Sedm! Přesně tolik operací kolene za poslední tři roky podstoupil fotbalový obránce Milan Kopic. Někdo jiný by na jeho místě možná už raději ukončil aktivní kariéru. Ale osmadvacetiletý odchovanec Jihlavy stále věří, že se bude moci vrátit na trávník.
„Když budu mít koleno v pořádku, nemám žádné obavy, že bych se neprosadil,“ říká odhodlaně. „Pokud to bude držet, mám před sebou ještě spoustu let,“ věří bývalý hráč Jihlavy, Sparty, Mladé Boleslavi, Heerenveenu či Slavie.
I proto neváhal a do posledních dvou operací, při kterých si nechal transplantovat chrupavku, neváhal ze svého investovat částku dvacet tisíc euro.
„Operaci jsem si musel kompletně zaplatit sám, protože ji pojišťovna nehradí. Ale beru to jako investici do vlastního zdraví. A na tom by se šetřit nemělo,“ má jasno.
Takže to byly dobře vynaložené peníze.
Já to ani jinak brát nemůžu. To koleno mě bolelo i když jsem jen chodil z prudkých kopců. Nemohl jsem s ním sportovat, protože díra v chrupavce na zadní straně, kde je koleno nejvíce namáháno, byla centimetr a půl. Takže mě to limitovalo i v osobním životě. Jiná varianta než tato operace nebyla.
Opravdu ne?
Všechny ostatní možnosti už jsem vystřílel. Ať to byly návrty do kosti, navrtávání, nažehlování či naklepávání chrupavky. To vše už jsem zkoušel. Mohl jsem jít na tuto umělou chrupavku, nebo s fotbalem skončit. Rozhodl jsem se do toho investovat. A teď doufám, že se mi to vrací. Zatím to vypadá nadějně.
Jak tedy aktuálně vypadá váš zdravotní stav?
Jsem teď skoro dva a půl týdne po operaci. Mám zpátky v koleni vypěstovanou chrupavku, což mi dělal profesor Trč (Tomáš Trč, přednosta ortopedické kliniky - pozn. red. ) v motolské nemocnici. Šest týdnů jsem měl berle a teď jsem ve fázi, kdy jsem se před třemi týdny domluvil s majitelem Mladé Boleslavi Dufkem, že se budu připravovat zde. Zatím individuálně a s juniorkou. A když koleno bude držet, tak bych s největší pravděpodobností hrál v Boleslavi.
Naposledy se vaše obtíže ozvaly při angažmá v mateřské Jihlavě. Ta vám při léčbě nepomohla?
Ne. A právě to mě docela zklamalo. Jsem odchovanec Jihlavy, strávil jsem tam celou kariéru do devatenácti let. Poté jsem za nějaké peníze odešel do Sparty, Jihlava za mě dostala nějakou částku, když jsem odcházel z Mladé Boleslavi do Holandska. Za Vysočinu hrál taky brácha... Takže na jednu stranu mě to mrzí. Na druhou stranu chápu, že jsem nyní Jihlavě moc nepomohl. Což je mi líto. Plánoval jsem, že odehraju víc než šest zápasů. Jenže pak jsem se nechal hloupě vyloučit v Liberci, za což jsem dostal trest na čtyři utkání... To ale k fotbalu patří.
Poté, co vám vypršela smlouva, se vám z Jihlavy nikdo neozval?
Ne. Viděl jsem, že v Jihlavě o mě zájem není. Jediný, kdo se mnou nějak komunikoval, byl vedoucí mužstva pan Šilhan. Tomu patří dík, protože od něj jsem cítil alespoň nějakou podporu. Jinak od nikoho. Od té doby, co jsem tam skončil, mi nikdo ani nezavolal. Jen se zeptat, jak se mám. Nestojí to na tom, ale podle mě je to slušnost. Když jsem tam hrál a zranil se. Alespoň to bych ocenil. Ale už je to za mnou, už to moc neřeším.
Váš jiný bývalý klub, Mladá Boleslav, se k vám tedy zachoval lépe.
V Boleslavi mám přítelkyni, takže s panem Dufkem jsme se vídali, i když jsem hrál v Holandsku. Byli jsme si spolu párkrát popovídat. Teď jsme se sešli a on mi podal pomocnou ruku. Budu se tady připravovat a když to bude dobré - a koleno bude v pořádku - tak bych v Boleslavi rád pokračoval.
Jak v tuto chvíli probíhá vaše rekonvalescence?
Zatím se to jeví dobře, jsem asi o tři týdny napřed oproti původnímu plánu. Už s juniorkou chodím nahrávkové cvičení, hodně běhám, dělám věci s balonem. Do čtrnácti dnů bych chtěl začít na tréninku dělat i modelové hry, celý trénink absolvovat bez nějakých úlev. Teď do toho samozřejmě nemůžu jít na sto procent, chodím tak na šedesát nebo sedmdesát. Pro koleno je to po té operaci krátká doba.
A jak se cítíte?
Koleno mi ze začátku chvilkami natékalo. Ale koupil jsem si třícentimetrový kus chrupavky, pan profesor mi to přeložil na dvakrát a ještě si vzal kmenové buňky. Takže mi udělal vylepšení a chrupavka je na tom místě zdvojená. Tam, kde mě to vždycky bolelo, nyní bolest necítím. Ale mám rozřízlé koleno, vepředu deset centimetrů. Takže teď cítím bolest spíš okolo té jizvy. Ta je poměrně velká. Ale dá se to a do tří čtyř týdnů by mělo být podle pana profesora vše OK.
Nemáte strach, abyste nyní svůj návrat neuspěchal?
Určitě mám. Spousta lidí kolem mě, včetně mého otce, mě varují, abych to neuspěchal. V tréninku to občas přeženu, ale pak si dám třeba den volno, klidnější režim. Jdu na kolo, do posilovny. Trošku víc si to hlídám. Zkušenosti s tím mám. Vím, že ze začátku se trochu přes tu bolest jít musí, jinak by to trvalo strašně dlouho. Ale jestli je chrupavka dobrá a bolí mě jen ta jizva, ty měkké tkáně kolem ní, tak to vím, že si sedne.
Takže jste optimista?
Pro mě je podstatné, aby v pořádku byla ta chrupavka. Bolest, kterou jsem cítil před operací, už necítím. Myslím, že z tohoto pohledu byla operace úspěšná. Však taky pan profesor, který mě operoval, je jedním z nejlepších operatérů v České republice. A sám mi říkal, že pokud se ta chrupavka chytne - bude taková, jaká předpokládá - tak budu v pořádku.
V úvodním kole nové sezony Mladá Boleslav paradoxně hraje právě v Jihlavě. Přijedete se podívat?
Určitě. To mám naplánované, že se pojedu podívat. Fandit ale budu Mladé Boleslavi.
Není se co divit, pokud byste si mohl během podzimu za Boleslav zahrát. Věříte v to?
Boleslav je ambiciózní tým. Ale já mám něco za sebou. Nemám žádný strach, že bych neměl týmu co dát. Když bude koleno zdravé, nemám obavy, že bych se neprosadil. Sezona je dlouhá, může přijít zranění - i když to bych nikomu nepřál, nebo karty. To vše sestavu ovlivňuje. Takže vím, že pokud budu zdravý, šance může přijít kdykoliv.
