Vyberete si aspoň mezi Messim a Cristianem Ronaldem? Kdo je vám bližší?
Mám štěstí, že znám oba osobně, ale srovnávat je nelze. Oba mají své kouzlo, jsou to fenoménové. Messi umí soupeři vnutit svůj způsob hry a Ronaldo dokáže to samé.
Co vám na nich imponuje?
Neustálá touha po zlepšení. V tom byl, je a bude fotbal výjimečný. Fotbalová DNA je všudypřítomná. Většina lidí si může fotbal vyzkoušet a ještě víc lidí fotbalu rozumí, přesto pak vyrostou tak výjimečné osobnosti jako Messi nebo Ronaldo. Jejich hra je pro mě zážitkem.
Myslíte, že máte fotbal v krvi?
Celý život. Je to moje životní láska.
S tím se vaše paní smířila?
Naštěstí mám v manželce obrovskou oporu, což se věkem nemění.
Ani když je doma moc fotbalu v televizi, tak si manželka nestěžuje?
Ne. Fotbalové přenosy jsou zakořeněné v mém životním návyku. Umím si je obhájit.
Jak prožijete oslavy jubilea? Vzpomenete si během gratulací na zlatý Bělehrad?
Nejen na to. Měl jsem v životě veliké štěstí, potkal jsem skvělé hráče, trénoval reprezentační výběry i skvělé kluby. Sporting Lisabon, Aston Villu, Celtic, na tréninky Fenerbahce chodilo deset tisíc lidí. To jsou vzpomínky, po kterých si říkám: Zbytečně jsme to nedělali.
Ale Bělehrad je asi nejvýš, že?
Ano, hlavně finálový zápas proti Německu byl unikátní. A ty nervy při penaltách...
Co byste řekl Panenkovi, kdybyste věděl, že chce v poslední sérii rozhodnout dloubáčkem?
Je to bláznivé, ale řekl bych mu: Udělej to, Tondo! On byl jedním z těch, kteří posouvali fotbal o úroveň výš.
Má vůbec fotbal svůj strop?
Asi ne. Soutěživost a podpora fotbalu je po celém světě stále tak velká, že to zaručuje další rozkvět. Hlavně vývoj mladých se urychluje, za což jsem moc rád.
