Až se tam vrátím, tak se dozvím víc. Vím jen, že Chievo v tom nefiguruje. A to je pro mě důležité. Nechtěl bych se k tomu vyjadřovat, protože o tom nic nevím. Je to ale hodně divoké. Každý, kdo dělá fotbal, by ho měl dělat proto, že ho má rád. Ovlivňování sázkami do něj nepatří. Jedině dobře, že na to přišli a budou viníci potrestaní.

Serii A četné skandály devalvují.
Je to škoda, protože liga je hodně dobrá. Stačí se podívat teď na Cesenu, která sestoupila do druhé ligy, jak měla kvalitní kádr - hraje tam Adrian Mutu, Vincenzo Iaquinta. Ve všech klubech jsou výborní hráči a liga je šíleně vyrovnaná. Zápasy jsou obrovsky těžké. Snad se to s těmi skandály zlepší.

Na život v Itálii se ale jinak zvyká dobře, ne?
Ve Spartě jsem byl čtyři roky, všechny jsem znal a bylo mi tam vážně dobře. Z takového prostředí se neodchází snadno, ale život v Itálii je fajn a rychle jsem si na něj zvykl. Jazyk už jsem si taky osvojil. Věřím, že to bude lepší a lepší. Uvidíme, kam mě fotbalový život dál zavede.

Do kvalifikace na mistrovství světa v Brazílii?
Pro to udělám všechno!